Flower boy //Larry//Niam

16/2

Niall 

Ráno jsem se probudil první stále ležíc natisknutý na Liama. Ten spokojeně oddechoval. S úsměvem jsem ho pozoroval a odolával pokušení políbit ho. Když spí vypadá neskutečně sladce. 
,,Proč na mě zíráš?" Ozve se Liamův hlas z ničeho nic až poskočím.
,,Nezírám." Má zavřený oči, jak může vědět, že zírám? Navíc nezírám, jen si ho prohlížím. 
,,Zíráš a je to strašidelný." Podívá se na mě pobaveně a já zrudnu. 
,,Fajn, možná jsem trochu zíral, ale není to strašidelné. Je to sladké." Liam jen pobaveně zakroutí hlavou a políbí mě. 

,,Dobré ráno." Usměju se na něj. 
,,Dobré ráno a bylo to strašidelné." Zamručím, on se prostě nevzdá. 
,,Strašidelné by to bylo, kdybych se sem vloupal a sledoval tě jak spíš. Takhle to je sladké." Liam se krátce zamyslel a úsměv mu povadl. Co se děje? 
,,Fajn. Jsem rád, že nejsi magor co by se ke mě vloupal a sledoval jak spím." No, kdybych ho neznal, kdo ví. Ne, rozhodně bych nebyl takový magor. Rozhodně ne. 

Po snídani jsme se rozhodli pro vycházku lesem. Tátové mají dojet až na oběd, odpoledne tak strávíme u jezera a byla by škoda se válet i dopoledne. Tedy to si myslí Liam. Já bych se klidně válel. Vlastně jsem s jeho nápadem souhlasil, jen protože mě uplatil jídlem a slíbil, že to je maximálně na hodinu. Doufám, že to tady zná. Liam mi nepřijde jako typ co by chodil na túry. Vlastně si ani nepamatuji, že by na nějaké túry chodil. 

,,Děláš si prdel?" Vyprsknu nevrle. Samozřejmě jsem měl pravdu a ztratili jsme se. Už tu bloudíme dvě hodiny a ani jsme nedošli k vodopádu, kam jsme údajně měli dojít. 
,,Přeci by jsi se nezlobil. Nemůžu za to, že je tu všechno stejné." Upře na mě štěněcí pohled, doufaje že to zabere.
,,To teda zlobil. Teď se zlobím. Jsme v lese co jsi čekal? Šipky? Teď nás tu určitě nikdo nenajde a umřeme, jsem moc mladý na umírání. Nebo nás něco sežere, sakra vždyť takhle začíná většina hororů." Frustrovaně si vjedu do vlasů zatím co se na mě Liam nevěřícně dívá. 
,,Někdy máš až moc bujnou fantazii. A kdyby náhodou, ochráním tě." Nahne se ke mě pro polibek, který ale nedostane. 
,,Jenže ty umřeš první. Vždycky ten nejsilnější umře první, protože je největší hrozba. Mě pak budou mučit, nemůžou mě mučit a sníst." Asi někdy mám až moc bujnou fantazii. Jenže v tom zamnou zakřupala větvička a já doslova skočil Liamovi kolem krku. Chvíli se na mě nevěřícně koukal než se rozesmál. 

,,Vtipný." Probodl jsem ho pohledem a chtěl z něj slézt, což mi nebylo dovoleno. 
,,Promiň, ale jsi roztomilý." Políbí mě na nos. ,,Tak pojď, vezmeme to stejnou cestou zpátky." Upřímně jsem skeptický zda tu stejnou cestu najdeme, ale radši si to nechám pro sebe. Zatím. 

Šly jsme ruku v ruce další hodinu a povídali si. Vlastně to nebylo tak špatné, pomineme-li fakt, že jsme ztraceni v lese a bez mobilů, které jsme nechali oba v domě. Blbost. 
,,Nezdá se ti, že se ochladilo?" Oklepu se a namáčknu víc na Liama.
,,Asi bude pršet." Zamračí se Liam na oblohu a přidáme do kroku. 

A opravdu, během pár minut se zvedl vítr a začalo pršet. Rozběhli jsme se. Déšt byl čím dál hustší, vítr ztěžoval každý krok a blesky nebezpečně bičovaly oblohu. 
,,Jestli tady umřu, zabiju tě!" Hulákal jsem na Liama. 
,,Jestli tay umřeš, zabijou mě tvý tátové." To je pravda. 
Vyběhli jsme na kraj lesa a vrhli se k domu. 

,,Sakra, je mi zima." Drkotal jsem zubama a vyslékl promočené oblečení. Liam na tom byl stejně. Oblečení jsme nechali v chodbě na zemi a utíkali do ložnice. Liam mě popadl za ruku a zatáhl do sprchy, kde na nás pustil příjemně teplou vodu. Tiskl jsem se na jeho tělo, nechávaje na nás dopadat teplé kapičky vody. Stály jsme tam takhle  v objetí, užívajíc si jeden druhého. 
,,Doufám, že nebudeš nemocný." Ustaraně mě pohladil po tváři a políbil.  
,,Neboj, něco vydržím." V rychlosti jsme se navzájem umyli a vylezli.