Flower boy //Larry//Niam

1/1

Harry

Vešel jsem do vestibulu jedné Londýnské firmy. Dost významné a úspěšné firmy. Což je vidět na první pohled. Vestibul, pokud to tak mohu nazvat vůbec, je moderní prostorný a i útulný. Pokud to tady dnes dopadne dobře, mé firmě se povede zase o trochu lépe.

Vlastním v centru Londýna malé květinářství. Většinu času se věnuji hlavně zakázkové floristice, sice ke mě můžete přijít a ihned si odnést navázanou kytici, ale většinu času váži svatební, smuteční a jiné aranže. Ano floristika je umění.

Ona firma, do které právě vcházím, slaví tři roky od založení a k té příležitosti si vybrali právě mě, abych zařídil květinovou výzdobu. Nechápu proč, nechápu jak, ale je to tak. I když po celém Londýně musí být stovky lepších a kreativnějších floristů. Dnes se tu mám setkat s jedním z vlastníků a dohodnout podrobnosti.

Jako správný podnikatel mám na sobě oblek a doufám, že udělám dobrý dojem. Vlastně ani jako podnikatel nevypadám, sám se raději považuji za umělce a snažím se tak i prezentovat. Byla by to velká příležitost a já doufám, že to nezkazím svou plachostí, stydlivostí nebo čímkoli jiným.

,,Dobrý den, jsem Harry Styles. Mám zde schůzku s panem Tomlinsonem." Sdělím drobné blondýnce na recepci. Ta se zářivě a naučeně usměje.
,,Dobrý den, ano. Výtahem do dvanáctého patra, dveře číslo tři. V zasedací místnosti už vás čekají." Sdělí mi s dalším falešným úsměvem, také se usměji a jdouc k výtahu kontroluji čas.

Mám ještě deset minut do smluveného času a už na mě čekají. Povzdechnu si. To začíná krásně.

Cinknutí oznámí čas vystoupit a dle pokynů najdu zasedací místnost číslo tři. Dveře jsou otevřené a uvnitř stojí muž. Už ze zadu vypadá stejně vysoký jako já, ovšem vypracovanější, krátké hnědé vlasy a dokonale padnoucí oblek. V tom se otočí a já mohu pohlédnout do jeho tváře. Je rozhodně přitažlivý, nikoli však můj typ. Aspoň se před ním nebudu furt červenat.

Několikadenní strniště na jeho tváři zvýrazňují ostře řezané rysy, plné rty se rýsují do jemného úsměvu.
,,Dobrý den, jsem Harry Styles. Vy budete pan Tomlinson?" Vejdu sebevědomě, snad, dovnitř a opětuji muži úsměv.
,,Dobrý den, ano volali mi z recepce, že jste na cestě. Posaďte se prosím." Pokyne směrem ke stolu a sám se posadí.
,,Jsem Liam Payne, pan Tomlinson musel naléhavě odjet. Tak snad to zvládneme spolu." Upřímně se na mě usměje.

,,Určitě ano, máte nějakou představu?"
,,Můžeme si prosím tykat?" Upře na mě čokoládové oči.
,,Samozřejmě. Harry." Natáhnu k němu ruku a na rtech mi stále hraje úsměv, stejně jako jemu.
,, Liam, děkuji." Stiskne mou ruku a pokračuje. ,,Louis mi tu nechal napsané nějaké pokyny, já tomu nerozumím, ale věřím že si poradíš." Zasměje se a podá mi papír. Překvapí mě velmi úhledné písmo. Buď se pan Tomlinson obzvláště snažil nebo je posedlý kontrolou.

Rychle jsem si přečetl co se ode mě očekává.
,,Nic z toho by neměl být problém. Chybí mi tu ovšem jaké barvy by měli být použity." Pozvedl jsem pohled k Liamovi, který se tvářil více než ztraceně.
,,Um, no řekl bych, že to nechám na tobě, ale nevím jak to má namyšlené Louis. Pořádání večírků je jeho oblíbená zábava a vše musí být perfektní. Na tenhle se těší už půl roku." Ušklíbne se.
,,Já bych navrhoval bílou s červenou a zlaté doplňky, stejné barvy má logo vaší společnosti, ale samozřejmě mohou být i jiné. Například podle prostorů, kde se večírek koná." Liam vážně vypadal jako když se sem dostal omylem. Což je vlastně pravda.

,,Mohu zde nechat kontakt a pan Tomlinson to se mnou může probrat po telefonu nebo se může zastavit za mnou v květinářství." Pokrčím rameny.
,,Víš co, napiš mi tady tvoje číslo a Louis se ozve." Potěšeně přikývne.
,,Dobře, to bude nejspíš nejlepší. Pokud bude mít nějaké další požadavky a bude to v mých silách rád to splním." Usměju se.
,,Louis si určitě ještě něco vymyslí, ale můžu tě ujistit, že ta zakázka je tvoje. Louis viděl tvou práci na svatbě nějaké své kamarádky před půl rokem a od té chvíle věděl, že tě chce." Zasmál se Liam a já jen překvapeně zíral.

Tak takhle na mě přišel? Ano byl jsem překvapený, když mi přišel email právě z téhle firmy a ještě na tak velkou zakázku. Lámal jsem si hlavu s tím, jak přišli právě na mě a proč ani nechtějí vidět mou práci. Tohle je poprvé, kdy si mé služby objednala firma a navíc tak velká.

,,Vážně? To je milé."Zčervenám.
,,Většinu mých zakázek tvoří právě svatby, proto jsem byl překvapený emailem od vás." Přiznávám stydlivě a má pravá osobnost vyplouvá na povrch.

,,Louis sleduje od té doby i tvůj instagram, vážně se mu tvá tvorba líbí! Já tomu sice nerozumím, ale podle toho co jsem viděl jsi vážně talentovaný." Řekne upřímně a já jsem rudý jak rajčátko.
,,Um, děkuji " Stydlivě sklopím hlavu, čímž se snažím zakrýt rudé tváře.

,,Není za co Harry. Budu muset běžet, Louis se ti rozhodně ozve. Moc děkuji za tvůj čas a ochotu." Zářivě se usmívá stejně jako já a zvedá se.
,,Dobře budu čekat." Vyjdeme z místnosti.
,,Rád jsem tě poznal Harry, určitě se ještě uvidíme."
,,I já tebe rád poznal Liame." Rozloučíme se a každý se vydáme na jinou stranu. Díky bohu, není nic trapnějšího než se s někým rozloučit a pak zjistit, že jdete stejným směrem.

Výtahem sjedu zpět do vestibulu a vydám se k východu. Kdyby to šlo skáču radostí. Takové chvály a tolik krásných slov jsem dlouho neslyšel. Ne jen, že moji tvorbu uvidí spousta lidí, dostanu hodně zaplaceno ale dokonce to je pro někoho, komu se skutečně líbí co dělám. To je sen.

A pro jednou se mi dařilo sebevědomě vystupovat. Aspoň ze začátku. Nebyl jsem to vystrašený kuře, co se bojí říct svůj názor. Ano, klientům neodporuju. Potřebuji je a potřebuji aby byli spokojeni. Já vím, že to není nejlepší přístup, ale začátky jsou vždy těžké, no ne? Až na tom budu tak dobře, abych mohl odmítat nezajímavé nabídky bude to něco jiného. Někdy, ale třeba jako ta svatba co zmiňoval Liam, mi zadají jen barvy a nechají mi volnou ruku. Zatím byli všichni nadmíru spokojeni. Snad tohle nepokazím.

Zamyslel jsem se na tolik, že jsem nedával pozor a do někoho vrazil.
,,O-omlouvám se, já-já nedával pozor a nekoukal jsem na cestu." Hned se omlouvám muži v obleku, kterému jsem zkřížil cestu.
,,V pořádku květinko." Nádherně se usměje. Stydlivě zklopím pohled, ale když odchází neodolám. Je nádherný. Jako by byl stvořen z mých snů. A ten zadek....

Upřímně si tím nejsem jistá a už asi tuším proč tahle povídka byla v rozepsaných a nikdy nezveřejněných 😀 Na druhou stranu jsem jí teď večer celou přečetla a nezdá se mi zas tak strašná 🤷😀 každopádně mi je líto ji vymazat úplně, takže ji zde budu postupně zveřejňovat a třeba si své čtenáře najde. Kdyby se to někomu zdálo jako hodně velká sračka, tak se upřímně omlouvam 😀
Fox_ie