Flower boy //Larry//Niam

6/1

Harry

Dny ubíhaly, přešly v týdny a ty v měsíce. Nepamatuji si, že bych byl někdy tak šťastný jako tento půl rok.

Louis mě dělal šťastným, stačilo se zadívat do jeho nádherných očí, spatřit jeho úsměv, dotknout se jeho líce a byl jsem nejšťastnější člověk na světě.

Poslední dva týdny byly ovšem náročné. Já měl zakázek tolik, že jsem musel přijmout dvě brigádnice a Louis ve firmě měl plné ruce práce též. Před pěti měsíci se Jeremy pokusil jejich firmu zlikvidovat, dokonce to bylo ve všech novinách a televizi, jediné čeho ovšem docílil byl příliv fanoušků na Louisův i Liamův instagramový účet. Snažil se je pošpinit, ale nenašel nic co by jim skutečně uškodilo. Najednou se o ně začali zajímat novináři, mezinárodní firmy a tak uzavřeli několik důležitých obchodů. Louis poslal Jeremymu dárkový koš s poděkováním. Vážně to udělal.

Liam se dnes po dvou týdnech vrací z USA, kde jejich firma otevřela novou pobočku. Byl jsem rád, že letěl Liam a Louis vše zařizoval z Londýna, i tak jsme se viděli sotva jen pár hodin. Dnes v pět zavřu květinářství, Louis dokončí poslední papírování a celý jeden den budeme spolu.

Je 16:30 a upřímně se nemohu dočkat. Neustále jde v pokušení prostě zavřít dřív, jsem majitel mohl bych, ale Louis stejně končí až za půl hodiny.

Neskutečně mi chybí, nikdy jsem nemyslel že je možné chovat tak hluboké city k někomu. Možné to, ale je.

Zvonek nade dveřmi zacinkal a oznámil tím nového zákazníka. Ještě, že jsem nezavřel.

,,Dobrý den, kouzelný Harry." Ve dveřích stál Jeremy, naposledy jsem ho viděl před restaurací po mém prvním rande s Louisem. Vůbec se nezměnil, snad jen jeho úsměv je více slizký než dřív. Nebo se mi to zdá?

,,Dobrý den, co si budete přát?" Nasadím svůj obchodní úsměv. Budu předstírat, že netuším kdo je. Dnes tu Louis není, aby mě zachránil a nebudu rozhodně nic riskovat.

Jeremy povytáhne obočí a přejde k pultu.
,,Neříkej, že si mě nepamatuješ." Uchechtne se. Správně, Jeremy nestojíš mi za zapamatování.
,,Omlouvám se pane. Bohužel potkávám velkou spoustu lidí při mé práci." Omluvně se usměji a v jeho tváři se myhne zklamání. Ano, Jeremy jen si mysli, že jsi další ze stovek lidí, co mi nestojí za zapamatování.
,,V pořádku Harry." Z ničeho nic se usmál a zdálo se, že dostal vynikající nápad. Jsem si jistý, že mě se líbit nebude.

,,Víš mám tady malou firmu a budeme mít večírek, rád bych aby jsi udělal výzdobu." Zajiskřilo mu v očích. Sakra, možná to nebyl dobrý nápad.

,,Kdy přesně by to bylo?" Rozhodně ten datum mám plný.
,,Za měsíc." Zářivě se usměje.
,,Je mi líto, ale na následující čtyři měsíce mám úplně plno. Nebude v mých silách to zvladnout." Hraně si povzdechnu. Za to Jeremy se tváří naštvaně.
,,Harry, slibuji že toho nebudeš litovat. Je to skvělá příležitost pro tvoji firmu." Spíš pro tebe dostat se mi do kalhot.
,,Je mi to líto, ale bohužel to nepůjde." Řeknu nekompromisně.

,,Víš Harry, nemám rád když není po mém." Nahne se přes pult ke mě nutíc mě tak couvnout.
,,Omlouvám se. Kdyby jste přišel dříve." Pokrčím rameny.
,,Nevadí, nevadí." Zamumlá spíše pro sebe a obejde pult. Hlasitě polknu a začnu couvat od něj. Co to jako dělá? Nevidí cedulku 'pouze zaměstnanci'?

,,Za půl roku mám narozeniny, je to dostatečně dopředu?" Povytáhne obočí jdouc ke mě. Jen přikývnu.
,,Víš Harry, opravdu nemám rád neposlušné chlapce." Dvěma kroky ke mě přískočí a natlačí na zeď.
,,Rozhodně nemám rád, když mi někdo lže." Vydechne mi do obličeje.
,,J-já, já nelžu." Položím ruce na jeho hrudník a pokusím se ho odstrčit. Tohle není dobré, tohle není kurva vůbec dobré.

,,Vážně Harry?" Uchcetne se. ,,Nevíš kdo jsem?" Záporně zakroutím hlavou.
,,Zase lžeš." Povzdechne si. ,,Možná bych ti měl ukázat co se stane, když mi budeš lhát a neposlouchat. Jsem si jistý, že by jsi si na mě našel čas i za měsíc." Srdce mi divoce bije v hrudi a slzy tlačí do očí. Proč proboha nikdo nepříjde a jak jsem se dostal až sem?

,,Chceš ukázat, jak takové chlapce trestám?" Je až nepříjemně blízko. Cítím jeho dech na tváři, jeho dlaně bolestně svírají mé boky a jedinou bariérou mezi  našimi hrudníky jsou mé ruce.
,,Nechci, pusťte mě prosím." Vzlyknu a on se potěšeně usměje. Má radost z mého strachu a zoufalství. Hajzl.

,,Umíš nádherně prosit Harry. Nemůžu se dočkat až tě uvidím spoustaného na kolenou, s vyděšeným výrazem, slzami ve tvých nádherných očích prosit o milost. Já ale nejsem milosrdný, natrhnu ti tvůj nádherný zadek, hned potom co ho zbarvím do krve bičem. Budeš nádherný Harry." Šeptá mi do ucha a rty přejíždí přes lalůček. Otřesu se vzlyky i odporem snažíc se ho dostat z mé blízkosti. S jeho tělem mé pokusy ani nehnou.

,,T-to-to nemůžete. Nech mě být, slyšíš?" Vykřiknu zoufale.
,,Ale ano můžu, budeš můj, jen můj." Políbí mě na krk a hrubě zkousne. Ta balost byla impulzem, abych se začal pořádně bránit. Jako by mě to probudilo z oparu hrůzy a strachu.

,,NE! Vypadni! Vypadni a už se nikdy nevracej!" Zmítal jsem se pod jeho tělem a snažil se ho uhodit. Jeho tělo se najednou prudce odtáhlo a Jeremy skončil na zemi. Předemnou stál Louis, prudce dýchajíc a zatínajíc pěsti.

,,Ty si nedáš pokoj Jeremy?" Zavrčel výhružně Louis. Jeremy se se smíchem zvedl a rukama naznačil, že se vzdává.
,,Víš, že vždy dostanu co chci a tady princezna nebude výjimka ať to stojí cokoli." Ušklíbne se.

Louis vypadal, že po něm každou chvíli skočí, proto jsem se namáčkl na jeho bok, schovácajíc tvář do jeho krku. Louis si mě hned přitáhl do objetí, něžně mě hladil po zádech a vtiskl polibek do vlasů.

,,Varuju tě Jeremy, ještě jednou se k Harrymu přiblížíš a skončíš špatně. Harry je můj a ty ho v žádném případě nezískáš, ať to stojí cokoli." Výhružně zavrčel směrem k Jeremymu a propaloval ho pohledem. Jeremy nejistě pozoroval Louise, který si mě ochranářsky tiskl ke svému tělu.

,,Ještě uvidíme Louisi."  Posměšně si odfrknul. Jeho nejistota najednou úplně zmizela.

,,Netušíš čeho jsem schopný Jeremy." Ozval se ještě Louis než činil zvoneček a ohlásil tím odchod Jeremyho.

,,Jsi v bezpečí Květinko. Nedovolím, aby ti ublížil, už se tě nikdy nedotkne." Šeptal mi Louis do ucha a houpal s námi ze strany na stranu, jako by utěšoval dítě.

,,Jsem rád, že-že jsi při-přišel. " Dostal jsem že sebe mezi vzlyky.
,,Vždy tě ochráním. Až příliš moc tě miluju, abych se tě dokázal vzdát. Příliš moc tě miluju, abych dovolil někomu ti ublížit. Nikdy to nedovolím, nikdy ti nikdo neublíží. Vždy tě ochráním." Zadíval se mi vážně do očí a palci setřel slzy z tváří.

,,Taky tě miluju, strašně moc Lou." Výdechu šťastně a políbím ho.
Louis mě ochrání, vždy tu bude a nedovolí, aby mi někdo ublížil.

Zdravím😍

Začíná se to trochu dramatizovat 🤔 možná, že to až tak jednoduché a romanticky sladké nebude 🤷😀

Možná, možná se dnes dokopu ještě k druhé kapitole, ale kdo ví 🤷

A mimochodem přes 600 přečtení? Jste neskuteční ❤ děkuji

Fox_ie