In the shade

*29*

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Tak Štědrý den je tady a my se chystaly na návštěvu k rodičům od Bailey. Ta z toho dvakrát nadšená nebyla, podstatě se jí ani nedivím ani mě se dvakrát nechce ale slušnost je slušnost.

Došly jsme s Connie k mým rodičům. "Mě se tam tak nechce." Poznamenala jsem. Connie se usmála a jednu ruku mi položila na mou tvář. "Já vím. Slibuji ti, že tam budeme jen chvíli a pak půjdeme za mou rodinou." Pronesla soucitně. "Neboj se, nedovolím aby se už po tobě vozili." Dodala odhodlaně. Na to jsem se usmála a políbila ji.
Každým okamžikem ji miluji čím dál víc jestli to víc ještě jde.

Vstoupily jsme do domu a v předsíni si sundaly bundy a boty. Ještě jeden hluboký nádech a vešly jsme společně do obýváku odkud šly slyšet hlasy.

"Ahoj." Pozdravím a nuceně se usměju. Rodiče, Alison i babička stočili na nás pohled, který nebyl dvakrát přátelsky. Chtěla jsem se otočit a vypadnout ale najednou mě a Connie někdo vzal kolem ramen. "Sláva, že už jste tady." Šeptl nám ženský hlas.
S úsměvem jsem se otočila na tu ženu a padla ji kolem krku.
"Teto Bell." Šeptla jsem ji nadšeně do náruče.

Zaregistrovala jsem ty nepřátelské pohledy a uvízl mi knedlík v krku. Jsem s Bailey tak dlouho a oni si na to ještě nezvykli.
Najednou nás někdo objal kolem ramen a šeptl ženským hlasem: "Sláva, že už jste tady."
Hned jsem věděla o jakou osobu jde. Alespoň jedno pozitivní setkání.
Teta Bell je skvělá ženská a taky jediná kdo mě z její rodiny má rád.
Bailey ji hned padla kolem krku a já byla za to setkání s tetou ráda.

Teta Bell pustila Bailey z náruče a podívala se na mě. "Jde vidět, že se o Bailey staráš dobře. Vypadá spokojeně." Poznamenala teta s úsměvem. "Snažím se jak nejlíp dovedu." Řekla jsem a cítila jak se mi zbarvují líčka do ruda.
Teta se zasmála a i mě stáhla do objetí, které jsem ji opětovala.

Po přivítání s tetou jsme si sedly k rodině.
"Tak jak se daří tobě, Bailey?" Zeptala se babička a z toho tónu šlo poznat, že čeká na nějaké stížnosti.
"Mám se skvěle, babi. Ve škole mám skvělé výsledky a jsem ve fotbalovém týmu. Navíc máme s Connie malý byt a jsme spokojené." Pronesla jsem s úsměvem a s tou poslední větou jsem se koukla na Connie.
"A není fotbal spíš pro kluky a né pro holky?" Optala se babička. Přesně tohle jsem čekala, teď ještě stačí aby vytáhli seznam, co má a nemá dělat holka. "Když jí to baví a je v tom dobrá, tak proč by se fotbalu nemohla věnovat." Zastala se mě teta Bell.

Čekala jsem, že se babička ozve a bohužel nezklamala. Teď stačí aby vytáhla tu orientaci a neručím za sebe.
Zaplať bůh, že tam s námi sedí teta Bell. Jinak bych se Bailey už měla k odchodu.

"Budiš, a kdo vám platí byt?" Zeptala se babička uštěpačně. "Mám brigádu v jedné kavárně a rodiče mi taky finančně pomáhají. Bailey navíc za některé zápasy dostává zaplaceno, takže jsme spokojené." Odpověděla jsem ji. Jo jsem spokojená s naším životním stylem.
Po škole to bude ještě lepší.

Babička pokývala hlavou a stočilo se téma na Alison, o které se básnilo celou půl hodinu. Bylo to otravné.
"Pojďte se mnou. Něco pro vás mám." Šeptla teta a zvedla se. Já a Connie jsme se taky postavily a následovaly tetu Bell.

Dorazily jsme do mého pokoje a teta za námi zavřela dveře.

Asi to bylo něco vážného, protože teta vypadala tak vážně, že jsem se i polekala. Takhle vážně se netvářila nikdy.
"Teto, děsíš mě tím vážným pohledem." Pronesla Bailey. "To i mě. Co se děje?" Přitákala jsem a teta se pousmála.

"Bailey, mám pro tebe dvě zprávy. Z jedné budeš nadšená a z druhé si sedneš na zadek." Začala teta a sedla si na postel. My si k ní přisedly. "Tu, ze které si sednu na zadek." Vybrala si Bailey.

✨ Jo já vím. Dlouho nic nevyšlo, protože mi nechodily nápady ale už je mám a budete koukat 😏
To be continued…✨