In the shade

*11*

Chvíli po mě dorazila i Alison domů a mlčela. Dokonce i u večeře bylo ticho. Máma se jen zeptala co byla zač ta holka z rána, nacož jsem ji odpověděla neutrálním tónem.

Po večeři jsem se odebrala do pokoje a následně uložila ke spánku.

Došla jsem domů akorát tak včas na večeři. Sedli jsme si společně ke stolu a pustili se do jídla. Máma se z ničeho nic zeptala, jestli jsem ve vztahu s Bailey nebo ne.
Všichni tři vědí o mé orientaci a vzali to docela dobře. Takže jsem neměla problém ji odpovědět na otázku ale upozornila jsem je aby se o tom nikde nezmiňovali.

Po večeři jsem mámě pomohla s nádobím a pak si šla lehnout do postele.

************************************

Cítím jemný dotek na tváři a uslyším tichý známý hlas jak říká: "Connie, vstávej." A následně polibek na tváři. Usměju se ale mám oči zavřené. "Pojď ke mě." Zamumlám a přitáhnu si osobu do náruče. Ještě se nechci probudit. Zdá se mi totiž o Bailey.
Osoba se uvelebí vedle a přitáhne si mě do své náruče. Cítím jemné doteky na mých vlasech a pak další polibek na čelo.

Ráno se probouzím poměrně brzo ale odpočatě a s úsměvem na rtech. Což se mi už dlouho nestalo.
Zdálo se mi o Connie. Je to takové mé sluníčko uprostřed temnoty. Ta holka se mi rychle dostala pod kůži.
Rychle si zajdu vykonat ranní hygiénu a převléknu se do čistých věcí.
Napíšu vzkaz mámě, že jsem u Connie a připevním papír na ledničku magnetem. Snad si to přečte.
Vyrazím do pekárny, kde už na mě čeká usmívající Sukkie, která se omluví při předávání koláčků, že dnes se nemůže zdržovat, že má hodně práce. Popřeji ať ji práce utíká rychle a že se možná stavím na pokec později. S úsměvem na rtech se vydám za Connie.

Na mé klepání na dveře mi otevře Steven a s úsměvem na rtech mě pustí dál. Potichu mě odvede ke dveřím pokoje, které patří Connie. Poděkuji mu a vejdu do místnosti. Princezna ještě spala. Usměji se a jemně ji pohladím po tváři. Zašeptám ji: "Connie vstávej." Ta se začne usmívat ale kukadla má zavřené. "Pojď ke mě." Vyzve mě a nasledně si mě stáhne do náruče. Usměji se nad tím a uvelebím se vedle ni. Přitáhnu si opatrně do náruče a hladím ji po jemných vlasech a letmo ji políbím na čelo. Takhle spolu ležíme ještě další hodinu než se konečně Connie rozhodne otevřít oči.

Konečně se rozhodnu otevřít oči i když ne moc ochotně. Leželo se mi víc než skvěle. Podívám se do Baileyny tváře, kde spatřím krásný úsměv. Ten nejkrásnější, který jsem u ní ještě neviděla až do dnešního rána. "Dobré ráno." Popřeje mi a hřbetem ruky mi jemně přejede po tváři. "Krásné ráno." Popřeju ji nazpět a pohladím ji po tváři. "Jak ses vyspala?" Zeptá se s úsměvem. "Dobře do té doby dokud jsi nepřišla, pak se mi spalo skvěle." Odpovím ji s blaženým úsměvem a zavrtám se zpátky do její náruče.

"Tak to by nešlo i sluníčko musí ráno vyjít, takže vstávej." Pronesu s úsměvem, když se mi zavrtá do náruče. Zase. Zakroutí hlavou na nesouhlas. "Tak princezna se rozhodla protestovat?" Zeptám se ji se smíchem a začnu ji lechtat. "Ne Bai-ley nech nech to-ho." Vysouká ze sebe mezi smíchy. Přestanu ji lechtat.

"Teď si tu krásnou atmosféru zkazila." Zabručím a posadím se. Na oko se urazím. "Já? Ty sis o to řekla sama." Odporuje s úsměvem a posadí se. "Já jsem v tom nevinně." Zaprotestuji a hodím po ni polštářek.

Zachytím polštářek. "Jo tak nevinně. Já ti dám." Hodím ji nazpět ten polštářek a rychle ji povalím na postel. Začnu ji zase lechtat. "Ty potvoro." Řekne se smíchem a snaží se mi to vrátit. A má úspěch. I já jsem lechtivá ale ne tolik jako ona.

Po chvíli přestanu a čekám až popadne dech. Přece jen jsem ji chtěla polechtat a ne udusit smíchy.
Když už se její smích uklidnil, skloním se k jejím rtům, které pak následně spojím ve sladký polibek.
Ano musím si přiznat, že s Connie je mi vážně dobře a ty její rty jsou tak sladké a vláčné.
Prohloubí polibek a omotá své nohy kolem mého pasu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*