In the shade

*25*

Tu noc jsme nakonec strávily u nás, protože princezně se už nechtělo nikam jít.

Ráno jsme se probudily zároveň a mazlily se, než jsme vstaly.

Někdo zaťukal na dveře a do pokoje přišla máma. Byla jsem docela překvapená, že je doma.

"Bailey, oh promiň, ahoj Connie." Hned si všimne Connie a pozdraví ji nemilým tónem.

Ranní probuzení bylo vážně fajn. Miluju společné rána.

Když už jsme se rozhodly vstát, tak se v pokoji objeví Baileyna máma. Pozdraví a mě z toho přejede mráz po zádech. Ještě ke všemu mě probodává pohledem.

"Dobré ráno." Pípnu na pozdrav a pokusím se o milý úsměv.

Všimnu si jakým pohledem se máma dívá na Connie a tak si stoupnu, tak abych odpoutala její pohled na sebe.

"Nevěděla jsem, že budete už doma." Pronesu. "No to je důvod proč jsem tady. Vlastně jsem tady na otočku.
K babičce dorazila teta Bell a chce tě vidět. Večer jede domů." Oznámí mi máma.

Teta Bell je sestra mé mámy a taky jediná z rodiny, která mě má ráda a která mi rozumí. Dlouho jsem ji neviděla, protože je pracovně vytížená a nevychází ji to tak aby jezdila pravidelně.

"Teta Bell?" Zeptám se nadšeně ale pak stočím pohled na Connie a pak zpátky na mámu. "Mohla by jet i Connie?" Zeptám se ji. "Ach jo. Já tušila, že se zeptáš. Pokud ji její rodina pustí a pokud mi slíbíte, že se před babičkou budete chovat normálně ne jak dvě le-" stihla se zastavit. "Za třicet minut vyrážíme." Oznámí máma a zmizí z pokoje.

Její máma mě nesnáší. "Kdo je to ta teta Bell?" Zeptám se ji mezitím co se převlékám. "Jediná osoba z této rodiny, která mě má ráda. Kvůli její práci se s ní nemůžu vídat pravidelně." Odpoví mi a jde poznat, že má s tetou dobrý vztah.

Převlečené jdeme do kuchyně a rovnou ke mě domů.

"Za chvíli jsme zpátky, mami." Oznámím mámě, která čekala v kuchyni a zmizíme z domu.

Po deseti minutách se vracíme s úsměvem zpátky. Connieny rodiče ji to povolili.

Máma už čeká v autě i s Alison? Ona jede taky? No tak to bude zábava. Sedneme si s Connie na zadní sedačky a připoutáme se.

Když jsem v autě spatřila Alis, nikam se mi nechtělo, protože se mi v kapse otvírala kudla. Ne, nemám vražedné sklony ale tahle holka je čisté zlo.

Sedneme si s Bailey dozadu a připásujeme se. Sotva se auto rozjede, tak si Alison neodpustí otázku: "To musíte všude chodit spolu?"

"Ano musíme. Vadí ti to snad?" Odpovím ji a vezmu Connie za ruku. "I na záchod?" Zeptá se Alis pobaveně. "Závidíš?" Zeptám se ji. "No podstatě ani se ti nedivím. Člověk ve tvé společnosti nevydrží ani dvě hodiny natož…" odmlčím se. "Jak dlouho se známe?" Zeptám se Connie. "Měsíc." Odpoví mi Connie. "…natož měsíc." Dopovím s úsměvem a kouknu se na Alison pomocí zpětného zrcátka.
Byla rudá vzteky. Jen jsem čekala až vybouchne.

Nad tou Baileybou poznámkou se musím uchechtnout. Nenápadně ukážu Bailey palec nahoru. Kdyby to použila na někom jiném, tak bych ji zmrazila pohledem ale na Alison to úplně sedí.

"Tahle se se sestrou nemluví, Bailey!" Okřikne mě máma. "Ona si začala." Ohradím se. "Mě je jedno kdo si začal, prostě ti říkám, že se takhle se sestrou nemluví."  Zdůrazní máma.

Bylo mi Bailye líto. Šimrala mi na jazyku poznámka ale raději to riskovat nebudu. Vezmu ji za ruku a soucitně se na ni podívám.

Zbytek cesty už bylo ticho.

Dorazíme do nedaleké vesničky za městem.

"Bailey"

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*