In the shade

*30*

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"Tušila jsem to. Než ti řeknu o co jde, tak se ti musím omluvit a poprosit tě o odpuštění." Řekla teta. "Proboha, teto, provedla jsi něco? A za co se mi omlouváš?" Zeptala jsem se. Byla jsem z toho pěkně zmatená.
"Milá Bailey, udělala jsem jednu strašnou chybu, jedno blbé rozhodnutí a to před šestnácti lety.
Tenkrát mi bylo tak jak tobě. Na školu jsem kašlala, pravidla jsem měla u zadnice. Chodila jsem na večírky a bavila. Kolikrát jsem i utekla z domova a jednou jsem narazila na kluka. Byl krásný a já se do něj zamilovala. Jenže on si chtěl jen se mnou užít a pak, čau lásko. Nenáviděla jsem ho a po tom zjištění, že z jedné bouřlivé noci jsem těhotná, jsem ho nenáviděla ještě víc. Máma mě posílala na potrat ale já nechtěla, radší jsem se rozhodla to neviňátko vychovávat ale to jsem nedomyslela školu a jak ho budu vychovávat. V té době jsem to neřešila.
Porod byl pro mě náročný a vyčerpávající ale narodilo se krásné miminko. To miminko jsi byla ty, Bailey." Dovyprávěla mi teta a já na ni hleděla s pusou dokořan. Teta se natáhla do kabelky a vytáhla nějaký papír.

Byl to rodný list. Můj pravý rodný list a k němu byl dopis, kde se teta jako má máma zříká mě.
"Jednala jsem ve tvém zájmu. Já ti nemohla nabídnout, to co ti mohla nabídnout Clarisa. Proto tě tady teď žádám o odpuštění. Nikdy si to neodpustím." Pronesla se slzami v očích teta teda vlastně máma.
Nemohla jsem z toho mluvit. Padla jsem ji kolem krku a pevně ji tiskla k sobě.

Mlčky jsem naslouchala a nemohla tomu uvěřit. I když vlastně to dávalo logiku. Obě si dobře rozumněly a podobné jsou si taky. Jak v charakteru tak i v vzhledem.
"Takže abych tomu dobře rozumněla. Ty jsi máma Bailey a ten zbytek rodiny, co sedí dole, jsou vlastně strýc, teta a sestřenka?" Optala jsem se. "Ano ale jen když bude Bailey chtít." Pronesla teta teda Bell a upřeně se dívala na Bailey. "Děláš si srandu?! To víš, že chci. Chci být s tebou, mami." Pronesla Bailey a znovu se natiskla na Bell. "Moment a …" Už jsem se chystala protestovat, když mě Bailey jednou rukou stáhla k sobě a všichni tři jsme se objímaly.

Po chvíli jsme si sedly zpátky a já si utřela slzy, které mi samovolně tekly po tváři.
"Tak jo a teď věc druhá." Začala máma Bell. "Jestli mi teď řekneš, že musíš odjet do zahraničí, tak se rozbrečím." Upozornila jsem ji. "Ne. Momentálně budu pár měsíců tady, takže nemusíš mít strach. Ale něco pro tebe mám." Ujistila mě máma a vytáhla obálku z kabelky. Podala mi ji a já ji otevřela. V obálce se skrývala platební karta. "Na té kartě máš k dispozici peníze, které se ti budou hodit.
Dodělala jsem si školu a začala pracovat a každý měsíc jsem vkládala na účet peníze abys měla něco do začátku. Původně jsi to měla dostat až po škole ale podle vyprávění jsem usoudila, že by bylo vhod ti to už teď předat.
Každý měsíc tam budu i nadále posílat peníze abyste utáhly to hnízdečko lásky a měly i kačku navíc.
Connie, kolik si vyděláš v té kavárně?" Zeptala se máma. "Vydělala si tam pár tisíc ale nic moc a po Novém roce už tam nebude pracovat." Odpověděla jsem za ní a otočila se na ni. "A nesnaž se protestovat." Vyhrožovala jsem ji. "Však nic neříkám." Přitákala Connie. "Problémy?" Optala se máma. "Sexuální obtěžování. Kdybych pro ní nepřišla nevím kam až by ta potvora zašla." Odpověděla jsem naštvaně.

Ani kdyby mi to Bailey dovolila, už bych do té kavárny nevkročila, pokud tam bude Hope.
Ještě teď se mi z toho zážitku zvedá žaludek.
"No na tom účtu je dost aby jste mohly být v klidu a nebojte se, každý měsíc budete mít na tom účtě přírustek. Je na čase abych se začala starat o svou dceru a o její přítelkyni." Poznamenala máma s úsměvem.

✨ Hey jsem cool. Během chvilky jsem napsala dvě kapitoly. Bomba.
To be continued…✨