Flower boy //Larry//Niam

20/1

Harry

Zvládnu to, tohle zvládnu, není to nic těžkého. Klid. Nemám se čeho bát. Vždyť to je to co chci, o tomhle sním už rok.
,,Cam, já to nezvládnu." Vydechnu poraženecky.
,,Ale zvládneš. Miluješ ho. Není to nic těžkého." Usměje se na mě a narovná věneček v mých vlasech.
,,Už jsi se snad vdávala?" Zamračím se na ni.
,,Ne." Pokrčí rameny.
,,Tak vidíš " Jak asi může vědět, že to není těžké když to nezažila? Dveře se otevřou a objeví se Liam. On utekl? Rozmyslel se?

,,Klid, Harry." Zachechtá se. ,,Louis je stejně nervózní jako ty." Aspoň v tom nejsem sám.
,,Nerozmyslel si to?" Pípnu potichu.
,,Ale jo, právě zdrhá oknem." Pokrčí rameny Liam a já vytřeštím oči.
,,Co? Vždyť je ve druhém patře. Ublíží si." Začnu panikařit.
,,Harry, klid. Nikam neutíka, nerozmyslel si to. Věděl, že si tě chce vzít po vašem prvním rande. Ale vážně ses bál o jeho zdraví, když jsem ti řekl že zdrhá?" Povytáhne Liam obočí a s Cam se rozesmějou.
,,Vtipné Payne!" Je to idiot, prostě idiot.
,,Nedovolil bych mu utéct." Obejme mě a já se konečně volně nadechnu. Všechna nervozita je rázem pryč. Vezmu si Louise. Mého dokonalého Louise.
,,Děkuji Li." Vděčně se na něj usměju.

,,Cam necháš nás chvíli o samotě?" Cam jen přikývne a na Liamovo přání odejde.
,,Co se děje?" Něco se posralo? Někdo zničil výzdobu? Ztratil prstýnky, on určitě ztratil prstýnky!
,,Mluvil jsem o tom už s Louisem, ale chci to říct i tobě. Zítra ráno odjíždím." Smutně se na mě usměje.
,,Co? Cože? Kam? Na jak dlouho?" To nejde, nemůže odjet.
,,Pro začátek do Peru, pak uvidím. Ještě si nejsem jistý a ani nevím na jak dlouho. Ta záležitost s Mikem, já - já prostě potřebuju vypadnout Harry. Jsem vám oběma strašně vděčný co pro mě děláte, ale zabíjí mě to." Povzdechnu si a objemu ho.

,,Slib, že se vrátíš, prosím." Nechci ho ztratit, nemůžeme ho ztratit ne potom všem čím jsme si prošli.
,,Slibuju, budu tu dřív než si dovezete domů prcka." Mrkne na mě.
,,On ti to vykecal?!" Sakra, Louis je děsná drbna.
,,Louis je drbna, řekne všechno." Zasměje se Liam.
,,Máš pravdu." Rozesměju se s ním.

Po soudě jsme se rozhodli, adoptujeme si dítě. Je to běh na dlouhou trať, musíme absolvovat spoustu sezení, vyšetření a kurz, ale budeme mít miminko. Včera ráno jsme podali oficiální žádost a když to půjde dobře za sedm, osm měsíců si dovezeme domů náš malý uzlíček štěstí.

Ve dveřích se objeví moje maminka, je to tady.
,,Připraven?" Zeptá se Liam a když přikývnu, naposledy mě obejme a vrátí se k Louisovi.

Výzdoba je uchvacující, doopravdy jsem na sebe pyšný. Vše je jednoduché, ale dohromady dokonalé.