Dívka mnoha tváří (ff Avengers)

13. Prohlídka města

Druhé ráno v bytu. Budí mě sluneční paprsky a já nadávám že jsem nezatáhla závěsy. Přestože bych ještě spala, vstávám a jdu si dát snídani.

Po snídani se obleču, dám na sebe mikinu, nechám si objevit běžecké boty a se sluchátkami v uších vybíhám z paneláku. Běžím do lesa za městem, co jsem slyšela moc lidí tam nechodí protože se říkají povídačky, že tam straší. Vymysleli to nějací kluci kteří chtěli být zajímavý, říkají že tam slyšeli pláč a křik, praskají tam větvičky a slyší kroky.

Většina mladších lidí jim na to skočila a bojí se tam jít, ti starší těmto žvástům nevěří ale jelikož to má většina přes celé město stejně tam moc nechodí. S touto povídačkou v myšlenkách vbíhám do lesa.

Je tu ticho a klid, najdu si místečko mezi keři kde stojí vysoký strom, místo na které by normálně nikdo nechodil. Nechám se objevit nože a barvy, kterými nekreslím terč na strom. Potom házím nože na terč a zkouším u tohoto dělat různé výzvy, jako trefit terč se zavázanýma očima, ve stojce nebo třemi noži najednou.

Tímto strávím celé dopoledne a během se vracím zase domů na oběd. Po obědě se rozhodnu projít jen tak po městě abych se v něm dokázala zorientovat.

Potkala jsem Petera se kterým jsem se dala do řeči a který mi nabídl, že mě městem provede. S úsměvem jsem mu na to kývla a vydala se za ním. Ukázal mi školu, náměstí, kavárny, knihovnu i park a potom mě doprovodil domů.

,,Páni nevěděl jsem že bydlíš naproti"řekl když jsme došli před můj dům. ,,Už to tak bude"řekla jsem. ,,Moc děkuju, že si mě tady provedl"poděkovala jsem mu. ,,Nemáš zač"odvětil s úsměvem. ,,Tak ahoj"rozloučila jsem se. Na mé rozloučení odpověděl a potom jsme šli každý do svého bytu.

Jelikož začínal večer koukala jsem se chvíli na televizi a potom jsem se rozhodla udělat si večeři. Poté co jsem večeři snědla jsem se osprchovala a s knihou usedla na parapet. Aniž bych si to uvědomila můj pohled se stočil do okna naproti. Všimla jsem si že v něm stojí Peter a kouká se na mě.

Zamávala jsem mu a čekala, že mi zamává zpátky. Odešel od okna a já přemýšlela co jsem udělala špatně. Než jsem došla k závěru objevil se mi zpátky v zorném poli s blokem a tlustým fixem. Na blok začal začal psát a když to otočil na mě stálo tam 'ahoj'.

Po chvíli zase začal psát a tentokrát tam bylo 'jakou knížku čteš'. Líbil se mi ten nápad a proto jsem i já vzala do ruky blok i tlustý fix a začala jsem psát. Tato konverzace nám vydržela do tmy, potom jsme si napsali dobrou noc a šli spát.

___________________________________Kapitola má 451slov.
Budu moc ráda za zpětnou vazbu.🥰
Děkuji za přečtení.
Vaše Lůca 💕