Dívka mnoha tváří (ff Avengers)

15. Pravda o minulosti

Ráno mě probudili paprsky slunce, protože nejsem schopná si zatáhnout závěsy. Najedla jsem se, běžela jsem do lesa,vrhala jsem hodinu nože a běžela jsem domů. Typické ráno od doby co jsem v Qeensu. Vyhovovalo mi to tak, udržovala jsem se v kondici a byla jsem připravená na jakýkoliv útok.

A teď? Teď si vybírám oblečení na venek s Peterem. Jelikož už není nijak zvlášť teplo zvolím černé džíny a bílé tričko. Vlasy si nechám rozpuštěné, jen pár pramínků ze předu sepnu  vzadu pinetkou. Od té doby co chodím s Peterem ven si na svém vzhledu dávám záležet ani nevím proč. Ale víš si do něj zabouchnutá posmíval se mi vnitřní hlásek. Nesnáším tě pomyslím si a vydám se před dveře. Tam vidím stát Petera s košem a dekou v ruce.

,,Napadlo mě, že bychom si mohli udělat piknik"řekl s jiskřičkami v očích. ,,Super nápad, jdeme nakoupit"řekla jsem s nadšením. Peter se zasmál mému nadšením a kývl hlavou. O chvíli později jsme bloudili obchodem a jezdili na vozících s cílem nakoupit jídlo a pití na piknik. Nakonec se na s plným košem povedlo dorazit k pokladnám. Měli jsme limonádu, minerálku, jablečný a pomerančový džus, velkou čokoládu, sušenky, brambůrky tyčinky, želé bonbóny, různé ovoce a kelímky.

Po zaplacení jsme se vydali do parku kde jsme rozložili deku a na ní vyskládali všechno co jsme koupili. Dělali jsme blbosti jako házení hroznového vína do pusy, kdo dřív vypije kelímek džusu a hráli na babu po parku.

Všichni kdo nás viděli si museli myslet, že nám hráblo ale nám to nevadilo, byli to chvilky při kterých jsem mohla zažít bezstarostné dětské hrátky. Když jsme usedli na deku zeptal se mě Peter na minulost, abych řekla pravdu zarazilo mě to.

,,Já nevím"řekla jsem vyhýbavě.,,Ale já jo vždyť o tobě nic nevím"usmál se na mě. ,, Já nevím jestli je to něco cos bys měl vědět"měla jsem strach mu říct mou minulost. ,,Jestli je to pro tebe něco nepříjemného tak mi to nemusíš říkat, ale já svůj názor na tebe nezměním i kdybys byla v minulosti vrah"řekl přesvědčivě a volbu nechal na mě.

,,Moje jméno je Marigold. Narodila jsem se 5.7.2002 v New Yorku o měsíc a půl dříve než jsem měla, proto jsem byla dána do inkubátoru. Už od narození jsem měla černé vlasy a jedno oko zelené a druhé modré, což bylo divné protože mojí rodiče byli blonďáci s hnědýma očima. Rodiče dva dny po mém narození zmizeli.

Odešli beze slova a odstěhovali se a mě nechali v inkubátoru v nemocnici. Ten inkubátor měl poruchu a já zrovna byla vevnitř, porucha vyvinula radioaktivní záření a já málem umřela dosud se nevysvětlilo jaktože jsem přežila. Jenže já to z části zjistila,to radioaktivní záření se vstřebalo do mě a jelikož se nemělo kde usadit zůstalo to pravděpodobně v genech a udělalo mi to v nich guláš.

Kvůli tomu můžu měnit svůj vzhled. Byla jsem vychována v sirotčinci pro dívky asi dva kilometry od New Yorku. Byla jsem tam i s mojí nejlepší kamarádkou Lily, které zemřeli rodiče při autonehodě. Byli jsme neodloučitelné jenže se to změnilo týden a půl po mých desátých narozeninách,jindy akční a veselá dívka se změnila na tichou a nenápadnou.

Své blonďaté vlasy si nabarvila, jednu půlku hlavy červenou a druhou půlku hlavy modrou jako Harley Quinn. Postupem roku začínala být bledší, hubenější a mívala velké kruhy pod očima. Několikrát jsem jí nabídla, že jí kdykoliv pomůžu a že jí ráda vyslechnu, že se mi může svěřit ale ona stále odmítala.

Jednou v noci mě probudili kroky byla to ona, začala říkat, že jí ovládají a že to neudělá a to jí bylo smrtelné. Tu noc mi umírala v náručí a jediné co po ní zůstalo byl papír s vysvětlením. Byl ušmudlaný a skrčený, bylo vidět, že to bylo psané narychlo, bylo tam napsané, že se omlouvá ale že mě sledovala a předávala zprávy jedné organizaci, která jí unesla a dělala na ní pokusy.

Nechtěla to dělat ale když neudělala to co měla mučili jí." Už dříve jsem brečela ale teď jsem propukla v hysterický pláč. Peter mě obejmul a nechal mi prostor. ,,Jestli nechceš neříkej mi to"řekl soucitně a přitom mě hladil po zádech. ,,To je dobrý já už to dořeknu.

Ten den mě jim měla přivést jenže to neudělala, po těch pokusech měla ve vlasech zabudované jehly. Modrá barva uspávací a červená barva jed. Já to nevěděla, tu noc se jí ty jehly zabodly do krku. Přišla jsem o svojí nejlepší kamarádku měsíc a čtvrt před mými jedenáctými narozeninami.

Rok jsem byla v depresích, rok jsem byla na dně až po roce jsem se dala zpátky dohromady. Jezdila jsem do baru do kterého jsme spolu chodívali, zastavil mě tam pán a začal mluvit o Lily,byl z té organizace. Utekla jsem a schovala se v Avengers Tower v podobě Isabely Stárkové dcery Starka.

Byla to vymyšlená postava ale bylo to naplánované tak, že jsem tam měla aspoň pár dní vydržet. Za tu dobu jsem se skamarádila s Jarvisem, umělou inteligencí Starka. Vydržela jsem tam něco málo přes týden a naučila jsem se tam bránit a vynalezla pár svých věciček.

Jenže to netrvalo věčně a Avengers Tower napadla Hydra a má totožnost byla prozrazena. Teď se tady skrývám před Avengers protože nevím co by se stalo kdyby mě chytili po tom co jsem byla vetřelec v Avengers Tower."dopověděla jsem zkrácenou verzi mého života.

,,Páni to jsem nečekal"vydechl překvapeně. ,,Víš co nenechám tě samotnou v bytě"rozhodl se. ,,Pojď domluvím se s May a budu u tebe přespávat každý čtvrtý den, ať nejsi pořád sama. Co ty na to?"zeptal se mě. ,,Budu moc ráda"usmála jsem se na něj. Utřel mi poslední slzy a vydali jsme se domů. May to dovolila a já se s ní poprvé setkala, je moc milá. Takže nakonec jsme spolu usínali v obětí v manželské posteli u mě v bytě.

___________________________________Zatím nejdelší kapitola příběhu, má 984 slov.
Kdybyste náhodou v příběhu narazili na chybu budu ráda když mi to napíšete a já se jí pokusím opravit.
Vaše Lůca 💕