Nevím jak dlouho tady jsem, ani jaké je roční období. Dny jsem nepočítala a nad mraky se počasí měnit nemůže nebo ano?
Hodiny nikde nemají a na misi jsem nešla, zatím jsem každý den podstupovala jiný druh výcviku. Co nevidět budu mít první misi. Momentálně vcházím do speciální tělocvičny, kde se koná poslední zkouška před tím než vyrazíte na první misi tato zkouška se potom opakuje před každou misí akorát je trochu zkrácená a upravená aby někteří vojáci netrávili čas pouze dohledem na zkoušku.
Vešla jsem do tělocvičny a poslali mě rovnou na střelnici, kde jsem po samých středech mohla pokračovat do ringu. Tam jsem bojovala proti vojákům i proti dívce, která byla o hlavu větší a musí se pochválit, protože jsem prohrála jenom jednou z osmi.
Bylo to jako na tréningu, když některá z dívek netrefila dvakrát terč odvedli jí a to samé když jí voják nebo dívka dohromady složili na záda více než čtyřikrát. Další bylo přeskákání laserového k krychličce a s ní jsem musela vyšplhat po tyči a přeručkovat vzdálenost osmi metrů.
Poté jsem donesla krychličku do rukou vojáka a vydala se na cvičení na zaměřovače. Dokonce i tato disciplína se mi povedla. Moje oblíbené házení s noži obsadilo předposlední část výcviku.
Tuto část jsem splnila perfektně a mohla jsem se tedy odebrat do zvláštní místnosti na poslední část zkoušky. Myslím, že jsem na nástěnce zahlédla, že se tato část jmenuje kontrola úplné oddanosti/psychická zkouška.
Vešla jsem tedy do té místnosti a uviděla něco co mi vyrazilo dech. Místnost se šedou podlahou a dříve pravděpodobně bílými zdmi na kterých se vyjímala zaschlá i čerstvá krev mi obrátila žaludek a já stěží zadržovala zvracení. Na staré dřevěné židli potřísněné krví byla přivázána tlustými provazy osoba s pytlem na hlavě.
Na první pohled vyzáblá dívka se světlou pletí, barva ani délka vlasů nebyla poznat, protože vlasy byly schované v pytli na hlavě. Seděla bez jediného pohybu v úplném tichu.
Podali mi pušku a rozkaz zněl jasně 'střel jí do hlavy'. Poté co tato věta zazněla do ticha v místnosti tělo dívky se začalo třást.
Zvedla jsem ruce s pistolí a zamířila dívce na hlavu. Nádech výdech. Prst na spoušť a znovu zkontrolovat zaměření. Nádech výdech. Ozvala se rána a tělo dívky se přestalo třást.
Svezla jsem jsem se na zem k pistoli, kterou jsem pustila a opakovala pořád dokola ,,nedokážu to, nedokážu".
,,Co to je? Nemá být pod sérem poslušnosti? Odveďte jí!". Mnozí už asi pochopili, rána byla z toho, že jsem pustila pistoli, Nemohla jsem jí střelit. Cítila jsem jak mě dva vojáci táhli za ruce někam pryč.
___________________________________
Kapitola má 432 slov.
Moc děkuju za přečtení a hlasy
Jinak k obrázku, představte si holku
Vaše Lůca 💕
ČTEŠ
Dívka mnoha tváří (ff Avengers)
FanficMarigold (Mary) je dívka, která to v životě nikdy neměla lehké. Její rodiče ji opustili chvíli po narození a své dětství prožila v sirotčinci. Moc tomu nepomohly ani schopnosti díky kterým mohla změnit svou podobu.Tyto schopnosti získala už jako dít...
