vampire desires || v k o o k

5. Zlý sen? Vzpomínka?

Je deštivý den. Černovlasý kluk a jeho maminka s tatínkem koukají společně na televizi. Užívají si ten hezký okamžik,kdy mohou být spolu. Mladík už od malička věděl,že je nějak jiný. Proto se chtěl vždy zeptat. Bál se,že je nějak nemocný.

Ale jeho zvědavost přemohl strach. Bál se, že kdyby to bylo něco vážného,neunesl by ten pocit. Proto se nikdy nezeptal. Teď už je ale starší. Je mu 9 let a už se zeptat musí! ,,Mami?" vydechl potichu na svou maminku,sedící hned vedle. ,,Ano?" koukla na něho s úsměvem.

,,Nebudeš se na mě zlobit,že ne?" posmutněl. Jeho maminka mu dala polibek na čelo a zakroutila hlavou. ,,Nebudu,zlatíčko. Proč bych měla.." usmívala se. ,,Co je semnou mami? Jsem nějak jiný...vím to." podíval se jí do očí.

Teď už se otočil i jeho tatínek. Jeho mamka a taťka si vyměnili pohledy. ,,No víš zlatíčko," povzdechla si žena. ,,jsi jiný. To ano. A už jsme ti to chtěli říci dříve." prohrábla mu vlasy. ,,Máš vyjímečné schopnosti. Jsi na tomto světě vzácný a ostatní tě budou chtít zničit."

,,Zničit? Proč by to dělali?" nechápal mladík. ,,Protože jsi vyjímečný a tvá krev dokáže jak oživit,tak taky zabít. Tvoje srdíčko je taky vzácné," ukázala mu na srdce. ,,A jak mami?" zeptal se. ,,Tak-.." matku přerušila rána. Obrovská rána,která nadznačila výraz dveří.

Rychle se zvedli a utekli do tajného pokoje. Tam co nejrychleji začali oblékat svého milovaného syna. Než ho stačili obléknout, zjistili,kde jsou. ,,Synu,milujeme tě. Pamatuj si to. A teď musíš utéct. Nenech ty zlé lidi,aby se tě zmocnili." řekla mu matka a vyhodila ho tajnou chodbou ven z domu.

Chlapec se ocitl na zemi. Před svým domem. Nadechl se,že chtěl protestovat,ale chtěl svou matku poslechnout. Proto se slzami v očích začal utíkat pryč. Daleko odtud.

,,Miluji tě,synu. Pamatuj si to."

,,Mami.." mumlal černovlásek ze spaní. Zdál se mu ošklivý sen,který ho prohání skoro každý den. Nedokáže se toho zbavit. Toho zlého pocitu,že nesmí nikomu věřit. Vždy si přál mít kamarády,ale kvůli slibu to nikdy nedokázal.

,,Haló? Vstávej." říkal mu někdo. Nic. Pořád byl v tom zlém snu. Nedokázal se odtamtud dostat. I když chtěl,nějak to nešlo. Až najednou, kdy se vymrštil do sedu. Těžce popadal dech a snažil se vnitřně uklidnit.

Po tvářích mu tekly slzy. Jeho dech se skoro nedokázal dohonit a to světlo,které ho trochu oslepilo,mu fakt nepomohlo. Rukou si zakryl oči a snažil se uklidnit. Nechtěl ztropit scénu. Uvědomoval si,kde by asi mohl být.

,,Jsi v pořádku?" ozval se vůdce skupinky upírů. Černovlásek opatrně odkryl ruku a rozmrkal se. ,,Ano." odpověděl potichu. Otřel si líčka od slz a porozhlédl se kolem. Byl v pokoji. Bylo to tu hezky vybavené. Moderní a do černo- šedé barvy.

,,Jsi v naší škole." odpověděl Jin,jako kdyby věděl,na co se chce zeptat. Mladík jen přikývl a zase si lehl. ,,Bolí tě něco?" zajímal se Jimin. Černovlásek zakroutil hlavou, i když ho něco bolelo. Srdce. Ale ten pocit nikdy nevymaže. Nikdy...

,,Dobře. Jak se jmenuješ?" přistoupil Yoongi. Mladík se na něho zkoumavě koukl. ,,Ty jsi ten,který plácl toho druhého venku přes zadek?" vydal ze sebe černovlásek. Yoongi na něho vykulil oči. ,,Cože?! Nene!" bránil se nervózně. Teď sem přišel i Hobi.

,,Cože? Co to meleš kámo?" zajímal se. Chlapec nad tím protočil očima. ,,Alespoň se naučte lhát." zamumlal si pod vousy. Namjoon se tomu musel zasmát. Nemyslel si,že by měl takhle drzý jazýček. Myslel si,že bude plachý a tichý. Opak byl pravdou.

,,Já jsem Kim Namjoon. Můžeš mi říkat Joone." usmál se na něho,jelikož mu připadalo, že se jen tak nepředstaví. ,,Já jsem Jimin." zamával na něho s úsměvem. ,,Tohle je Jin." ukázal na Jina Joon. ,,Tohle jsou Yoongi a Hobi," ukázal na duo mračících se kluků. ,,No a tohle," podíval se na Taehyunga,sedícího opodál.

,,Tohle je Taehyung." Černovláska přeci jen nejvíce zaujal on. Vypadal tak,jak by si kdy představoval dokonalého muže. Měl nádherné čokoládové oči. Silné rysy a namakané tělo. Ale byl tu háček. Byl chladný jako led. Už od první chvíle mu tak připadal...

,,Tak jo a ty jsi?" usmál se Namjoon. Černovlásek se na něho nejistě podíval. Na sucho polkl a stiskl ruku v pěst. ,,Jsem Jeon Jungkook." zašeptal skoro neslyšně. Kluci přikývli a nějak se rozpovídali. Chlapce ale nezajímal rozhovor. Jeho zajímal chlapec,sedící opodál.