Mocná 2

18

Vlezla jsem si ještě do kabinek abych si vyzkoušela ty úžasné šaty.  Stály dva tisíce ale tak mě očarovali že jsem je tam nemohla nechat. Rychle jsem si sundala své stávající oblečení a oblékal si ty světle zekelené šaty. Když se mě dotkla ta jemná látka, na kůži se mi objevila husí kůže. Až skoro jsem z kabinky vyběhla, abych se mohla jít podívat na sebe na stupínek, který byl obklopen obrovskými zrcadli. Když jsem se točila kolem dokola všimla jsem si bílých vlasů. Draco! Strnula jsem. Podívala jsem se do jednoho ze zrcadel abych na něj lépe viděla. Opravdu. U pokladny stojí v plné své parádě a vybírá si kravatu. S prodavačkou se na mě podívali a Draco ukázal na mé šaty. Radši jsem dělala, že ho nevidím. Ale periferním viděním jsem ho přece jen pozorovala.„ přesně tuhle barvu" uslyšela jsem. Draco si chtěl vzít stejnou kravatu abychom k sobě ladili? Ještě naposled jsem si šaty pečlivě prohlédla a šla zpět do kabinek. Až nestydatě jsem se na Draca koukala. Někam odešel ale nemířil k východu. ALE KE KABINKÁM! Zrychlila jsem a modlila se abych tam byla dřív. Ale ne, já do něj zase narazila.„ promiň už po druhé" řekla jsem. Trvalo dlouho než jsem se dokázala podívat mu do obličeje.„ v pohodě, už po druhé" usmíval se. Byl rád, že mě vidí? A nebo jen, že má dobrý den?„ sluší ti to" mrkl na mě. Nenapadlo mě nic lepšího než mu odpovědět co nejsobečtěji.„ jo já vím"„ to je dobře" nedal se odbít. Stál před vchodem do mé kabinky.„ ale děkuji. Teď prosím uhneš? Potřebuju jí do kabinky se převléct a konečně odsud vypadnout" zamávala jsem rukou aby jakože uhnul.„ můžu se připojit?" Co si myslí. To že jsem mu řekla že ho miluji neznamená že jsem mu odpustila.„ pokud si vzpomínám nemáme úplně vztah v pohodě. My vlastně ani spolu nejsme" snažila jsem se po něm nevyjed a působit vyrovnaně. Ale někdy to prosťe nejde.„ ale tak můžeme"„ ne Draco, teď se chováš jako debil. Chápeš že pro mě není lehký odpustit někomu kdo mi ublížil? Chápeš že já tě milovala a ty pak šukáš s nějakou pičou kterou ani nemůžu za to zabít? Protože nevím kdo to byl?" Vyštěkla jsem po něm „ Eydy ani já sám nevím kdo to byl"řikal to tak klidně„ ještě lepší" spráskla jsem rukama.„ tak prosím tě. Uhneš na stranu" Zakřičela jsem.„ a pro tebe už Eydy nejsem" Chtělo se mi brečet. Konečně uhnul a mlčky odešel. Začali mi zase téct slzy které jsem ale zastavila hned na začátku. Převlékla se z úžasných šatů zpět do mého. Byla jsem rozhodnutá si ty šaty koupit. Draca a jeho...bůh ví co vypustila z hlavy. U pokladny jsem nasadila falešný úsměv„ vybrala jste si výborně" řekla mi když mi šaty dávala do speciálního obalu.„ děkuji" úsměv jsem jí oplatila.„ takže to budou dva tisíce" vytáhla jsem kreditku a zaplatila s ní.„ tak děkujeme nashledanou" podala mi tašku s šaty a já odešla. Před obchodem jsem se zastavila i když jsem nechtěla. Ohlédla jsem se. Draco stál na tom stupínku a zrcadlem mě pozoroval. Měl na sobě černý oblek s kravatou ve stejném odstínu jako mám já šaty. Přistihla jsem se jak se usmívám.„ sluší ti" šeptla jsem. Použila jsem schopnost větru abych mu vzkaz doručila.„ snad máš pravdu" došlo ke mě když se mé vlasy ve větru nadnesly. Se slovy přišla i jeho vůně. Kdysi bych si řekla jak krásně voní ale teď. Spíš mi to přišlo jako každá jiná vůně. Naposled jsem se usmála a odešla. Musím se víc hlídat co říkám nebo dělám v blízkosti Draca. Nemůžu mu to tak lehce odpustit. Šla jsem na jeden z eskalátorů i že všemi taškami. Vypadala jsem jak stromeček. Malu si své nějak stihla pobrat ale měla jich míň. „ nechcete s tím pomoc?" Ozvalo se za mnou. Stal tam Ethan.„ pomoc by se šikla" řekla jsem. Vážně jsem se snažila o úsměv ale copak to šlo?„ tak ukaž" vzal si ode mně půlku tašek.„ děkuji"„ není zač"„ Ethane co tu děláš? Já myslela že jsi odešel" „ jo to já si taky myslel ale pak jsem viděl Draca a Mary Lou jak utekla. Prosťe jsem tě tu nechtěl nechávat samotnou." „ tak to potom děkuji" mile jsem se usmála.

V pokoji byla Ari, která si četla a Hazel. Ethan mi pomohl přinést tašky až do pokoje i když nemusel.„ ale ale takhle si se nikdy nechoval" pošťuchovala ho Ari.„ že by se nám někdo zamiloval?"„ ne" odsekl Ethan rudý jak rajče.„ Eydlin potřebovala pomoc a já se rozhodl že nebudu Hazel" řekl nasupeně a zabouchl za sebou dveře. Já to vše se smíchem pozorovala.„ neviděli jste Malu?" Obě zavrtěli hlavou.„ proč" Hazel na mě zvědavě pohlédla„ jen tak, byli jsme spolu nakupovat a pak... pak zmizela" zastavila jsem se dřív než jsem něco řekla.„Aha" řekla Ari která si do ruky vzala zase knihu a sluchátka. Hazel mi ale pozornost věnoval dál.„ a co jste nakoupili?" Zvedla se z postele a začala pokutovat po taškách.„ pojď sem" chytla jsem jí za ruku a zatáčka vedle mě na postel.„ je promiň tak silně jsem nechtěla" nejistě jsem se zasmála. Ona na to jen mávla rukou. Podávala jsem jednu tašku za druhou a začala ukazovat co vše jsem si pořídila. Až na šaty které byli překvapením pro všechny. Pak jsem si je rozdělila na dvě hromádky. Jedna byla domů kde patřili i ty šaty a druhá zůstala tady. Byli to především rifle, trička, mikina a tak. Prostě zimní věci.

Po Malu jako by se slehla zem. Jako obvykle jsem šla domů na večeři kde jsem strávila déle než obvykle. Ukazovala jsem mamce a sestře co jsem si koupila. Byli z toho unešené. Nejvíc ale z plesových šatů.
Když jsem se vracela na bradavice bylo něco kolem půl deváté. Doufala jsem že Malu už bude v pokoji. Ale tam jsem v plánu zatím jít neměla. Byl hezký podzimní večer a já si ho nechtěla nechat ujít. Potulovala jde se po chodbách které ozařoval měsíc a prohlížela si stěny Bradavic. Nakonec jsem se rozhodla že se půjdu podívat do hvězdárny. A možná trochu se proletět. Když jsem vyběhla těch několik schodů nemohla jsem popadnout dech. Bylo po večerce takže bylo jasný že tu nikdo nebude. Chtěla jsem jít létat. Jelikož jsem to zatím neuměla s živly chtěla jsem použít křídla. Nedělej to. Ozývalo se mi v hlavě. Nedělej to. Ozvalo se znovu a znovu. Až jsem to vzdala. Teda spíš jsem se bála.