Dívka mnoha tváří (ff Avengers)

1. Vzpomínky

Sedím na parapetu v okně sirotčince pro dívky a koukám na hvězdnou oblohu. Před dvěma měsíci by tu byla se mnou. Jedné slza mi steče po tváři a dopadne na zmuchlaný papír na kterém jsou vidět moje slzy, zčásti rozpitý text a pár kapek krve.

flashback
Probudili mě kroky a pocit že se na mě někdo upřeně dívá. Opatrně jsem se posadila a zjistila, že pohled patří mojí nejlepší kamarádce Lilien. Šlo vidět, že nad něčím přemýšlí. ,,Děje se něco Lily?" zeptala jsem se opatrně. ,,Já nechci prosím!" řekla vystrašeně a chytila se za hlavu. ,,Co se děje? Můžu ti nějak pomoct?" zmateně jsem se na ní podívala. Ona jen dál pokračovala ,,Ne já to neudělám! To po mně nemůžete chtít!''. Nechápala jsem. Koukala jsem na ni a očekávala vysvětlení. Znovu se chytila za hlavu, její obarvené vlasy se otáčeli, proti jejímu krku a podivně se leskly. ,,Lily mluv se mnou co se děje?"naléhala jsem a zoufale se na ní podívala. ,,Ovládají mě. Dělali na mě pokusy." řekla vyděšeně a začala se přehrabovat v šuplíku. Vytáhla skrčený docela ušmudlaný papír. ,,Na" natáhla se ke mě a podávala mi ho. Její vlasy se jí v podobě jehliček zabodáváli do krku. ,,Vezmi si ho'' a znovu ke mě natáhla ruku s papírem. Obě jsme brečeli jen s tím rozdílem, že já nevěděla co se stane. Vzala jsem od ní papír, byl ušmudlaný s pár kapkami krve a slz. ,,Vše ti to vysvětlí" zachraptěla a posadila se tak že se opírala o postel. ,,Pomoc" konečně jsem se vzpamatovala, vždyť mi tu krvácí kamarádka! Vykoukla jsem že dveří našeho pokoje. ,,Pomoc!" volala jsem a doufala, že jí zachráním. Slyšela jsem otvírání dveří vedle našeho pokoje. Vystoupila z nich sestra Agnes, která má na starost celý tento sirotčinec. Utíkala za mnou do našeho pokoje. Klekla jsem si Lily a chytila jí za ruku. ,, Omlouvám se" vydechla, začala se dusit a kašlat krev. ,,Propánajána co se tady děje" začala jančit Agnes a běžela Lily pomoct. Volala záchranku a přitom se jí snažila oživit. Uběhlo ani ne půl hodiny a záchranka byla tady. Stačilo jen pár minut a už se k nám otáčeli se smutným obličejem a slovy upřímnou soustrast. Ten večer jsem se zhroutila a nevylezla z pokoje.

konec flashbacku

Podívala jsem se na hrob byl v zákoutí zahrady a vždy když byl měsíc v úplňku svítil na její hrob. To místo jsme měli na celém sirotčinci nejradši. Znovu jsem se podívala na papír ve svých rukou a začetla se...

Milá Mary,
jestli tohle čteš jsem nejspíš po smrti. Před rokem když jsem se procházela po pozemcích sirotčince mě unesli nějací muži kteří měli na ramenou znak chobotnice. Odnesli mě do nějaké budovy ve které mi dali do hlavy čip a dělali na mě pokusy. Pokusy se vydařili a já do vlasů měla zabudované jehly a taky jsem byla odolnější proti jedům. To, že jsem si obarvila vlasy z blonďaté barvy na půlku hlavy červenou a půlku hlavy modrou mělo taky význam. V červené části vlasů byli jehličky s jedem a v modré části vlasů byli jehličky s uspávadlem. Měla jsem tě sledovat a podávat hlášení kvůli tvé schopnosti změnit svůj vzhled. Promiň, že jsem to dělala, ale zabili by mě. Věděla jsem, že mi jednou dají za úkol tě přivést, ale nechci abys zažila to co já. Vzepřu se jim i když to znamená smrt. Omlouvám se, že jsem ti to neřekla a takhle tě v tom nechala. Dávej na sebe pozor a nebuď smutná.
Lily

,,Neboj dávám na sebe pozor, ty se tam taky opatruj" zašeptala jsem do ticha a s posledním pohledem na její hrob se odebrala do postele. Dopis zůstal ležet na parapetu a vánek, který vycházel ze špatně zavřeného okna ho odnesl na zem kde se to všechno odehrálo.