Flower boy //Larry//Niam

3/2

Niall

,,Začalo to asi před rokem. Jeden muz se mi začal libit, myslel jsem si že jde výhradně jen o něj. Ale před měsícem, když jsme se Zaynem byli na té party u Luka ke mě přišla jedna spolužačka. Povídali jsem si a pak se i políbili. Bylo to hezké, ale něco tomu chybělo prostě. No a později večer, jsme už trochu opilý šli hrát flašku. Promiň tati." Podívám se omluvně na Harryho.

Harry nemá rád, když někdo pije. O to míň rád to má u Louise nebo u mě. On sám v pubertě nepil, byl to prostě slušňák. A nepije ani teď, velmi výjimečně si někdy dá skleničku vína nebo s Liamem pivo. Proto mě nerad pouští na tyhle akce. Vždy musím slíbit, že nebudu moc pít a ozvu se jim.

Vlastně myslím, že na večírky mohu chodit jen díky Louisovi. On je opak Harryho. Vyprávěl mi kolikrát v pubertě přišel domů opilý, jak zkoušel trávu nebo kolikrát se s Liamem někde zapomněli a nedošli domů vůbec. Babička to s ním neměla lehké.

Louis se u Harryho jistě musel několikrát přimlouvat, aby mě pustil na nějakou party. Naštěstí jsem něco mezi těmi dvěmi. Na party občas zajdu, ale neopíjím se moc a vždy se jim hlásím. Taky vždy dorazím domů.

,,No šly jsme hrát flašku, dostal jsem úkol políbit Paula. A to se mi vážně líbilo, daleko víc než s tou holkou. Takže jsem asi gay, nejedná se jen o toho muže." Dokončím a čekám na jejich reakce. Harry se tváří starostlivě a Louis zamýšleně.

,,To že jsi gay není nic špatného zlato." Konejší mě po chvíli Harry.
,,Já vím, jen jsem ohledně toho byl tak dlouho zmatený." Povzdechnu. Upřímně hlavní problém bych viděl v Liamovi. To tátové, ale vědět nemůžou. Musí stačit, že to je pan neznámí.
,,Takže, když jsi si to teď ujasnil, co ten muž?" Povytáhne Louis obočí.
,,No nic?" Znovu si povzdechnu.
,,Je to strašně složité."
,,Zlatíčko jsi do něj zamilovaný?" Trefa do černého Harry. Nechápu jak někdo může být tak vnímavý.

Harry vždy vycítí, že mám nějaký problém. Je to tak už od začátku co si mě vzali. Když mě něco trápilo jemu stačil jeden pohled a věděl, že je něco špatně. Naštěstí tohle dělá i Louisovi. Před Harrym se cokoli špatně skrývá. Divím se, že rok nic nepoznal nebo spíše se nezeptal.

,,Nechceš nám říct kdo to je?" Zkusí Harry, já ale jen zakroutím hlavou. Nikdy, i kdyby mě mučili, to neřeknu.

,,Je to Liam?" Vypálí Louis a já vykulím oči. Jak? Kdy? Co? Proboha! Jak na to přišli? Jak dlouho to ví? Řekli to Liamovi? Hlasitě polknu a zavrtím hlavou, že ne načež se oba rozesmějí.

,,Nialle, víme že to je Liam. Nešlo si nevšimnout." Řekne Harry a pohladí mě po vlasech.
,,Ví to on?" Pípnu a se strachem na ně pohlédnu.
,,Ne. Aspoň nic neříkal a my mu taky nic neřekli. I když nechápu, že to nevidí." Zakroutí hlavou Louis. To jsem až tak nápadný? Sakra! A já tu rok žiju s tím, jak jsem dobrý herec.

,,V-Vám to nevadí?" Teď přijde ta část, kdy mi řeknou ať na něj zapomenu.
,,Nialle upřímně ze začátku se nám to nelíbilo, ale Liam si ničeho nevšiml, tak jsme to nechali být, že tě to přejde. Když tě to ani po půl roce nepřešlo hodně jsme o tom mluvili." Řekne Louis vážně a naváže Harry.

,,Vůbec se nám to nezamlouvalo, ale Liam je skvělý chlap. Ba co víc staral by se o tebe jako Loui o nás. Takže jsme se rozhodli dát tomu volný průběh. Kdyby jste spolu chtěli být nebránili bychom vám." Skoro mužů slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce, na mé tváří ovšem úsměv není.

,,Strašně moc vás miluju, jste ti nejlepší tátové na světě a jsem vážně rád, že by jste mi Liama nezakázali. Moc to pro mě znamená, ale já pro Liama vždy budu jen dítě jeho nejlepších přátel. Nikdy se na mě nebude dívat, jako na někoho koho vlby si vybral za partnera nebo ho miloval." Povzdechnu smutně a položím si hlavu na Harryho rameno.

,,Ni, je ti skoro osmnáct, jsi téměř dospělý mladý muž, i když pro nás budeš vždy náš malý chlapeček, ale pro Liama ne. Jediné co musíš udělat, je mu ukázat že jsi dospělí a že by jste mohl být něčí partner." Povzbudí mě Louis a pohladí po tváři. Možná jsem se měl tátům svěřit. Nemusel jsem se jako osel rok trápit. Možná.... Nebo by mi Liama zakázali, protože mi bylo šestnáct.

,,Co mám udělat?" Zadívám se na ně.
,,Lou nebude Liam shánět asistenta, když Sarah bude rodit?" Vyhrkne Harry a zazáří mu oči.
,,To ano. Mohl by jsi nastoupit na její místo. Trávil by jsi víc času s Liamem, jako první brigáda by to nebylo špatné, vydělal by jsi si, já tě měl pod dozorem a v životopise se ti taková praxe bude hodit." Přikývne Louis. To není špatný nápad, vůbec to není špatný nápad. Viděl bych Liama každý den. A v životopise by se to vyjimalo, táty firma je jedna z nejznámějších v Londýně.

Každý z oboru by tam rád pracoval. Defakto nemají vůbec volná místa, nestává se že by týdny hledali zaměstnance.

,,To by bylo skvěle." Rozzářím se.
,,A víš co to znamená?" Vypískne Harry až mi hlava spadne z jeho ramene. Ach ne.
,,Ne, ne tati." Udělám na něj smutný štěněcí pohled čemuž se Louis začne strašně smát.

Jemu se to směje, když to tentokrát nebude on, kdo bude hodiny trpět s Harrym v obchodech. No vážně, Harry je milovník nakupování a mody. Stačí se podívat do jeho šatny. Jenže já a táta tuhle činnost nesnášíme, většinu času nám nakupuje Harry. Vždy vybere přesně to co potřebujeme a jsme ochotni nosit. Bohužel Louis potřebuje i obleky a formálnější věci než tepláky, co nosí doma a tak čas od času musí s Harrym na nákupy. Potom vždy přijde úplně vyčerpaný a mrzutý.

,,No vážně, Harry má pravdu. K nám do firmy nemůžeš chodit v mikině." To si snad dělá srandu! On ho ještě podporuje? A má snad až škodolibou radost z mého utrpení. Zrádce.

,,Správně. Takže zítra tě vyzvednu po škole a pojedeme z tebe udělat mladého muže." Zakření se Harry.
,,Fajn, ale aby jsi věděl dělám to jen kvůli Liamovi a tobě." Píchnu ho ukazováčkem do hrudi.
,,Mě?" Zmateně se podívá na Louise, který pokrčí rameny.
,,Ano, copak můžu odmítnout odpoledne s milovaným tatínkem?" Sladce se usměju a Harry si mě přitáhne do objetí.

Přísahal bych, že jsem v jeho očích spatřil slzy. Louis se nad námi jen zasměje a oba nás schová ve své hřejivé náruči.

Takhle jsem se cítil naprosto dokonale a milovaně. V náruči mých malovaných tatínků, kteří tu pro mě vždy jsou, vždy mi poradí a vždy mě ochrání. Měl jsem vážně štěstí. Mohl jsem zůstat v děcáku, teď bych se obával narozenin, přemýšlel kam půjdu a jestli mám budoucnost. Místo toho mám milující rodiče a dokonalou rodinu.

Mám štěstí.

Trochu pozdě, ale přece.
Uvidíme se zase ve čtvrtek ❤

PS: Musím se pochlubit, řekla jsem si že do naší čistě holčičí domácnosti by se hodil chlap, takže se seznamte s Louisem/Oliverem/Jamesem ❤ ještě jsme nevybraly jméno 😀  má dva měsíce a zatím se bojí jak feny, tak dcery😂 těší me, že jsem jediná koho v téhle domácnosti má rád 😀 to se ale změní hned jak se otrka, povyroste a zjistí že s těma dvěma je víc zábavy 😀

Fox_ie