DOKONČENO
Čtyři životy
Dva osudy
Devět let
Jeden příběh
Harry Styles je mladý začínající florista, Louis Tomlinson a Liam Payne vedou úspěšnou firmu. Všichni se setkají díky výročnímu večírku oné firmy a minimálně jeden z nich už od začátku tuší...
Myslím, že za celý svůj život jsem se nečervenal tolik jako právě dnešní večer. Každou chvíli mě někdo zastavoval a chválil mou práci, myslím že díky tomu získám pár nových zakázek, za což jsem vděčný, ale nejsem zvyklí na tolik chváli a pozornosti.
Od koho se mi nedostávalo další pozornosti byl Louis. Z mě neznámého důvodu mi to bylo líto. Nechápu proč. Ano Louis je atraktivní muž, rozhodně je zajímavý. Ano mrzí mě, že si nenašel ani pět minut, aby jsme prohodili pár slov. Rozhodně to ale není důvodem mého nevysvětlitelného rozhořčení. Zvláště, když se tamhle té prsaté blondýně věnuje už čtvrt hodiny a ona se chychotá všemu co řekne, jako postižený pštros.
,,Dobrý večer, vy musíte být Harry." Do cesty a mého zorného pole, rozhodně jsem nestál zde, abych viděl na Louise a pštrosa, se mi postavil mladý a celkem pohledný muž.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Matt Boner)
Se zářivým úsměvem na mě hleděl a po mém nepatrném kývnutí se jeho úsměv rozšířil snad ještě víc. Je vážně pohledný. ,,Dobrý večer, ano a vy jste?" Úsměv mu oplatím. ,,Já jsem Jeremy. Úžasná práce, vážně to tu je naprosto kouzelné a já nemohl prostě odolat. Musel jsem poznat muže, který to vytvořil. A dle mých předpokladů jsi stejně tak kouzelný, jak jsem si představoval." On flirtuje? Semnou? Trochu nevychovaně na něj zírám, než mi plně dojdou jeho slova.
,,Děkuji." Pípnu s drobným úsměvem a skloním hlavu zakrývajíc tak červené tváře. ,,Jsi vážně rozkošný Harry. Mohl bych tě někam pozvat?" Nakloní hlavu k ramenu a zkousne si spodní ret. Měl bych? Právě, když otevírám pusu k odpovědi vyruší nás Louis.
,,Chvíli tě nechám o samotě a už mi tě kradou." Zasměje se falešně, chytí mě kolem boků a vtiskne polibek na líčko. Co to?
Jeremy se zamračí, já zčervenám a Louis je napjatý. Výborná kombinace. Nevím co mě to napadlo, ale pohladím Louise po zádech a zářivě se na něj usměju ukazujíc své ďolíčky. Louis viditelně ztuhne a oči se mu doslova rozzáří. Věnuje mi snad až zamilovaný úsměv a přitiskne si mě blíž.
,,Netušil jsem, že je tvůj Louisi." Zavrčí Jeremy a měří si nás zkoumavým pohledem, který není vůbec příjemný. Už se nezdá tak milý. ,,Ano, Jeremy. Harry je můj a jak jistě tušíš dělit se nebudu." Vyplašeně jsem se podíval na Louise, který Jeremymu oplácel naprosto nic neříkající ledový pohled. ,,Tak si ho máš líp hlídat." Pronese Jeremy posměšně než se s úsměvem natočí na mě. ,,Těšilo mě Harry. Ještě se potkáme." Jen přikývnu a otočím se zmateně na Louise.
,,Pojď semnou." Šeptne mi do ucha, což mi vyvolá husí kůži, proplete semnou ruce a vede nás k výtahu.
Louis zmáčkne číslovku 12 a přejede si dlaní po tváři. Vypadá vynervovaně, smutně a naštvaně. I tak je úchvatný. ,,Omlouvám se Harry, moc se omlouvám. Netušil jsem, že se tu Jeremy ukáže, kdybych to tušil nedovolil bych, aby jste se vůbec potkali." Na jazyku mě pálí uštěpačná poznámka, ale jeho zoufalí výraz mi nedovolí ji vyřknout. ,,A řekneš mi kdo to je?" Zvědavě nakloním hlavu na stranu, Louis se usměje a přikývne. ,,Jen co budeme mít soukromí." Povytáhnu obočí, protože to zní absurdně. Jsme ve výtahu. Jedoucím výtahu, kde nikdo jiný není.
