Flower boy //Larry//Niam

18/1

Harry

Přípravy na svatbu byly v plném proudu. Louis chtěl, aby jsme se vzali co nejdříve, nechtěl čekat na příští léto a já také ne, svatba v zimě nepřicházela v úvahu.

Květinová výzdoba byla samozřejmě v mých rukou a Camille mi strašně moc pomáhala. Liam s Mikem se také zapojili. Pomohli nám vybrat obleky a rozhodli, které svatební oznámení bude to pravé, protože já s Louisem jsme se shodnout nedokázali. Nakonec přišel Mike na jedno ukázal a my věděli, že to je to pravé.

Datum bylo stanoveno na 30.08, zbývaly tudíž tři týdny. Vetsina Většina věcí byla zařízena, objednána a domluvena.

18.08 se koná soud. Upřímně z toho mám větší nervy než ze svatby. Právník za námi teď chodí alespoň dvakrát do týdne, aby jsme vše zkonzultovali a on nás co nejlépe připravil.

Hned po svatbě odlétáme na dva týdny na líbánky, nevím kam. Louis mi to nechce říct, je to ovšem jedno. Důležitější je, že tam budeme spolu. Na ničem víc nezáleží.

,,Dobrý den, pane Stylesi." Usměje se ode dveří Clarkson.
,,Dobrý den, Loui tu ještě není. Pojďte zatím ke mě do kanceláře." Pokynu mu rukou, aby vešel.
,,Cam?"
,,Vím, neboj." Usměje se a pohladí mě po paži.

Z Cam a mě se stali vážně dobří přátelé. Mohu se na ni spolehnout ve firmě i v soukromí. Dokonce mi jdebza svědka.

Posadil jsem se do svého křesla, jakmile jsem nám nachystal kávu a Louis hned na to vešel.
,,Dobrý den." Kývl na Clarksona. ,,Ahoj Květinko." Přešel ke mě a políbil do vlasů.
,,Dobrý den, pane Tomlinsone. Tak začneme." Louis se posadil na židli vedle mě a chytil mě za ruku. Ví, jak se ke všemu nerad vracím a poslední týdny to je kvůli soudu hodně intenzivní.

Opět nerad chodím po ulicích sám i když mám za zády ochranku.
,,Právník pana Hefnera se snaží vymyslet kličku. Nyní tvrdí, že pan Hefner je psychicky nemocný, což by mělo dokazovat i jeho chování k partnerům." Povzdechne si.
,,Pane Tomlinsone určitě na to budete tázán u soudu. Bohužel musíte popravdě odpovědět, takže musíte říct zda jste viděl společensky nepřípustné chování pana Hefnera k jeho doprovodům či partnerům. Zkuste to rozvádět co nejméně, ano pan Hefner je znám svou hrubostí, ano viděl jsem jak nevhodně se chová, ale nikdy se neuchýlil k násilí." To, že se chová jako hovado je psychická nemoc? Louis nejspíš uvažuje stejně.

,,Počkat, to ho pustí jen protože to je hovado?" Vyprskl Louis, jeho naštvaný tón nešlo přeslechnout.

I on byl podrážděný z neustálého mluvení o tom co se stalo. Navíc to rozebírala snad všechny media, kolikrát nás novináři obtěžovali v práci nebo dokonce doma. Všechna ts popularita nám oboum byla nepříjemná.

,,To v žádném případě nedovolíme. Došlo jim, že trestu se nevyhne a určitě je lepší ztravit deset let na psychiatrii než ve vězení. Pan Hefner je sice vlivný muž, ale v současné době od něj dávají všichni ruce pryč a ani on si nebude schopný svým vlivem a penězi zpříjemnit pobyt za mřížemi." Vysvětlil.
,,Takže mu to může vyjít?" Nechci, aby si dál užíval luxusu, zavřeny na psychiatrii, kde bude mít výhody. Chci aby shnil ve vězení.

,,Určitá šance tu je, nebudu vám lhát, ale nemyslím že by mu to vyšlo. Musí podstoupit několik lékařských vyšetření a je jen mala pravděpodobnost, že by se mu povedlo všechny ošálit. Uděláme vše proto, aby skončil ve vězení." Usmál se na nás přátelsky. Musí skončit ve vězení, nesmí mu to projít.

Jen co Clarkson odešel, Louis vstal a zamkl kancelář, zmateně jsem se na něj podíval.
,,Musíme si promluvit Harry." Řekl naprosto vážně. Přešel ke mě, zvedl mě na nohy a odvedl ke gauči, kam jsem se posadil. Louis si svlékl sako a posadil se vedle mě. On chce zrušit svatbu, celé si to rozmyslel. Nestojím mu za ty nervy a potíže.

,,Klid Květinko, miluju tě ano? Neboj se." S drobným úsměvem me políbí, ne že by mě to nějak uklidnilo. Nervózně se ošiju a žmoulám cíp trička.
,,Musíme spolu mluvit Harry. Vím, že to je teď náročné. Svatba, soud, všude novináři, vidím jak jsi napjatý a nervózní. Prostě uděláme si na sebe čas každý den, aspoň na chvíli, promluvíme si o tom co nás trápí ano? Musíme se svěřovat jeden druhému se svými pocity, i když to není příjemné." Chytil mé ruce a políbil mě na jejich hřbet. Může být ještě dokonalejší?

,,Dobře. Začneš prosím?" Louis si mě přitáhne do objetí a zhluboka se nadechne.
,,Mám strach, šílený strach, že se ti něco stane. Čím víc se blíží ten soud, je to horší. Nejraději bych tě zamknul doma a nikam nepouštěl. Vím, že to není možný, ale nic to nemění na tom, že to udělat chci. Jen prostě nezvládnul bych o tebe přijít. Těch deset dní bylo nejhorších v mém životě, už nikdy to nechci zažít. Nikdy si už nechci myslet, že mi umřeš, nechci už cítit ten strach, bolest, neschopnost pomoct ti. Tím jak o tom musíme neustále mluvit se mi to vrací. Všechny ty myšlenky, všechny pocity. Cítím se kvuli tomu neuvěřitelně slabý, vyčítám si že jsem to dovolil. Měl jsem něco udělat dřív, zastavit ho. Měl jsem tušit, že něco takového udělá." Mluvil potichu a naléhavě. Pozorně jsem naslouchal každému jeho slovu.

,,Potřebuji, aby ten soud už byl za námi. Potřebuji to uzavřít, jít dál. Vzít si tě, dívat se do budoucnosti."

,,Děkuju, že jsi mi to řekl Lou." Opravdu jsem rád, vím jak se cítí, co ho trápí. Má pravdu, musíme spolu mluvit, nemůžeme se s tím každý prát sám.
,,Taky to potřebuji uzavřít, už se o tom nechci bavit každý den, neustále to prožívat. Nechci se k tomu vracet. Cítím, že ten soud mě osvobodí, budu to moct uzavřít. Nebudu se k tomu muset vracet, budu moct myslet na naší budoucnost. Bojím se chodit ven, bojím se že se to bude opakovat, bojím se projít jen kolem výlohy nebo jít sám za klientem. Pořád si říkám, kde jsem udělal chybu, proč se na mě tak upnul? Je to tím jak vypadám nebo snad nějakým slovem, gestem? Strašně se bojím, že to zažiju znovu. Vím, že ty mě ochráníš, ale kdo ochrání tebe. Ze všeho toho co Jeremy udělal, pro mě bylo nejhorších, když vyhrožoval tobě. Strašně jsem se bál, že se nevrátíš, že tě ztratím." Roztřeseně setřu neposednou slzu.

,,Ty jsi za to nemohl, nic si neudělal, jsi perfektní lásko. Není to tvá chyba a já bych tě nikdy neopustil, vždy se k tobě vrátím. Vždy budu v pořádku a tebe ochráním. Oba budeme v pořádku, uzavřeme to a půjdeme dál, vezmeme se, koupíme dům."

,,Chceš se přestěhovat?" Neslušně mu skočím do řeči, ale kdy nad tím přemýšlel?
,,Přemýšlel jsem nad tím. Však víš, nový start, nový domov pro nás dva a možná někoho třetího." Pousměje se.
,,Koho?" Chce psa? Kočku? Papouška?
,,Miminko, chtěl bych s tebou dítě Harry." Vykulím na něj oči. Teď? To chce dítě teď hned? Vždyť nejsme připraveni. Ještě jsme se ani nevzali ,
,,Ne, hned. Ale třeba za rok?" Podívá se na mě s nadějí v očích.

Neumím si sebe představit s dítětem, ale Louise ano. Jsme ale připraveni? Za rok možná budeme. Nebo taky ne. Co když toho drobečka nebudeme umět vychovat? Co když z něj vyroste někdo jako je Jeremy?
,,Co kdyby jsme to probrali po svatbě? Až to vše bude za námi?" Loui zklamaně sklopí hlavu a přikývne.
,,Lásko, já s tebou chci miminko. Tím jsem si jistý, ale teď ti nechci sliboval, že to bude za rok nebo za tři. Nejdříve potřebujeme oba dva tohle všechno vstřebat a uzavřít ano? Nedokážu si teď představit, že bych se měl starat o miminko a správně ho vychovat, neumím si představit, že bych se o tebe měl dělit. Až tohle všechno bude pryč, až bude klid, tak ano, chci s tebou děti, chci s tebou hromadu dětí." Široce se usměju a i na jeho tváři je už úsměv.

,,Víš, že tě šíleně moc miluju Hazz." Láskyplně se usměje a políbí mě na rty.
,,I já tebe miluju Lou, strašně moc." Se stejně pitomým úsměvem mu polibek oplatím.

Jste překvapeni? Já totiž jo 😂😂

S takovou vydám kapitolu ještě večer 🤔 rozhodně o tom popřemýšlím a možná to klapne.

Louis je sladký že? 😍 Já ho tady fakt zbožňuji ❤

V novém školním týdnu, přeji pevné nervy ❤

Fox_ie