Flower boy //Larry//Niam

9/2

Niall

Ráno mě překvapila zpráva od Liama, která přišla ve dvě ráno.

Od: Liam
Ni, musíme si promluvit. Vyzvednu tě po škole

Sevřel se mi žaludek, sakra. Nemůžu se přiznat, prostě se mu omluvím, byl to zkrat, zapomeneme na to. Jen omyl. Špatně se otočil. Nemůžu mu prostě říct, že k němu něco cítím.

Vlastně jsem měl štěstí. Kdybych tak rychle neutekl určitě by si chtěl promluvit už včera. Mám celý den na vymýšlení dokonalé výmluvy.

Zaynovi jsem ve škole pochopitelně vše vyklopil. On si ovšem myslí, že bych měl Liamovi říct pravdu. Pěkně blbej nápad.

Když ve tři hodiny zazvonilo celý rozklepaný jsem vyšel ze školy. Na parkovišti se o auto opíral Liam, vzbuzoval až moc pozornosti a upřímně se nedivím. Neznat ho, stojím v hloučku těch holek a vzdychám jak je krásný. Jen co mě spatřil široce se usmál a rozešel se ke mě.

Tak jako vždy mě vtáhl do objetí a políbil do vlasů.
,,Ahoj, Ni." Třeba hodlá dělat, že se ta Pusa nestala, to by byla nejlepší možnost. Hold bych dál nenápadně slintal a představoval si společný život s Liamem. Jenže proč by si chtěl promluvit?
,,Ahoj, Li." Usměju se a ještě na okamžik si užívám jeho náruče.
,,Pojď, dáme ti tašku do auta a zajdeme do parku na zmzlinu, co říkáš?" Tašku mi vezme z ramene, chytne mě kolem boků a rozejdeme se k autu.
,,Dobře." Je tu ještě někdo zmatený jako já?

Za obvyklého Liamova vyzvídání, co ve škole, jsme došly ke zmrzlinovému stánku, kde si Liam objednal čokoládovou zmrzlinu a mě jahodovou. I se zmrzlinou jsme se posadili na lavičku a v tichosti ji snědli. Moje nervy byly maximálně napnuté a každou chvíli jsem kontroloval Liamův výraz, ten se ovšem tvářil naprosto uvolněně. Po chvíli to nevydržel a rozesmál se.

,,Tak už se zeptej." Řekl se smíchem. Tak je on normální?
,,O čem jsi chtěl mluvit?" Začínám pochybovat, že o tom polibku. Je podezřele klidný. Mám snad nějaký průser v práci? Nebo doma? Chce mě vyhodit?
,,O čem myslíš, že chci mluvit?" Nakloní se ke mě, až jsou naše tváře až moc blízko u sebe.
,,N-no, mys-myslel jsem, že, že ... Ale asi-asi ne, mám průser v-v práci?" Určitě jsem v práci nic neposral a proč sakra koktám?
,,Nemáš průser v práci." Vlídně se usměje a nakloní se k mému uchu.
,,Chci mluvit o tom polibku." Libne mě pod ucho než se s úsměvem odtáhne. Co se to právě stalo? Co se, jak se?
,,Um, já, já totiž, neudělal jsem to schválně. Ty-ty jsi se otočil a já-já pak to a-a prostě." Sakra, vždyť jsem si to připravoval celý den.

,,Večer zamnou byl Louis." Prohodí jako by nic. Ne, ne, ne táta mu určitě vše vyklopil.
,,Co-co ti řekl?" Vydechnu a skloním hlavu. Sakra, musím přestat s tím koktáním. A taky se co nejrychleji vypařit. A odstěhovat. Daleko.
,,Že jsi do mě už rok zamilovaný." Bože! Schovám hlavu do dlaní, ten Louis je hrozná slepičí prdel.
,,No tak, Ni." Zasměje se, odendá mi ruce z tváří a zadívá se na mě. Bože, teď přijde ta část, kdy mi řekne že mě nemůže milovat, jsem dítě jeho přátel a tak dále. Já už chci domů a tam v klidu umřít, hned jak zabiju Louise.