Dívka mnoha tváří (ff Avengers)

12. Pěkný kluk od vedle

Ráno mě probudili sluneční paprsky. Spala jsem ve svojí podobě, protože jsem si vymyslela novou identitu a rozhodla jsem se, že tu budu žít víceméně sama za sebe. Jediný rozdíl byl v tom že jsem se rozhodla ostříhat vlasy.

Objednala jsem se ke kadeřnici a ještě před odchodem jsem si nechala na sobě objevit velkou černou mikinu s kapucí, kterou jsem si nechala přehozenou přes hlavu. Nasadila jsem si na oči brýle s Jarvisem a za pomoci jeho navigováním (tentokrát do sluchátek) jsem došla do kadeřnictví.

Po všem tom česání, stříhání a povídání si s kadeřnicí jsem měla nový účes hotový a musím uznat že mi slušel. Vlasy jsem měla zastřižené kousek nad ramena takže mi nevykukovali z kapuce, což byl vlastně záměr.

Poděkovala jsem kadeřnici za nový sestřih a vydala se domů. Doma jsem si udělala čaj z knížkou kterou jsem našla se prosadila do okna v mojí ložnici. Čaj jsem si postavila k nohám a s výhledem na boční uličku jsem se začetla do knihy. Netrvalo dlouho a ze čtení mě vyrušil pohyb v protějším okně.

Hnědovlasý pěkný kluk právě vešel do pokoje naproti tomu mému a já protože jsem se soustředila na něj, na sebe vylila čaj. Probralo mě až mokré tričko které bylo polité od teplého čaje a hrnek dopadající naštěstí na postel podemnou. Jelikož jsem nechtěla aby mě poprvé viděl v mokrém tričku z pod kterého prosvítala černá podprsenka vyrazila jsem se převléknout.

Když jsem se vracela na parapet si zase číst můj pohled se zastavil na hodinách, které ukazovaly půl jedné. Vrátila jsem se do kuchyně a uvařila jsem si špagety s boloňskou omáčkou. Po obědě jsme si s Jarvisem asi hodinu povídali a musím říct že se stal mým nejlepším kamarádem. Řekl mi že mě Avengers hledají a že se chystají zničit Hydru.

Taky mi nazapoměl sdělit, že Tony a Pepper si přehráli můj vzkaz a pochopili proč jsem to udělala. K večeru mě hlad vyhnal do obchodu, protože v domě už nebylo vůbec nic na jídlo. Nechala jsem si zase objevit mikinu s kapucí a vydala jsem se do obchodu.

S vozíkem projíždím mezi regály a házím do něj vše co bych mohla potřebovat. Zamyšleně jsem pokračovala v chůzi až k pokladně a tam jsem si všimla že jsem někde nechala vozík. S nadávkami se rychle otočím a než se naděju sedím na zadku.

,,Jsi v pořádku"ozve se hlas nade mnou. Zvednu svůj pohled nahoru ,kde se setkávám pohledem s oříškovýma očima. Odrhnu od nich pohled a prohlídku si tvář, až teď jsem si všimla že je to ten pěkný kluk od vedle.

,,Jo jsem v pohodě"odpovím mu na dříve položenou otázku a za jeho pomocné ruky se zvedám zase na nohy. ,,Jsem Peter, Peter Parker"představí se nervózně. ,,Já jsem Mary" představila jsem se mu i já z úsměvem na rtech.

,,Ty jsi tu nová?"zeptal se zvědavě. ,,Ano jsem přestěhovala jsem se do bytu"odpověděla jsem. Říkala jsem si, že je fajn, že tu někoho už znám a chtěla jsem se víc seznámit ale vzpomněla jsem si na vozík, který jsem nechala někde v obchodě.

Rozloučila jsem se s Peterem a vydala se hledat můj vozík. Nakonec to netrvalo ani tak dlouho, a já po chvíli mířila domů s nákupem. Doma jsem nákup vybalila, udělala si večeři, šla do sprchy a s myšlenkami na pěkného souseda jsem usínala.

___________________________________Tato kapitola má 560 slov já doufám že se vám líbila a těším se na vás u další kapitoly.
Vaše Lůca 💕