DOKONČENO
Čtyři životy
Dva osudy
Devět let
Jeden příběh
Harry Styles je mladý začínající florista, Louis Tomlinson a Liam Payne vedou úspěšnou firmu. Všichni se setkají díky výročnímu večírku oné firmy a minimálně jeden z nich už od začátku tuší...
Netrpělivě přecházím byt a kontroluji se v každém zrcadle nebo ploše co zrcadlo aspoň vzdáleně připomíná. Je to mé první rande po dvou letech, tedy od okamžiku co jsme se s Andruem rozešli. Nebo on se rozešel se mnou? To je fuk.
Dali jsme se dohromady hned na střední a myslel jsem, že spolu zestárneme. On se potom odstěhoval do Londýna, chvíli nám vztah na dálku fungoval. Jezdil jsem za ním nebo on zamnou než jednoho dne napsal, že to nemá cenu. Ano, napsal. Esemeskou. Prostě láska na celý život.
Už po sté jsem si upravil vlasy, které dnes z nějakého důvodu nechtějí zůstat na svém místě. Znovu jsem zkontroloval čas a znovu se zamýšlel jestli se nemám převléct. Louis mi nesdělil kam půjdeme, proto jsem zvolil černé jeany a bílou košili. Doufám, že nepřijde v obleku. Neměl bych si vzít oblek?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Právě když jsem se rozešel do ložnice, abych se převlékl ozval se zvonek. Nervózně přešel ke dveřím, dvakrát se zhluboka nadechl a dveře otevřel. Louis byl jako vždy perfektní. Na sobě měl těsné černé jeany s černé tričko s kniflíčky zapnutými až po poslední. Oblek díky bohu nechal doma.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Páni, sluší ti to Harry. Jsi nádherný." Vydechl s úsměvem a prohlížel si mě. ,,Děkuji Lou. I tobě to moc sluší." Uculím se. ,,Tady pro tebe. Vím, že se nosí květiny, ale bylo by trapné aby jsi si opět navázal květinu a nikdo jiný to nezvládne tak dokonale jako ty. Tak doufám, že mi bude odpuštěno." Podá mi krabičku s čokoladovými pralinkami. ,,Děkuji Lou." Vypísknu nadšeně.,,Ty jsou mé nejoblíbenější." Šťastně se na něj usměju. ,,Jsem moc rád, že jsem se trefil." Oplatí mi úsměv. Krabičku odložím na botník, zamknu a vyjdeme.
,,Projdeme se?" Optá se Louis. ,,Rád." Znovu se na něj usměji a Louis opatrně proplete naše prsty v sevření. Nejistě se na mě zadívá, ale když spatří můj úsměv, usměje se také. ,,Jaký jsi měl den květinko?" Povytáhnu nepatrně obočí nad tím oslovením. Je to roztomilé, Louis nejspíš rád dává roztomilé přezdívky. Zajímalo by mě zda je dává všem nebo jen mě. Ptát se na to, ale nebudu.
