In the shade

*20*

*Věnováno (LauraNightcore10) protože tahle dívka si zaslouží víc sledujících než doposud má. 😉

Sotva jsem vlezla domů, už mě máma volá do obýváku. Ach jo tohle bude na dlouho. Taky, že bylo. Pokládali mi otázky, které se točili kolem Connie a její rodiny. Na vše jsem jim odpovídala a pak chtěli řešit mou orientaci. Že prý nemůžu být na holky. Co si o tom pomyslí ostatní. A kdesik cosik.
"Mě je jedno, co si o tom myslí ostatní. Vlastně je mi jedno, co si o tom myslíte vy dva. Já jsem na holky, tak se s tím smiřte. Teď jdu spát. Dobrou noc." Ukončím debatu a mířím do pokoje.

Hned si dám rychlou sprchu a zalehnu do postele. Usnu během chvilky.

Ráno se probudím brzo. Protáhnu se a sednu si na postel do tureckého sedu. Prohlížím si náramek, který mi dala Bailey. Zajímalo by mě jak to včera zvládla s rodiči.
Vezmu do ruky mobil a uvědomím si, že jsme si s Bailey ještě nevyměnily telefonní čísla. Povzdechnu si a položím mobil zpátky na noční stolek.
"Mohla bych ji překvapit ale co když mě její rodiče za ní nepustí." Řeknu svou myšlenku nahlas. I tak se rozhodnu to zkusit a vstanu.

Zajdu do pekařství pro makové koláčky. Prodavačka Sukkie mě vítá s úsměvem. Pozdravím ji s úsměvem a ona mi můj pozdrav opětuje. "Jdeš na koláčky pro Bailey?" Zeptá se mě. "Ano, prosím. Ještě tady nebyla?" Zeptám se ji. "Nebyla." Odpoví mi. "Bailey není zrovna ranní ptáče." Poznamená s úsměvem. "Jak dlouho znáte Bailey?" Zeptám se. "Už to bude pět let. Je to moc hodná holka ale má smůlu, že tohle zrovna její rodina nevidí." Prozradí mi Sukkie smutně. "Ano to máte pravdu." Potvrdím ji to. "Ale vedle tebe vypadá šťastně." Dodá Sukkie mrknutím oka a podá mi balíček s koláčky. Usměju se na ni a podám ji bankovku. "Pozdravuj ji ode mě." Zvolá na mě než se vydám k východu. "Vyřídím ji to, nashledanou." Loučím se s ní a vzhledem tomu, že jsem měla otočenou hlavu na Sukkie, tak do někoho vrazím. Otočím hlavu na dotyčnou osobu a překvapeně zamrkám.

Vzbudím se a hned co se protáhnu se obleču. Potichu se ztratím z domu a mířím přímo do pekařství k Sukkie. Ve vchodu do obchůdku vrazím do Connie. Jaké milé překvapení. Usměju se na ni, když vidím její překvapený výraz v očích. "Ahoj." Pozdravím ji. "A-ahoj." Vykoktá ze sebe. "No zrovna jsme o tobě mluvily." Pronese Sukkie pobaveně a jen tak tak zadržuje smích. Vzhlédnu k ní, pozdravím ji a pak vezmu Connie kolem ramen a vtáhnu ji zpátky do obchodu se slovy: "Pojď ještě na chvíli dovnitř."
Connie neprotestuje a ještě mě vezme kolem pasu.

Společně přstoupíme k pultu. "Co kdybyste v klidu posnídaly tady. Udělám vám kakao." Navrhne Sukkie. Já se podívám na Bailey. "Jsi poklad, Sukkie." Řekne ji Bailey s úsměvem.
Sukkie nás odvede do malé místnosti za pultem. Udělá nám kakao a podá i talířky na koláčky a pak běží k pultu kde už má zakazníka.

Za Sukkie jsem byla strašně vděčná. Je to velice hodná paní a bere mě jako svou dceru. "Sukkie nemá děti i když si je moc přála. Ale na tohle téma se s ní raději nebav, dokud ona sama s tím nezačne." Prozradím Connie šeptem, když jsme zůstali samy. "Aha, to jsem nevěděla." Pronese tiše smutně Connie. "To scoro nikdo neví a je to pro ní velice citlivé téma." Dodám ještě. "A jakto, že o tom víš ty?" Zeptá se mě. "Jednou jsem se ji na to ptala a ona se rozpovídala na tohle téma. Mluvila tak nešťastně, že mi ji bylo líto." Odpovím ji a zahledím se do hrnku s tekutinou. 
Nikdy nezapomenu na ten její výraz, dokonce ji ukápla i slzička. 
Connie mi položí svou dlaň na můj hřbet ruky. Vzhlédnu k ní a usměju se, vezmu její ruku do své dlaně a přes malý stolek se k ní nakloním pro polibek, který se mi vzápětí dostává.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*