Two sisters on Vampire Academy

28.kapitola

Pohled Kornélie

Když se Katia vrátila tvářila se neutrálně.Tázavě jsem se na ní podívala ,ale jen pokrčila rameny.Nechala jsem to být a dál si užívala zbytku dne „Co by jste všichni řekli na malý výlet po maturitě?“ za pár dnů už všechno bude za námi „A kam by jsme měli podle tebe jet?“ zeptala se Rose „No napadlo mě ,že poblíž Baje v Rusku má moje máma chatu.Možná by nám jí mohla půjčit“ pokrčila jsem rameny „To je skvělej nápad“ pochválila mě Katia.

Pár dnů uběhlo jako voda.Měla jsem po maturitě ,ale na výlet budeme muset ještě chvíli asi počkat ,protože jsme nejdřív museli ke královskému dvoru.Když jsme odlétali soukromým tryskáčem ,tak jsem po dlouhé době uviděla Adriana.Docela by mě zajímalo kde se schovával.Za těch pár dní jsem si všimla věcí ,které jsem před tím přehlížela jako například Rose a můj bratr.Nevím jak podle ostatních ,ale podle mě měli trochu jiný vztah neš učitel a studentka.Neřekla jsem to sice nahlas ,ale věděla jsem ,že Katia ví co si myslím.Tiché zachrchlání mě vyrušilo v přemýšlení.Ohlédla jsem se a všimla si ,že se vedle mě na chvíli posadil Dimitri „Je to dobrý nápad“ řekl zadumaně „Co?“ nechápala jsem „To Rusko.Myslím,že si všichni zasloužíte odpočinek a navíc já a Katia rádi uvídíme mámu“zatvářil se mile a já mu usmání opětovala „Děkuji ti za všechno segra“ pousmál se.Počkat!?! on mi řekl ségra?To se ještě nikdy neřekl.Vždy se ke mně choval mile ,ale nikdy mě neoslovil nějakým rodinným označením.Vždy sem byla jen Kornélie „Děkuju“ vrhla sem se mu kolem krku.Objetí mi sice opětoval ,ale tvářil se překvapeně.Pustila jsem se ho a usmívala se jako kdybych byla zkouřená.Prostě jako debil.Dimitri pak zmateně odešel a ke mně si přisedl Adrian „Jsi nervozní?“ ptal se a chytil mě za ruku „Překvapivě ani ne“ opětovala jsem mu stisk „A Katia je nervozní?“ začal palcem kroužit po mém zápěsti „Nevím akorát sedí někde ve předu s Masonem ,ale myslím ,že je v pohodě“pokrčila jsem rameny i když jsem si vůbec nebyla jistá.Opřela jsem si Adrianovi hlavu o rameno a po chvíli jsem usnula.

Stála jsem před zvláštně stavěnou skálou a z dálky viděla ,že můj bratr bojuje ze strigoji.Rozběhla jsem se mu na pomoc ,ale najednou mě objali sulné ruce „Už ho nezachráníš!Nenechám zabít ještě tebe“ křičel Adrianuv hlas zoufale „Ale je to můj bratr“ zakřičela jsem a vyvlíkla se mu.Ctěl běžet zamnou ,ale udělala sem pomocí magie ohnivou čáru mezi námi.Rozběhla jsem se za Dimkou a nebrala ohledy na lidi co na mě křičeli ať se vrátím.Bezhlavě sem běžela na pomoc ,když sem ucítila neuvěřitelnou boles na svém krku a vykřikla.

A v tu chvíli jsem se probrala s výkřikem.Adrian mě konejšivě objal „Byl to jen sen“ říkal stále.Po chvíli přiběhla má sestra ,protože zřejmě vyděla můj sen.