In the shade

*22*

"Půjdu na ten oběd." Řeknu rozhodně. "Jen zavolám mamce." Oznámím ji a vytáhnu mobil.
Hned jsem tak udělala, protože Bailey se už chystala něco říct.

Chystala jsem se ji připravit na to, jaká katastrofa se chystá, když půjde se mnou na ten oběd. Nestihla jsem to, protože už oznamovala své mámě, že je pozvaná na oběd k nám.
Nakonec si jen povzdechnu s tím, že budu čelit další pohromě.

Rozloučím se s mámou a schovám zase mobil do kapsy. Moje máma sice není nadšená, že jdu na oběd k Bailey ale nezakázala mi to.
"Tak jdeme." Poznamenám s úsměvem a vezmu ji za ruku. Hned propleteme prsty a vydáme se na cestu.

"Je ti jasné do čeho se ženeš." Začnu zase. Nechci ji strašit ale musím se ujistit, že ví o tom, že to nebude příjemné.

"Ano. Je mi to jasné ale vím, že tam budeš se mnou a nedovolíš aby mi to tvá máma znepříjemnila." Řeknu ji a podívám se na ni.

To má teda pravdu. Nedovolím aby má matka jakkoliv útočila na Connie. "To nedovolím a to ti taky slibuji." Ujistím ji s úsměvem a políbím naše spojené ruce.

Dojdeme k nám a já pozdravím na celý dům. Máma nás příjde přivítá s úsměvem a my si jdeme umýt ruce.

"Vypadá to, že to nebude zas taková katastrofa." Pronesla jsem, když jsme se umývaly ruce.

Ráda bych tomu tvrzení věřila ale nedokážu to. "Snad ne, no." Přitákám a doufám, že má pravdu.

Sedneme si ke stolu hned naproti přes stůl už sedí Baileyn otec. Nedíval se na mě nepřatelsky, takže jsem byla ráda.

Máma nám donese talíře s jídlem a pak odběhne ještě pro talíře tátovi a sobě. "Alison s námi nebude obědvat?" Zeptám se táty a tím prolomím ticho. "Nebude. Je venku s kamarádkou." Odpoví mi otec.
Máma přinese jídlo a sedne si za stůl.
"Tak pusťte se do jídla. Dobrou chuť." Popřeje máma s úsměvem.
Co to má znamenat? Máma se chová divně a táta jen mlčí.

V jiné rodině by bylo tohle harmonické chování normální ale v naší rodině to tak není.

Pustím se do jídla, které bylo víc než dobré. "Paní Cooperová, je to výborné." Pochválím ji oběd. "Jsem ráda, že ti chutná." Řekne mi na to Baileynina máma s úsměvem.

"Vy dvě to spolu myslíte vážně?" Zeptá se máma z ničeho nic. Kouknu se na ni a pak na Connie. "Mami, o co jde?" Zeptám se narovinu. "Jde mi o to, že když teda spolu chodíte, tak alespoň neukazujte na veřejnosti. My to s tátou nějak překousneme ale veřejnost by to mohla nést trochu jinak." Vysvětlí máma. "Stydíte se za mě, že jsem na holky?" Zeptám se jich. Nastalo dlouhé mlčení.
"Aha." Pronesu a přešla mě i chuť k jídlu.

Nemohu tomu uvěřit o co ji žádají. "Víte, nechci do téhle konverzace nějak zasahovat. Jen chci říct, že Bailey je nejbáječnější holka a nehodlám se ji vzdát." Pronesu aby věděli, že ať na to ani nemyslí, že by nás rozdělili. Podívám se na Bailey a usměju se. Nakloní se ke mě a letmo mě políbí před rodičmi.

To co řekla mě dostalo. Já se nehodlám schovávat a to ani venku ani doma, tak jsem ji políbila před rodičmi.
"To ty jsi nejbáječnější holka." Šeptnu s úsměvem než se odtáhnu.
"A aby bylo jasno. Nehodlám se schovávat s Connie, ať se vám to líbí nebo ne." Oznámím rázně.
Všimnu si, že Connie už má prázdny talíř. Postavím se a Connie mě následuje. "Děkuji za oběd." Pronesu a vezmu Connie za ruku a vyjdeme z domu na dvorek.

"Tys něco takového tušila?" Zeptám se ji, když kráčíme k tomu domku na stromě.

"Spíš jsem čekala, že to bude horší." Odpovím a začnu šplhat nahoru, pak se ale zarazím. Otočím se na ni. "Nemáš strach, vylést nahoru?" Zeptám se ji.

"Když jsem to zvládla včera, tak to zvládnu i dnes." Odpovím ji s úsměvem a začnu šplhat za ni.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*