Zase záblesky, fialový obr, šest kamenů, rukavice, boj, prach, brek, dodávka, tlustý Thor, Tony, lusknutí,smrt.
Tma, ticho, stojím na útesu před temnou jeskyní něco mě táhne dovnitř a když si říkám, že to není nejlepší nápad to něco následuju dovnitř. Až teď se začalo ozývat tříštění vln o útesy pod jeskyní, slyším svůj dech, jak mi bije srdce, kapání vody ze stropu a mé kroky rozléhající se po jeskyni. Na zemi jsou kaluže, jeskyně je z tmavého kamene a ke konci jeskynní chodby prosvítá světlo. Vyjdu v jiném světě, na nebi svítí červený měsíc,země je z většiny tvořena vodou na které jsou jakoby malé ostrůvky a nad tím vším se tyčí obrovská hora. Vyšla jsem horu a na ní mě přivítala osoba v černé kápi. Nemluvila jen pokynula abych jí následovala až k okraji hory mezi dva obrovské kamenné kvádry. Nechápala jsem co to má znamenat. ,,Nevím důvod,"promluvila postava, ,,ale viděla si do budoucnosti víc než kdokoliv jiný a je jisté, že bys byla ochotná jí změnit a obětovat se místo něj jenže budoucnost se nesmí změnit". Když dořekl ty slova sundal si kapucí a já mohla vidět do obličeje Red Skulla ze Stevova povídání. ,,Nám strážcům kamene jsou jasně daná pravidla a vždy je někdo nade všemi a ten rozhoduje o osudu lidí," promluvil znovu. Cítila jsem tlak jakoby do mě někdo strčil ale nikdo za mnou nebyl. Cítila jsem vítr a viděla vzdalující se vrchol hory, moje myšlenky se rozprchly, v hlavě zůstalo prázdno a v srdci příjemný pocit lásky. Slyšela jsem jakoby někdo šeptal duše za duše a cítila dopad jakoby do peřin a viděla jsem jak se mi v ruce objevil oranžový kámen, který se zase rozplynul.
Probudila jsem se celá zpocená a udychaná. Proč se mi zase zdál ten sen? Vrtalo mi hlavou co mají znamenat útržky které se mi zdají každou noc už týden a půl v kuse. Nejvíce mě ale vyděsil ten konec ten se mi nikdy nezdál. Co to bylo za svět? Podívala jsem se na sebe abych se ujistila, že mi nic není ale místo toho abych se v tom utvrdila překvapilo mě, že z mého těla vyšlo malé množství naoranžovělé mlhy která se jako odraz v kaluži trochu rozmazaně seskupila do tvaru toho kamene ze snu a zmizela. V hlavě mi hrála poté jedna věta tohle není normální. Proto jsem, že dokud nebudu vědět co to je nebudu o tom nikomu říkat.
___________________________________ Omlouvám se, že kapitola vyšla pozdě večer ale přes den jsem to nestíhlala a vydat.
Dnešní kapitola má 405 slov.
Děkuju za podporu 😁
Vaše Lůca 💕
ČTEŠ
Dívka mnoha tváří (ff Avengers)
FanfictionMarigold (Mary) je dívka, která to v životě nikdy neměla lehké. Její rodiče ji opustili chvíli po narození a své dětství prožila v sirotčinci. Moc tomu nepomohly ani schopnosti díky kterým mohla změnit svou podobu.Tyto schopnosti získala už jako dít...
