Flower boy //Larry//Niam

13/2

Niall

Se Zaynem jsme se posadili na židle naproti řediteli, zatím co paní Leave přecházela nám za zády.
,,Sprostě na mě křičeli při hodině, vyrušili výklad, to je něco nehorázného!" Chrlila ze sebe a já cítil jak znovu rudnu vzteky.
,,Urážela jsem Nialla a jeho rodiče, řekla jsme že jsou nemocní." Rozhodil rukama Zayn.
,,Paní Leave nechte mě s chlapci promluvit o samotě." Ozval se ředitel, paní Leave jen přikývla a odešla.
,,Pane Tomlinsone co se stalo?" Pozvedl obočí a vyčkával.
,,Dnes tu měl přednášku můj táta a jeho obchodní partner. S tátou přišel i můj druhý táta. Paní Leave a vlastně všichni, pochopili, že mě vychovávají dva muži a teď v hodině mluvila o tom jak je špatné být gay. Že z dětí vychovají alkoholiky a kriminálníky. Řekla, že mě doma zneužívají a nejsem kvůli nim normální. Nemohl jsem si to nechat líbit, vždy budu svou rodinu bránit. Zayn se mě jen zastal." Upřel jsem na ředitele pohled.

,,Pane řediteli, Niall jen bránil svou rodinu."  Řekl Zayn a byl jsem mu vážně vděčný, že zamnou stojí i teď.
,,Pane Maliku, vy dostanete pouze napomenutí za nevhodné chování ve výuce. Teď jděte." Zayn chtěl něco namítat, ale můj pohled ho umlčel. Se sklopenou hlavou tak opustil ředitelnu.
,,A vy pane Tomlinsone. Chápu vaší situaci, chování paní Leave bylo nevhodné a i ona ponese důsledky. Ale stále je vaší vyučující a za každých okolností se k ní musíte chovat s respektem. Musím vás potrestat to snad chápete." Smutně jsem sklonil hlavu  a přikývl. Kde je nějaká spravedlnost?

,,Myslím, že vyloučení na tři dny bude stačit." Vykulil jsem oči. To nemůže! Tátové mě zabijou.
,,To ne." Rychle jsem zamrkal, abych zahnal slzy.
,,Ano a mohl jste dopadnout hůř. Teď mi řekněte, kterému z vašich otců mám zavolat, aby si pro vás přijel." Zakroutil jsem hlavou.
,,Před hodinou odjeli mimo Londýn, vrátí se až zítra." Jak to vysvětlím? Nikdy jsem neměl žádné problémy ve škole. Nikdy. Vždy jsem si dával pozor, vždy jsem chtěl, aby na mě byli pyšní.

,,Dobře, komu jinému mohu zavolat?" Povytáhl obočí.
,,Liam Payne, je to kamarád tátu a Louisův obchodní partner." Vydechnu ztěžka a nemám daleko k slzám.

Po chvíli psaní do počítače ke mě vzhlédne.
,,Dobře, napište mi zde jeho číslo, zajdete si pro věci a tohle vezměte pro pana Malika. Tento dopis je pro vaše otce."  Podá mi dva papíry. Ty si vezmu a na papír napíšu Liamovo číslo.

,,Mohlo to dopadnout hůř Nialle. Příští středu vás očekávám ve škole." Jen přikývnu  a s tichým rozloučením zmizím. Dojdu ke třídě, z hluboka se nadechnutí a vejdu. Učitelku propálím pohledem a dojdu k lavici.
,,Pro tebe, mě na tři dny vyloučili. Napíšeme si." Šeptám směrem k Zaynovi zatím co si balím.
,,Dobře, drž se." Konejšivě se na mě usměje.
,,Nashle." Vyplivnu směrem k té čarodějnici a hlasitě bouchnu dveřmi.

Prázdnou chodbou se rozejdu ze školy ven. Tátové budou naštvaní a zklamání. Dokážu si živě představit Harryho zklamaný výraz. Ještě nikdy jsem nic takového neprovedl, nikdy jsem neměl ani poznámku. Celý život u nich se snažím, aby byli na mě pyšní.

A co teprve Liam? Ten bude zklamaný ještě víc. Pokaždé, když někdo měl problém s tím, že mám dva otce, byl to právě Liam, který mi říkal ať zůstanu nad věcí a těším to s chladnou hlavou.

Roztřeseně setřu slzy a posadím se na lavičku před školou. Tohle jsem pokazil, tak strašně moc. Chci se chovat strašně dospělé, abych byl pro Liama dost dobrý a nakonec vše poseru. Měl jsem ji ignorovat, jako vždy. Po tvářích mi tečou další slzy zoufalství nad sebou samým a jen okrajově vnímám vybrující telefon.

Bože, měl jsem být ticho a pretrpět ty její kecy. Louis si bude myslet jak jsem nezodpovědný, zatáhl jsem do toho Zayna. Jsem děsný syn, přítel i kamarád. Nejraději bych se zahrabal pod zem a rok nevylezl. Hlasitěji vzlyknu, právě ve chvíli kdy mě obejmou dvě silné paže. Liam. Zabořil jsem hlavu do jeho hrudě a rozvzlykal se naplno.

,,Pššt, to bude dobré. Nebreč zlato." Konejšivě mě hladí po zádech.
,,N-nebude, tátové bu-budou z-zklamaný, j-jsem hrozný s-syn." Zakroutím hlavou.
,,Nejsi, jsi úžasný a oni tě milují. No tak zlato." Dál mě držel ve své náručí, hladil po,zádech a líbal do vlasů než mu zazvonil telefon.
,,Ahoj Lou, jo mám ho.... Nevím... Brečí.... Neboj, nedělej si starosti, postarám se o něho. Jo dobře. Měj se." Ukončil hovor a schoval telefon. Já se mezitím trochu uklidnil.

,,Co kdyby jsi mi řekl co se stalo?" Přikývl jsem a vylíčil co se stalo na hodině i v ředitelně. Následně jsem to vylíčil i tátům po telefonu, což se neobešlo bez slz z mé strany.

Louis zuřil a hned volal řediteli, dožadujíc se patřičného trestu pro paní Leave. Harry také zuřil a volal pro změnu paní Leave, dobře jí tak. Liam se zvedl a chtěl jít okamžitě do školy v čemž jsem mu naštěstí zabránil. Ničemu by to neprospělo.

Po dalším telefonátu s táty, kdy mi Louis oznámil, že paní Leave dostane kárné potrestání a snížení platu, Harry jí seřval a ve středu se mi musí před celou třídou omluvit a ujištěním mě, že mě milují a vůbec se na mě nezlobí, by se dalo říct, že jsem se skutečně uklidnil a neviděl to až tak černě. Celou dobu mě Liam pevně držel v náručí, libal na tvář a hladil po vlasech. Byl mi skutečnou oporou.

,,Děkuji." S malým úsměvem k němu vzhlédnu.
,,Nemáš za co děkovat, vždy tu pro tebe budu. Teď si zajedeme na oběd a pak pro tebe mám překvapení ano?" Usměje se a políbí mě. Jen přikývnu a rozejdeme se k autu.

,,Liame, už mi řekni kam jedeme." Založil jsem si ruce na hrudi a propaloval ho pohledem. Po obědě jsme vyjeli neznámo kam, už jedeme hodinu a furt mi nechce říct kam.
,,Ne." Zasměje se mému dalšímu pokusu.

Už jsem to zkoušel po dobrém, poprosit, po zlém a teď jsem jen frustrovaný.
,,Liameee no taaak." To je parchant, ví jak nesnáším překvapení.
,,Ještě chvíli vydrž, už tam budeme." Posměšně si odfrknu. To už říkal před dvaceti, dvaceti minutama! A furt tam nejsme!

Po další půl hodině, kdy jsem naštvaný mlčel, jsme zastavili. Zvědavě jsem koukal kolem sebe, ale nepoznával jsem to tu.
Je tu nádherný dům obklopený lesy a jezerem. Snad mě tu nechce zabít.

,,Ehm, Li? Ví tátové, kam jsi mě vzal?" Nejistě se na něj zadívám. Co tu chce dělat? Vždyť nikdo neví, že tu jsme a nikdo tu ani není. Poslední dům jsem viděl tak čtyřicet minut zpět.
,,Ne." Řekne prostě, vystoupí a jde ke kufru. Proč jde ke kufru? Vždyť žádná zavazadla nemáme! Sakra, co když je fakt nějaký šílený sériový vrah? Co se stalo s jeho bývalými vlastně? O žádném jsem už nikdy neslyšel. Ale vždyť je to Liam. Ten by mi neublížil. No tak, Nialle je to Liam! Znáš ho osm let! Je to tvůj Liam. Nervózně jsem si kousal ret,mračil se a horlivě přemýšlel než mě vyrušil Liamův smích.

,,Vážně, zlato?" Povytáhl obočí a na jeho tváři hrál pobavený úsměv. No co, vypadalo to strašidelně. Drobné pochyby by měl každý.
,,Neboj, tátové ví kde jsme. V sobotu za námi přijedou. Harry ti zabalil věci, co budeš potřebovat. Budeme tu do pondělí a pak pojedeme společně domů.  Nikdy bych ti neublížil, to přeci víš." Čupne si vedle auta ke mě a pohladí mě po tváři.
,,Jo, já vím. Jen občas moc přemýšlím a koukám na detektivky. Moment, mi tu budeme do pondělí? A tátové to ví? A nic mi neřekli?" Podrazáci.
,,Ano, mělo to být pro tebe překvapení. A teď už pojď, půjdeme si vybalit a pak se vykoupat do jezera." S úsměvem ke mě natáhne ruku, poté co sám vstane, aby mi pomohl vystoupit z auta. Jen co vylezu rozhlédnu se znovu kolem, je tu krásně. Ty čtyři dny si určitě užijeme.

Já vím, já vím, ale když já jsem tak nadšená z nového songu Liama, že jsem měla prostě potřebu sem hodit další díl, zvláště když je to Niam a Liam je tam tak sladký 😍 snad mi to prominete 🤷😀 a teď už fakt až v pondělí ☝

Fox_ie