vampire desires || v k o o k

6. Nový začátek?

,,Tak jo," vydechl potichu černovlasý mladík, který právě teď stojí před dveřmi ředitelny. Měl se tam sejít s paní ředitelkou. Musel odpočívat, jelikož byl hodně slabý. Teď už je silnější a tak se dohodl s Joonem,že se s ředitelkou sejde sám.

Jenže tady byl problém. Jungkook pořád nemá pocit,že by jim mohl věřit. Jak klukům,tak paní ředitelce. Chtěl by utéct. Ale to by nebyl dobrý nápad. Kdyby utekl,mohli by ho chytit dříve, než tady. Proto se rozhodl,že tu radši zůstane.

Nejistě zaťukal na dveře. Až zaslechl slovo
'dále', vstoupil dovnitř. Navázal oční kontakt s ženou,sedící u velkého dřevěného stolu, připravující si číst nějaké papíry.

,,Dobrý den." pozdravil potichu. Nevěděl,zda se má uklonit,nebo stačí jen toto. Od svých devíti přeci jen nebyl v normální společnosti. Mohlo se toho hodně změnit. ,,Dobrý den. Ty jsi ten nový,že ano?" pousmála se. ,,Ano." pousmál se též.

Přišel blíže a sedl si naproti. Nervózně pokukoval po kanceláři a zkoumal to tu. Nepřipadal si v její přítomnosti dobře. Asi měl důvod. Protože se otočil a zaostřil její špičáky. Zalekl se. Hodně. I když byl něco podobného jako ona, chtěl ihned odejít.

,,Neboj se mě." řekla mu klidným hlasem paní ředitelka,která měla trošku červené oči. ,,N-nebojím." zakoktal. V mysli se musel profackovat. Nechtěl koktat. ,,Nemáš se čeho bát,Jungkooku. Jsi silnější,než si dokážeš představit." ušklíbla se žena.

Mládenec nechápal její slova. Necítil se nějak silný. To fakt ne. ,,Jungkooku," koukla do jeho očí. ,,potřebujeme si promluvit. Zaprvé,měl by sis vybrat pokoj. V lepším případě bych ti ho přidělila já,jelikož nevím,jestli by ostatní upíři udrželi chuť na tvou krev." zaleskly se jí oči chtíčí.

,,A-aha.." vydal ze sebe vylekaně. Netušil,že by zrovna tady mohl umřít. Přišel sem,aby ho zachránili. Ne,aby ho chtěli zabít. ,,Takže by jsi byl na pokoji s Jiminem. Nemusíš se bát. Už ho znáš a tak ti bude pomáhat." podala mu nějaké papíry. ,,Tvůj rozvrh." mrkla na něj.

,,Děkuji,paní ředitelko." pousmál se nejistě. Paní ředitelka se usmála a přikývla. ,,Teď utíkej. Jimin už na tebe čeká." Černovlásek přikývl a už už byl pryč. Necítil se teď dobře. Nechtěl jít do školy,kde ho čeká další nebezpečí...

,,Baf!" vybafnul na něho Jimin,čekajíc za rohem. Jungkook vyskočil snad dva metry vysoko. Hodně se ho lekl. ,,Promiň," šťouchl do něho laškovně Jimin. ,,nechtěl jsem tě tolik vylekat." usmál se a ukázal mu své lesklé zoubky.

,,Hm.." zabručel trochu nervózně. Společně zamířili do jejich pokoje,který byl hned vedle Joona a Jina. Jungkookovi se jeho pokojíček líbil. Moc. Byl hezky vybavený. Dostatečně měkká postel,velká skříň,a k tomu velká koupelna.

,,Tak jo," usmál se růžovlásek. ,,Půjčím ti nějaké pyžamo a zítra ještě vyřešíme další oblečení. Nebudu ti moct půjčovat oblečení pořád." zasmál se roztomile. Jungkook pouze přikývl. Moc mu do smíchu nebylo.

,,Na," podal mu pyžamo. Jungkook se co nejrychleji převlékl a hupsnul do postele. Jimin usnul dříve než on. To bylo jasné. On totiž musel přemýšlet nad hodně věcma. A jedna věc se točila stále jen a jen kolem jedné osoby.

a to Taehyunga.