Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

50

Věnováno @TheDeathAlex ♥

,,No, není to nádhera?" zvolal energeticky Zabini, když jemně pleskl do desky jídelního stolu a poté se usadil. Všichni ostatní už na svých místech byli a kdyby měli aspoň čtvrtinu Blaiseovy vervy, zaručeně by se netvářili jako boží umučení.

,,Přímo skvostná," odpovídal mu s grimasou ve tváři i s veškerým podrážděním Draco a stejně jako jeho spolusedící ustál pohledem na Weasleyových dvojčatech, která stojí před stolem profesorů a podle všeho něco vyměřují. No, jo... letošní výzdoba je přece na těch zrzavých střevech. To budeme rádi, jestli se dožijeme tance.

,,Ale no tak - vánoce, ples i silvestr klepou na dveře a vy vypadáte jako kdyby vám ulítlo koště." dobíral si je povzbudivě Blaise a prohlédl si postupně všechny rytíře čtvercového stolu. Samozřejmě ho hned jako první upoutalo to, jak ochranářsky Tom okukuje Hermionu, která se přes všechnu lásku ke knihám i veškerou připravenost k jakýmkoliv zkouškám tváří vysíleněji než za posledních X let, co ji znají.

Oči Draca Malfoye na tom nebyly o moc lépe. Bouřky v nich zářily stále silně a elegantně, avšak jejich potrhané záblesky se leskly dá se říct vnitřní únavou.

Potter vypadal zadumaněji než dřív. Co se mu asi tak honí hlavou?

Ginny, jakožto miláček Zabiniho a stejně tak vlastník jeho srdce a rozumu zapadala v tento moment k ostatním jako puzzle. Nálada všech byla jednoduše a zkrátka na bodu mrazu a čokoládový showman se nad tím zamračil a přemýšlel, jak to změnit.

Theodore se usmíval jen v okamžiky, kdy mu z protějšího stolu posílala úsměvy blonďatá Greengrassová, (i když si Blaise samo sebou myslí, že mu spíš těma svýma smetákama naznačovala něco jiného...) ale jakmile přesměroval pohled zpět ke stolu, procítil jakési sevření žaludku a jeho koutky spadly zpět dolů.

Ronald se klasicky hbitě cpal jídlem bez ohledu na to, že i jeho baterky byly komplet vybité. Ovšem, jeho snídaně byla přerušena přítomností další osoby, která stála skoro těsně za ním a dle výrazu se k něčemu odhodlávala.

Všichni si toho samozřejmě všimli a komentovali to nejrůznějšími očními náznaky. Naštěstí byla Hermiona tou empatickou osobou, která si nejdříve velice tiše odkašlala, ale poté naznačila Harrymu, aby přitvrdil. Na to chlapec s brýlemi reagoval pohotově a strčil do Rona loktem. Ten rázem zpozorněl a na Hermionino kývnutí do místečka za ním se vlastně okamžitě otočil.

Malfoy pozvedl obočí a jen náznakem kývl hlavou, jako kdyby prohlásil, co si o tomto všem myslí - nic kladného to samozřejmě nebylo.

Harry se pousmál a Hermiona s Ginny byly těmi, které mu dopřály soukromí a začaly se věnovat svým talířům.

,,Ahoj, Rone..." začala s jiskrou v oku dívka se světlými vlasy a Ron náhle sahal po ubrousku: ,,Ahoj, Lev... máš se?"

,,Skvěle - mohla bych s tebou mluvit?" vyhrkla pod návalem nervozity a okolí jejích líček nabralo růžovější odstín.

,,Jasně." odpověděl automaticky a ubrousek rázem upustil. Zvedl se a kráčel spolu s ní opodál.

Oči mu těkaly k osobám ke stolu, poté zpět k ní a takhle to bylo ještě několikrát.

,,Jak to říct... jdeme spolu na ples..." načala Brownová s tím svým až moc holčičím hlasem a Ron v ten okamžik pohlédl k Hermioně, která se jeho směrem mile usmála a vyjádřila mu tím veškerou podporu.

Odkýval tuto první kouskovatou větu a skončil u jejích nadšených očí.

,,Vlastně jsem věděla, že bych chtěla jít s tebou ještě předtím než jsi mě pozval..." navazovala a zrzkovy oči opět sklouzly k místu, kde si Zabini zabodl prsty do tváře a předvedl podlouhlý klaunský úsměv, kterým se snažil tuto partičku rozveselit. Samozřejmě u toho vedl jakýsi delší monolog, ale ten Ron díky vzdálenosti slyšet nemohl. Tak či onak mu bylo jasné, že tenhle snědý had opět zavádí ten svůj ujetý humor a snaží se všechny rozmluvit.