DOKONČENO
Čtyři životy
Dva osudy
Devět let
Jeden příběh
Harry Styles je mladý začínající florista, Louis Tomlinson a Liam Payne vedou úspěšnou firmu. Všichni se setkají díky výročnímu večírku oné firmy a minimálně jeden z nich už od začátku tuší...
Právě vážu svatební kytici z lučního kvítí, když se ozve zvonek a vejde on. Ten muž, který rozhodně nebyl v mých dnešních snech.
,,D-dobrý den." Upozorním na sebe a začervenám se. Proč se červenám? Brunet se nádherně usměje a přijde k pultu.
,,Dobrý den. Mohu vás požádat o jednu kytici?" Snažím se na něj moc nezírat, ale copak to jde? ,,U-určitě. Jak by měla vypadat?" Skloním červenou tvář ke kytici v mých rukách a odložím ji. ,,Uvažte takovou, která by vám zlepšila den." Usměje se znovu, svým neodolatelným úsměvem. Měl by na něj mít nějaké povolení. Nemůže přeci takhle lidi uvádět do rozpaků. ,,Um, dobře." Trochu rozpačitě se rozhlednu kolem sebe a dám se do práce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S výsledkem jsem spokojený, ale i tak se na něj nejistě zadívám. On se ovšem jen usmívá. ,,Dokonalé." Zhodnotí mé dílo a zaplatí. Chtěl bych vědět pro koho je. Zda má přítele nebo přítelkyni? Ale i kdyby neměl, jak by se někdo jako on mohl zajímat právě o mě?
Z úvah mě vyruší právě on, když mi podává kytici zpět. Zmateně se na něj zadívám. Co je špatně? ,,Ta je pro vás." Vykulím oči a roztřesenou rukou si kytici vezmu. ,,Proč?" Vydechnu. ,,Omlouvám se, že jsem na vás včera neměl čas. Jsem Louis Tomlinson." Natáhne ke mě ruku, kterou nejisté příjmu. Tak tohle je Louis? Pane bože. ,,Harry Styles." Pípnu.
,,Opravdu se omlouvám, Harry. Kdyby to nebylo tak důležité nenechal bych vás Liamovi." Vypadal, že ho to skutečně mrzí, já však nechápal proč. ,,To-to je v pořádku." Věnoval jsem mu stydlivý úsměv a zíral na kytici. ,,Liam říkal, že s ničím nebude problém, jen jsme zapomněli na barvy." Povytáhne obočí a dal mě pozoruje s jemným úsměvem na tváři.
,,Ano, barvy. Záleží samozřejmě na vás jaké zvolíte. Jestli máte nějaké určené nebo barevné dekorace, prostředí..." Mlel jsem páté přes deváté a pak mě Louis naštěstí zastavil. ,,Líbí se mi tvůj nápad Harry. Bílá, červená a zlaté doplňky." Díky bohu, že mě zastavil. ,,Dobře. V tom případě mám vše co jsem potřeboval vědět." Usmál jsem se a pohledem zkoumal jeho dokonalou tvář. Jedna část mě by chtěla, aby neodcházel a ta druhá křičí, aby už konečně vypadl. Tento muž mě až příliš přivádí do rozpaků.
,,Večírek je v naší budově, dole ve vestibulu. Začíná v sedm, od dvou bude budova vyklizena a uzavřena pro veřejnost a o půl třetí začnou přípravy. Vyhovuje?" Sdělí mi průběh. Na přípravu budu mít 4 hodiny, to je v pořádku. ,,Ano, bude to bez problémů." Přitakám. ,,Skvěle a Harry byl bych rád, kdyby jsi se zdržel na oslavu." Znělo to téměř jako rozkaz. Kdo by mu, ale odporoval? ,,Dobře, děkuji za pozvání." To není dobrý nápad, to rozhodně není dobrý nápad. ,,Budu se těšit Harry. Krásný den." Mrkne na mě a rozejde se ke dveřím. ,,Vám také." Pípnu ještě za ním.
