In the shade

*10*

Dojdeme na koupaliště všichni tři. Já, Bailey a Steven.
Hned se vrhneme do vody, která byla osvěžující a dovádíme.

Voda je fajn a my po sobě cákáme vodu. Byla to zábava. "Bailey," zvolá na mě známý hlas. Otočím se a tam stojí má sestra. "Alison, co tady děláš?" Zeptám se ji překvapeně. Cítím jak se za mě postaví Connie. "Jsem tady s přáteli. Ahoj, ty jsi ta holka z rána." Promluví na Connie.

Přijde k nám Baileyna sestra a já hned spozorním. Přistoupím k ní blíž. Vidím jak má ruce v pěst. Začínám tu její sestru nenávidět. "Ano." Odsouhlasím to Alison. "No divím se, že tě ještě nezabila." Poznamená kousavě a se zákeřným úsměvem. "Bailey je fajn holka." Zastávám se ji. "Jo to je pravda." Přidá se ke mě bratr.

Koukám se na ty dva jako na zjevení. Ještě nikdo se mě nezastal. Nikdo krom Maxe a teď těchto dvou. "No ještě uvidíte, co je tato hvězda zač. Zatím se mějte." Loučí se s úšklebkem Alison a odejde ke svým přátelům. Pozoruji jak má sestra odchází, když najednou na svých ramenech ucítím jemný dotek.

Jemně se dotknu jejích ramenou. "Jsi v pořádku, Bailey?" Zeptám se ji. "Chci jít pryč." Řekne tichým hlasem a otočí se na mě. "Počkej, proč chceš jít pryč? To kvůli té holce?" Ptá se Steven nechápavě. "To je složitější, brácha." Řekne Connie. Odvedu ji na deku. Posadíme se.

Alison mluvila zákeřně i když neřekla nic jedovatýho ale ten její tón znám moc dobře. Jestli poštve proti mě i tyhle dva, tak to nepřežiju. Hlavně kdybych přišla o Connie tak bych to nepřežila.
Sedíme na dece s Connie a ona mě utěšuje. Položím si její hlavu do klína a Connie mě začne hladit po vlasech.
Příjde na deku i Steven. "Tak a teď s pravdou ven." Vyzve mě přísně Steven. "Tak jo." Souhlasím smutně a posadím se. "Bailey." Osloví mě Connie. Podívám se na ni a vezmu ji za ruku. "Ta holka je má sestra. Není dvakrát milá. Doma mi dělá peklo a co je horší ona je u rodičů na prvním místě, je oblíbená u celé mé rodiny a já…já jsem černá ovce rodiny." Řeknu mu jednoduše a cítím jak se derou slzy na svobodu. "Ať vám o mě řekne cokoliv, nevěřte ji." Upozorním je. "Už teď ji nevěřím ani ten nos mezi očima." Zavrčí Connie. Steven jen na nás zíral.

"Bailey, podle mě bys tady měla zůstat a bavit se. Nenech jí zahnat tě do kouta." Promluví brácha a má pravdu. S tímhle má zkušenosti. Bailey se na něho koukne a pak kývne na souhlas. Obejmu ji ze zadu. Natiskne se do mé náruče. "Neboj se, Bailey, jsme s tebou a budeme s tebou." Ujistím ji.

Po chvíli jsme šli zase všichni tři do vody a zůstali jsme až do večera.

Stále jsem uvažovala nad tím, co řekl Steven. Ano schovávala jsem se a nechávala sestru aby mě hnala do kouta ale s tím teď konec. Od teď se budu bránit.

Nakonec jsme dováděli v bazénu až do večera a krásně jsme si to užili. Občas jsem koukla i na sestru, která, když zachytila můj pohled, tak mi věnovala jeden ze svých vražesných pohledů ale já se nenechala zastrašit.

Večer jsme posbírali své věci a vydali se domů. Odprovodili jsme Bailey domů.
"Běž napřed. Já tě doženu." Řeknu na bráchu. "O.k. Měj se, Bailey." Loučí se Stev a ještě ji obejme. Pak už jde domů.

Konečně jsme zase samy. Nepopírám, že mi dneska Steven hodně pomohl ale chtěla jsem být s Connie osamotě. "Nepůjdeme ještě na chvíli do parku?" Zeptám se ji. "Ano." Souhlasí a vydáme se do parku.
V parku si sedneme do trávy vedle sebe a sledujeme západ slunce. "Víš nechtěla jsem to říkat před bráchou, aby si moc nemyslel ale měl pravdu. Nenech se od své sestry zahnat do kouta." Začne Connie. "Už se nenechám, to ti slibuji." Řeknu a vezmu ji kolem pasu. Položí mi hlavu na rameno a já ji políbím na čelo.

Musela jsem ji to říct. Po té mě obejme a já se o ní opřu. Omotám své ruce kolem jejího pasu a položím si spokojeně hlavu na její rameno. Byla jsem ráda, že můžeme být chvíli samy. 

Seděly jsme asi tak hodinu než jsme se odebraly domů.
Před mým domem se ještě zastaví. Pevně ji obejmu. "Děkuji za pěkný den." Pošeptám ji do ucha a neochotně ji pustím. "Já taky děkuji." Opětuje mi a rozejdeme se do svých domovů.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*