Flower boy //Larry//Niam

Epilog

Louis
O 8 měsíců později

Stáli jsme nad tmavou propastí, stejně jako před lety. Pár rozdílů tu ovšem bylo. Harry se bál Nialla kamkoli pustit samotného, Niall se bál kamkoli jít, Liam se bál každou vteřinu kdy Nialla neměl u sebe a já? Já se snažil být ten silný pro naši rodinu, i když vnitřně jsem se cítil slabý a bál se snad víc než Harry. Zlepšovalo se to, ale velmi pomalu.

To bylo důvodem učinit velké rozhodnutí pro nás všechny. Viděli jsme s Liamem jak Harryho s Niallem níčí zůstávat, strach se stal naším každodenním společníkem. Udělal bych pro Harryho a Nialla cokoli na světě, jen aby byli v bezpečí a šťastní.

To bylo důvodem proč už šestý měsíc žijeme v našem novém domě, daleko od Londýna, daleko od Anglie. Přestěhovali jsme se na předměstí New Yorku. Společně s Liamem jsme zde koupili dva domy vedle sebe. Niall se samozřejmě nastěhoval k Liamovi, ale i u nás má svůj pokoj. Bylo těžké zvyknout si, že je náš chlapeček dospělý a bydlí jinde, i když hned vedle.

Na světě, ale není nikdo kdo by se nám o něj postaral líp než Liam.

Naší firmu v Londýně vede Chris, dočasně, jednou tohle místo obsadí Zayn. Začali jsme firmu rozšiřovat v USA a vede se nám dobře, teď jsme spíše majiteli, kteří se starají o chod firmy z domova nebo jiné části světa.

Harryho firmu v Londýně převzala Cam a v USA otevřel už tři pobočky. I Harry tráví většinu času doma a vyhovuje nám to oběma.

Je to jako by jsme spolu znovu začali randit, nemůžu se nabažit jeho osoby. V naší domácnosti, bez Nialla, zavládl až moc velký klid a ticho. Proto teď již šestým týdnem roste v Alison, naší náhradní matce, nový člen naší rodiny. Znovu bude v našem domově dítě, rovnou miminko. A bude naše, konkrétně Harryho, nemůžu se dočkat až nám po domě bude lítat malý kudrnatý andílek, zrovna tak se těším až k němu za rok, dva přibude druhý andílek, který bude po mě.

Čeká nás posledních osm měsíců klidu, jak Harry rád vtipkuje. Pravda je, že po těchto osmi měsících už nechceme, aby v našem domě vládl takový klid. Vždy jsme chtěli více dětí a nyní nastal správný čas. A až odrostou se stejnou láskou budeme hlídat naše vnoučata.

Niall školu dokončuje dálkově a do Londýna se vrátí jen na závěrečné testy. Neudržuje se ani doma, přestěhování sice pomohlo, ale i tak se Liam rozhodl vzít Nialla do světa. Už pět měsíců spolu cestují, momentálně jsou v Japonsku. Niall v každé zemi nadšeně ochutnává zdejší jídla a loudí recepty. Mají v plánu ještě rok cestovat než se usadí tady u nás a Niall si otevře restauraci, v čemž ho všichni podporujeme.

Není to ale tak, že by jsme je už pět měsíců neviděli, stěhovali se zároveň s námi, týden jsme se zabydlovali a pak společně odletěli do Mexika, po týdnu jsem já s Harrym navštívil Hawai, zatím co Niall s Liamem Brazílii. Před měsícem jsme se na dva týdny sešli na Bali.

Vsichni čtyři máme v plánu následující rok procestovat, i když já s Harrym se vždy vracíme domů, už jen kvůli miminku. Čeká nás toho ještě hodně na zařizování, aby náš malý brouček měl vše potřebné a zároveň chceme být s Alison na každé kontrole u lékaře.

Mnoho lidí by teď řeklo, že by některé věci ve svém životě změnilo, učinili by jiná rozhodnutí. Já ne. I přes vše špatné je můj život dokonalý, nezměnil bych ani jednu maličkost. Ani jedné maličkosti nelituji. Kdyby se to vše nestalo nemusela by být naše rodina tak silná, tak milující. Nevím co nás ještě potká, nevím co budeme muset překonat, ale vím že to zvládneme. Má a Harryho láska je silnější než cokoli jiného, nikdo nemá šanci nám ji vzít a zničit. Vždy své chlapce ochráním.

O 11 měsíců, 1 týden, 3 dny, 14 hodin a 8 minut později

,,Lou?! Lou! Zlato!" Domem se rozléhá Harryho křik, což mě donutí urychleně opustit pracovnu a vydat se do ložnice, kde předpokládám, že se můj nádherný manžel nachází.
,,Co se děje Květinko?" Nakouknu do dveří a vyprsknu smíchy.

Harry stojí u postele s rukama napřeženýma před sebou, držíc v nich našeho syna. Harry se tváří znechuceně a nešťastně, zatím co ten malý ďáblík se zlověstně šklebí.
,,Co by se dělo, je to satan." Vyprskne Harry a malého mi podá. Chudák má poblinkanou svou oblíbenou košili. Harry je poblinkaný minimálně jednou denně.

Převezmu si našeho syna a rozejdu se do koupelny, abych i jemu svlékl poblinkané oblečení. Harry je úžasný táta, ale jsou chvíle kdy přísaha, že to dítě je samotný satan. Já musím souhlasit, je to zlaté miminko, ale občas je vážně škodolibí. Na druhou stranu miminka prostě blinkají, nebo se pokadí při koupání, nebo vás počůrají při každém přebalování. No ne?

,,Tak a hotovo, ty náš malý darebo." Usměju se a políbím ho do vlásku, jakmile ho ale zvednu znovu si ublikne, na mě.
,,Ale no tak." Zavyju zoufale a Harry ve dveřích koupelny se rozesměje.
,,Vidíš, je to malý ďábel." Vezme si malého do náruče, abych se mohl převléci.
,,Jsi naše příšerka viď?" Slyším Harryho jak se směje.
,,Jestli to takhle bude pokračovat..."Domem se rozezní zvonek. Jsou tu.

Ve dveřích stojí Liam s Niallem, vrátili se. Ne jen, aby poznalo našeho syna, ale aby začali žít svůj společný život tady. S námi. Aby naše rodina byla zase na jednom místě. Tak jak jsme nejsilnější.

Je to tady, je konec 😭

První kapitola vyšla 3.8.2021, celkově má povídka 42 části (vážně jsem vydala tolik částí za měsíc?). Je to neuvěřitelné.
A ještě neuvěřitelnější, je že za ten měsíc má 4,1k přečtení a 830 hlasů ❤

Za to vám strašně, strašně moc děkuji ❤ je to neuvěřitelné a to jsem na začátku myslela, že nebude mít úspěch.

Doufám, že vás epilog nezklamal, je to jen takový malý pohled do budoucnosti. Larry i Niam části jsou dle mě dokončené a hezky zakončené, proto se mi zdá nemístné v epilogu něco více dramatizovat nebo rozepisovat.

Ještě jednou moc děkuji za všechnu podporu, je neuvěřitelné kolik úžasných lidí jsem zde, u této povídky, potkala. Byly jste úžasné a moc si vážím vaší podpory a krásných slov. ❤

Je to má první 1D povídka dokončená zde a byla to zároveň moje první 1D povídka, kterou jsem kdy psala 😀

A díky vám mám chuť psát další a další ❤ takže 11.09.2001 určitě není mou poslední povídkou s klukama zde.

Moc děkuji za vše ❤

Fox_ie

PS: Doufám, že ten konec taky tak těžce nesete