Two sisters on Vampire Academy

21.kapitola

ohled Kornélie

Kolem mě je jen temnota.Nevidím vůbec nic jen černou barvu a slyšela hlasy.Adriana a mé sestry.Volaly mě zpátky ,ale já nevědla jak se mám vrátit.Najednou jsem uviděla malou bílou kuličku.Neměla jsem na výběr a tak jsem šla za tou podivnou věcí.Najednou se kolem mě rozprostřelo světlo a já otevřela oči.Do očí se mi zarily paprsky světla „No konečně“ usmála se na mě doktorka „Co se stalo?“ byla jsem zmatená „Tvý přátelé tě donesli“pomohla mi posadit se.Chtěla jsem i vstát ,ale zarazila mě „Nikam nejdeš.Aspoň na jednu noc si tě tu necháte“pohladila m po rameni „To je dobrý.Je mi jen fajn“pokusila jsem se vstát ,ale všechno se zopakovalo.Zase mě zarazila „Kornélie.Jen jednu noc.Jde mi o tvé zdraví“řekla vážně „Tak dobře.Půjdu si jen pro pyžamo“zvedla jsem se ,ale sama jsem se ihned posadila „Seženu tvého bratra“řekla a zmizela za dveřmi.Do místnosti vstoupila zdravotní sestra „Ahoj Kornélie“ usmála se na mě „vy mě znáte?“ zeptala jsem se „byla si tady nedávno.A navíc tu si docela často“ zasmála se spíše pro sebe „To asi jo“pousmála se.Do dveří vtrhl můj bratr a držel v ruce můj batoh „Diky“ usmála jsem se polovičním úsměvem tak jak to dělával on „Jak ti je?“ zeptal se a přistoupil ke mně „Je mi dobře“přikývla jsem „Nelži mi!Si celá bledá“ rozohnil se „Klid“ řekla doktorka ,která právě vstoupila. Pomohli mi se dostat na pokoj a já si lehla.Dimitri byl celou tu dobu u mě „Všechno co potřebuješ jsem ti zabalil“řekl když mě přikrýval peřinou „Nejsem dítě“ zasmála jsem se „Já vím“ pousmál se „Budeš teda něco ještě potřebovat?“ posadil se ke mně na postel „Ne. Kde je Katia?“ ptala jsem se.Chtěla jsem jí vidět „Doktorka je poslala se vyspat.Zítra se za tebou staví“vstal „Ty už deš?“ ptala jsem ne smutně „Mám práci Kornélie“smutně se usmál „Tak jo.Měj se“ zamávala jsem mu.Sice jsem nechtěla být sama ,ale věděla jsem ,že Dimitri miluje svojí práci a já mu nechtěla stát v cestě.Celou dobu jsem se nudila.Myslela jsem ,že umřu nudou.Nakonec mě pohltila únava.Kolem mě se rozprostřela krásný´á krajina.Byla jsem na pozemcích akademie u staré strážcovské chatky.Všude jsem se rozhlížela ,ale nikoho jsem neviděla a dokud mi někdo nezakril dlaněmi oči „Hádej“ zašeptal hlas za mnou „Adrian“ ten hlas bych poznala všude „Jak ti je?“ pohladil mě po tváři „Dobře“koukala jsem se mu do oči „Sluší ti to.Černá je tvá barva“ zasmál se „To je docela nebviklé na morojku ,ale ladí ti k očím“přemýšlel nahlas „Hnědé oči ,hnědé vlasy a světloučká pleť.Skvěle to kontrastuje“pozoroval mě jako bych byla nějaký obraz „To tady probíhá nějaká výstava obrazů a soch?“ smála jsem se „A okouzlující smích“poznamenal a v tom se sen rozplynul.Otevřela jsem oči a vedle mě seděl Adrian a Katia.U stěny stála Rose s Masonem a Lissa s Christianem seděli na židlích u stěny .