DOKONČENO
Čtyři životy
Dva osudy
Devět let
Jeden příběh
Harry Styles je mladý začínající florista, Louis Tomlinson a Liam Payne vedou úspěšnou firmu. Všichni se setkají díky výročnímu večírku oné firmy a minimálně jeden z nich už od začátku tuší...
Přesně jak jsme si slíbili byli jsme společně celý den a já se pokusil vytěsnat z hlavy zážitek s Jeremym. Moc dobře to, ale nešlo. Byl jsem nervózní z toho, co přijde dál. Z toho co se ještě může stát. Z toho muže mám opravdový strach, bojím se co provede Louisovi, co provede nám.
Louis trval na tom, že mě odveze a odpoledne vyzvedne. I on byl nervózní z toho co přijde.
Dopoledne jsme s Camille a Marii připravili čtyři zakázky, které jsme s Camille odpoledne rozvezli, zatím co Marie zůstala v květinářství. Když jsme se vrátili Marie se k nám hnala s úsměvem na tváři.
,,Harry něco ti přišlo." Oči ji doslova zářily nadšením. Na stole na mě čekala obrovská bonbobiera se zlatou stuhou. Byl u ní lísteček, na kterém stalo 'Kouzelný Harry'. Tohle není od Louise.
,,Páni, Louis je fakt třída." Zasmála se Camille. ,,Je to sladký, že?" Švytořila nadšeně Marie. ,,Holky nechte mě chvíli o samotě, zavolám mu." Donutil jsem se k úsměvu, i když srdce mi divoce bilo strachy a sotva jsem se udržel na nohou.
Nechápu, jak to ten chlap dělá. Proč z jediného jeho činu mám takový strach? Je to vědomím, že mi může skutečně ublížit?
Roztřesenou rukou jsem vytáhl telefon a vytočil Louise. Vzal to okamžitě. ,,Ahoj princezno." Cítil jsem, jak se usmívá. ,,Řekni, že ta bonboniera je od tebe." Vydechl jsem. ,,Jaká bonboniera Harry?" Zavřel jsem oči a promnul kořen nosu. Skutečně je od Jeremyho. ,,Teď jsem přijel do květinářství a přišla mi sem bonboniera, je u ní lísteček." Zamračil jsem se na onu prokletou věc. ,,Co je na něm?" Zajímalo ho okamžitě. ,,Jen Kouzelný Harry. Nic víc. Myslím, že je od něj." Řeknu plačtivě a cítím slzy v očích. Co mi to dělá? Proč zrovna já? ,,Miláčku neboj se. Prostě ji vyhodíme ano? Donesl ji kurýr?" Snaží se mě i přes tu vzdálenost uklidnit, ale jediné co by mě teď uklidnilo je jeho náruč. ,,J-já-já nevím. Zeptám se." Bože, jsem vážně neschopný. Měl jsme se zeptat hned. Co když ji donesl? Co když mě chtěl znovu napadnout? ,,Chviličku vydrž Květinko, hned jsem u tebe. Zůstaň zatím vzadu, holky to vepředu zvládnou samy." To všeho nechal a jede zamnou? Stylesi, ty jsi fakt nemožný. Neumím se o sebe ani postarat a ještě se složím, kvůli pár bonbonům. ,,Lou, nemusíš zamnou jezdit, máš práci. To je důležitější. Já to zvládnu a za hodinu oba končíme." Aspoň jednou bych se neměl chovat jako ustrašené dítě a přidělávat mu starosti. ,,Nic není důležitější než ty. Vím, že to zvládneš, ale potřebuju tě obejmout. Za deset minut jsem u tebe, ano? Miluju tě Květinko." Potřebuje mě? Určitě to říká jen, abych se necítil jako neschopný srab, ale stejně je to od něj moc krásný. ,,Taky tě miluju Lou." Vydechnu do němého telefonu. Zhluboka se nadechnu, setřu slzy a jdu za holkama dopředu, i když si Louis přál abych zůstal ve své kanceláři.
,,Marie, jak se sem ta bonboniera dostala?" Snažím se znít nenuceně a opřu se o pult. ,,Dovezl ji kurýr asi půl hodiny potom co jste odjeli." Usměje se Marie, ale Cam se mračí.
,,Harry? Není od Louise, že?" Měří si mě Cam pohledem, ta holka měla být špion, nic ji neunikne. Zavrtím jemně hlavou, hlas by mě nejspíš teď zradil. Jsem jejich šéf, nemůžu tu fňukat jako malá holka a ještě jen kvůli myšlence na Jeremyho.
,,Od koho tedy je?" Mariin pohled přeskakuje ze mě na Camille. Povzdechnu si a pročísnu nervózně vlasy prstama. Měly by to vědět, kdyby se tu ukázal.
,,Je-je tu jeden muž. Jeremy Hefner. Poznal jsem ho na firemním večírku Louisovi firmy. Ten muž je velmi nepříjemný, pokusil se zničit Louisovu firmu a před pár dny se znovu ozval. Přišel sem, naštěstí se tady ukázal Louis. Myslím, že ho nic nezastaví. Kdyby se tu ukázal, neberte od něj žádnou zakázku prosím." Cam se mračila a nad něčím hluboce přemýšlela, zatím co Marie si šokováně zakrývala ústa.
,,On chce tebe?" Jen přikrývnu na znamení souhlasu. ,,Nedáme tě." Řekne Cam pevně a obě me sevřou v náručí. Musel jsem několikrát zamrkat, abych zahnal další slzy.
Zvoneček nade dveřmi oznámil nově příchozí a ve dveřích nestál nikdo jiný než Louis. Neodolatelný a nádherný jako vždycky, ještě pořad nevěřím, že tenhle chlap je můj. Pokaždé, když se na něj podívám je to jako poprvé. Vždy mě naprosto uchvátí a vyrazí dech. Nechápu jak jsem mohl mít takové štěstí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj." Vydechnu zasněně a zamilovaně se usměju. ,,Ahoj princezno." Přejde, usmívajíc se, ke mě a něžně přitiskne rty na mé. Vtáhne mě do svého objetí aniž by přerušil náš polibek a za námi se ozve dvojité aww. Odtáhnu se od jeho rtů a stydlivě schovám červené tváře do jeho ramene cítíc, jak se Louis zasměje. ,,Pojď mi to ukázat Květinko." Šeptne mi do ucha, jen přikývnu a chytnu ho za ruku.
,,Ahoj holky." Vesele je pozdraví a zářivě se na ty dvě usměje. Ony, jako na povel, zčervenají. Zamračím se a doslova Louise odtáhnu do kanceláře. ,,Jsi roztomilý, když žárlíš." Se smíchem si mě přitáhne do polibku a zmáčkne zadeček. ,,Nežárlím." Zabrblám mu do rtů, ale přitáhnu si ho blíž k sobě. Louis se uchechtne a přeruší náš polibek, přejde k bonbonieře a zkoumá ji pohledem. Přečte si lísteček, odloží ho na stůl a opatrně ji otevře. Po prozkoumání obsahu si jen posměšně odfrkne.
,,Tak?" Neudržím se. Celou dobu jen nervózně přešlapuji za jeho zády a nakukuju přes rameno. ,,Prostě ji vyhodíme, je to jen bonboniera. Myslel bych, že se Jeremy aspoň bude trochu snažit, sice je dobrá, ale ne nejlepší. A ty si zasloužíš jen to nejlepší." Protočím oči a obejmu ho.
,,I kdyby to byla ta nejdražší a nejlepší bonboniera na světě měl by smůlu. Miluju tebe, navíc si mě nikdo nekoupí." Řeknu upřímně. ,,Taky tě miluju. Co kdybych tě vzal ke mě a ukázal ti jak moc?" Zašeptá a zkousne mi lalůček, trochu se zaseknu. Nic intimnějšího než trocha mazlení a škádlení mezi námi nebylo zatím. Nechtěl jsem spěchat, ale možná je už na čase. Jsme spolu půl roku, miluju ho a Louis mě. Je to vážný vztah, snad na celý život.
Louis si všiml, jak jsem v jeho náruči zamrzl. ,,Myslel jsem večeři lásko." Zasmál se. ,,Vím, že na sex nejsi připravený a nevadí mi to. Miluju tě a počkám jak dlouho budeš chtít. Máme celý život, není kam spěchat." Pohladí mě po tváři a já se zamračím. Co když, ale nemáme celý život? Co když Jeremy udělá něco čím nám to zkazí? ,,Myslím, že by jsme mohli... No víš co." Zčervenám a zkousnu si spodní ret. Louisův výraz stojí za to. Vytřeštěné oči a rty pootevřené do o.
,,Harry, ale mě to vážně nevadí. Nechci tě do ničeho nutit a nechci ani, aby jsi se ty do něčeho nutil kvůli mě nebo snad kvůli tomu kreténovi. On nás nerozdělí, slibuju. Nedám tě, nik" Přeruším ho polibkem, jazykem vpluji mezi jeho rty a zmáčknu mu zadek. ,,Ale já chci." Vydechnu. Z Louisových rtů vyjde zavrčení, natiskne mě na zeď, jednou dlaní zmáčkne můj bok zatím co druhou zadeček.
Naše polibky jsou naléhavější, vášnivější a když se otře svým rozkrokem o ten můj unikne mi slastný vzdych. ,,Po-počkej Lou." Zadychaně ho od sebe odstrčím. S červenými rty, rozcuchanýma vlasama a dychtivým výrazem vypadá tak žhavě. ,,Tou večeří bych nepohrdnul." Nevinně se zaculím a Louis se rozesměje.
,,Cokoli si má princezna přeje. Tak pojď zavezu tě domů ať se můžeš připravit a za hodinu tě vyzvednu?" Přikývnu a políbím ho. ,,Domů bych, ale došel sám." Podotknu jasný fakt. ,,Já vím, chci tě odvést." Cvrnkne mě do nosu, chytne kolem pasu vycházejíc ven. Nechám ještě Cam klíče, aby zavřela dnes ona a společně se vydáme k autu.
