In the shade

*21*

Posnídali jsme a občas se za námi stavila i Sukkie.
Potom už se rozloučíme se Sukkie ze slovy, že zítra přijdeme zase.
"Tak a co by dneska moje princezna chtěla podniknout?" Zeptám se, vezmu ji kolem ramen a líbnu ji do vlasů. Nasaju vůni jejich vlasů, které voní po levanduli a pak mě to napadne. 

Nechám se od ní objímat a mé ruce se ji omotají kolem pasu. "To nevím. Máš nějaký plán?" Zeptám se ji a vzhlédnu k ní.

Kývnu na souhlas. "Dneska tě vezmu do botanické zahrady." Oznámím s úsměvem a vezmu ji za ruku a rázným krokem vyjdu, nečekajíc na protesty, které ani neměla.

Popadne mě za ruku a rázným krokem se rozejdeme k autobusové zastávce? Proč?

"Botanická zahrada je na druhém konci města." Vysvětlím ji a studuji jízdní řád. Jo, tak máme štěstí.
Za deset minut nám to jede.

"Bailey," oslovím ji a ona se otočí na mě. "víš ty vůbec jak báječná jsi?" Zeptám se ji, protože opravdu je báječná.

Usměji se na ni, vezmu její tvář do svých dlaní a políbím ji.
"Vím, stále mi to říkáš." Odpovím ji. "Miluji tě, Connie." Řeknu tichým hlasem a vtáhnu ji do autobusu. U řidiče zaplatím jízdné a jdeme se s Connie usadit.

Nemůžu uvěřit tomu co mi řekla na té zastávce. Bailey mě miluje?
V autobuse se usadíme na sedačky, já ji obejmu kolem pasu. "Bailey, já tě taky miluji." Vyřknu a podívám se na ni.

S úsměvem ji k sobě více přitisknu a přivlastním si její rty.

Procházíme se v botanické zahradě, která je nádherně pestrá různých rostlin a přitom si spolu povídáme.

Ten nápad s botanickou zahradou byl úžasný. Všechno to tady kvetlo a nádherně vonělo. Ještě ke všemu jsem měla tu nejlepší společnost jakou jsem mohla mít.
"Nechci aby tyto prázdniny skončily." Řeknu a sednu si na lavičku.

Sednu si vedle ni a obejmu ji kolem ramen. "Pročpak?" Zajímám se i když ani já nechci aby tyhle prázdniny skončily. Poprvé v životě si užívám prázdnin a to jen díky ni.

Podívám se na ni. "Mám strach, že jak začne škola, tak se my dvě začneme odcizovat." Prozradím ji smutně krutou pravdu.

Connie je strašně citlivá a upřímná dívka. Prsty ji přejedu po tváři a usměju se ni na. "Ty moje sluníčko, máš zbytečné starosti." Řeknu a letmo ji políbím. "Mě se nezbavíš, pokud si to ty sama nebudeš přát." Dodám vážným hlasem.

Dojetím se na ni usměju. "Beru tě za slovo." Pronesu s úsměvem.

Kolem oběda stojíme v naší ulici, když mi zazvoní mobil. Vytáhnu ho a mrknu na displej. "Máma?" Zeptám se udiveně. Příjmu hovor.

Me: "Ahoj mami, co se děje?"

Máma: "Ahoj Bailey, jsi venku s Connie?"

Podívám se na Connie, která stojí vedle mě.

Me: "Jo, jsem."

Máma: "Tak přijďte na oběd."

Me: "Aha. Tak jo. Zeptám se ji jestli bude chtít."

Taktně ji naznačím, že by se jí nemuselo chtít, po včerejšku a ani by jsem se tomu nedivila.

Máma: "Kdyby se ji chtělo, tak ji rádi uvidíme."

Me: "Řeknu ji to. Zatím ahoj."

Máma: "Ahoj."

Zavěsím a kouknu na ni. "Máma tě zve k nám na oběd." Hned ji to překvapení oznámím.

Během hovoru se na mě překvapeně podívá.
Ukončí hovor a koukne na mě se slovy: "Máma tě zve k nám na oběd." A mě zaskočí. "C-cože?" Vyhrknu ze sebe překvapeně. Netuším, co si mám o tom myslet a ani nevím, jestli na ten oběd kývnout.

"Vůbec bych se ti nedivila, kdybys nechtěla a to jsem i mamce řekla. Nebudu tě do toho nutit, ano?" Řeknu ji, protože byla z toho stejně tak překvapená jako já. Znám svou matku moc dobře a vím, že ten oběd neproběhne v klidu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*