In the shade

*26*

"Bailey." Vykřikne někdo za mnou. Sotva se otočím na danou osobu a už jsem v náručí jisté osoby. Nemusím se rozhlížet dlouho, protože vím, že se jedná o mou milovanou tetičku Abygail.

Opětuji její objetí a pevně ji stisknu k sobě. Pak si všimnu svého sluníčka jak začíná mou tetu vraždit pohledem.

Jediné co Bailey stihla mi otevřít dveře od auta a pak už se objímá s nějakou ženou. Obě u toho vypadají šťastně ale na to aby to byla její teta je nějak mladá. Ani se nejsou podobné. Takže kdo to je?!

Stojím kousek od nich s rukama překříženíma na prsou a snažím se pohledem zabít to osobu, která mi objímá mou holku.

Odtáhnu se od tety a s úsměvem vezmu Connie za ruku. "Connie, moje teta Aby. Teto, Connie." Představím je a tetě do ucha pošeptám, že je to má holka. Široce se usměje na Connie a stiskne ji ve své náruči.

Jo, teta jako jediná osoba ví o mé orientaci.

Connie ji překvapeně opětuje objetí. "Jsem ráda, že nejsi sama, Bailey." Poznamená teta s úsměvem.

"Bailey, co kdyby ses ukázala i babičce." Zavolá na mě máma od vchodu. Protočím panenky a vydáme se s Connie a tetou dovnitř.

"Ahoj babi." Pozdravím ji mile a dodám i úsměv. Babička se na mě podívá. "No to je dost, že se taky ukážeš." Odbyje mě babička tak jak jsem předpokládala.

Vešly jsme dovnitř a Bailey pozdraví svou babičku ale ta se netváří dvakrát nadšeně a dá ji to dokonce najevo.

"Mami, mohla bys být alespoň trochu milá na ni. Bailey je tvá vnučka." Napomene babičku teta a zamračí se na ni. "Já se chovám, tak jak si to zaslouží. Kdybys tady nebyla ty, tak se tady Bailey neukáže co je rok dlouhý." Řekne babička a všimne si Connie. "A ještě mi tady tahá nějaká individua." Dodá babička. Už jsem chtěla něco poznamenat, když se na mě podívá teta a zakroutí hlavou.

Už se nedivím proč se k Bailey chová její máma tak jak se chová. Babička je věrná kopie Baileyné matky. Já prostě tu její rodinu nerozchodím.
Ale nebavilo mě tam jen stát a přihlížet jak se babička naváží do Bailey.

Teta to nakonec vzdala a já s Connie vyjdeme s tetou ven. "Mrzí mě, Bailey, jak se k tobě babička chová." Pronese teta vážně a je z toho celá špatná. "To nic, teto, už jsem si zvykla." Řeknu s mávnutím ruky.

"Connie, tahle dívka je nejlepší osoba ale to ty nejspíš už víš." Pochválí ji s úsměvem teta. "A proč si myslíte, že jsme spolu." Řeknu s úsměvem a vezmu Bailey kolem ramen.

"Jo, tak proč to nevidí i ostatní?" Zeptám se jich zvědavě. Tahle otázka mě užírala dlouho. "Protože to nechtějí vidět." Odpoví mi teta. "Já si myslím, že je v tom spíš závist." Vyřkne Connie a myslím, že obě mají pravdu. Něco na tom bude, ještě štěstí, že mám tyhle dvě osůbky.

"Já mám nápad. Co kdybychom si zašly někam sednout. Třeba do cukrárny a budete mi vyprávět, jak jste se daly dohromady." Navrhne teta nadšeně. "Skvělý nápad." Pronesu nadšeně a šlo se do cukrárny, která byla kousek od domu.

*Tak zase jsem měla chvilku, něco spatlala a hele, kapitola je na světě.🤣 Takže doufám, že se vám bude líbit. Krasné počteníčko, sluníčka.✨
A já jdu datlovat dál.😂*