Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

10

Jeden úder srdce, druhý úder srdce.

,,U Salazara, co se to k sakru dějě?!"

Dekou přikrytý od pasu dolů, oči silně zavřené, pokoušející se usnout. Každý zvuk se zdá tak hlasitý a bolestivý, že by si vrazil ruku do hrudi, vytrhl si srdce a odhodil ho koše, který je na druhé straně pokoje.

Překrucuje se z boku na bok do různých poloh, vrchní díl oblečení mu chybí, a přesto se na jeho lehce svalnaté hrudi raší kapičky potu.

Třetí úder srdce, čtvrtý úder srdce.

Najednou leží na zádech, zajede si prsty do vlasů a prudce se posadí.

,,Lumos." jakmile světlo osvítí jeho pokoj, ledabyle si otře z čela hrstku potu a pocuchá si zvlněnou ofinu.

Pohlédne na noční stolek, na kterém stojí staromódní budík a ručičky ukazují tři ráno.

,,Skvělé." rozzlobeně se posadí na okraj postele, lokty se opírají o jeho kolena a obličej rázem schovává do dlaní.

Unaveně si oddychne a plácne sebou zpět do leže.

Pátý úder, šestý úder.

Jeho oči po dalším hlasitém tlukotu srdce zčernaly a prudkým švihnutím ruky seslal hodiny hned naproti dveřím, o které se roztříštily na malé kousky.

Mlčky sahal do šuplíku a snažil se najít něco, co by mu pomohlo usnout.

Kopl do sebe lahvičku něčeho a sáhl si na místo, kde mu sídlí kámen, který většina lidí nazývá srdcem.

Pocítil horko. Zalilo celé jeho tělo a tep začínal růst.

Pískání v uších, které ničilo všechny zatoulané myšlenky. Obě jeho dlaně zakrývaly uši a přidržovaly hlavu.

Měl zaťaté zuby a nebyl schopen cokoliv udělat.

(,,Tome, Tome... co se to s tebou poslední dobou děje? Salazar Zmijozel by se obracel v hrobě, kdyby viděl jak se chováš.") neznámý a temný hlas mu promlouval do duše skrz hlavu.

,,Co po mně chceš? Proč to zatraceně děláš?!" zakřičel tmavovlasý chlapec, zatímco se snažil bránit před bolestí.

(,,Snažím se tě přivést k rozumu. To tu dělám.")

,,O čem to mluvíš?" pořád se držel za hlavu, vydával ze sebe slůvko po slůvku a zakusoval se do spodního rtu, ze kterého vzešel proužek krve.

(,,Něco tě brzdí, Tome, nebo spíš někdo. Zapomněl jsi snad co je tvým posláním?")

,,Ty si dovoluješ o mně pochybovat?!" v jeho obličeji se ztvárnilo to čiré a čisté zlo a bolest začala ustupovat.

(,,Ale ovšem že ne. Právě naopak. Spoléhám na tebe a proto se chci ujistit, že ze své cesty nesejdeš kvůli obyčejným smrtelníkům.")

,,Budu nejmocnější čaroděj všech dob!" zakřičel přesvědčeně zmijozel a nehty zaryl do zelené deky.

(,,To už jsi, Tome. Teď jen záleží na tom, jestli dovolíš tomu malému plamínku světla, aby ti plány zničil.")

,,O čem to pořád mluvíš?!"

(,,Nechápu jak se můžeš nechat ovlivnit takovou obyčejnou mudlovskou špínou! Tví vyvolení na tebe spoléhají, Riddle - já na tebe spoléhám. Doufám, že o tobě nadále nebudu muset pochybovat, protože pokud ano, časem si vyberu všechnu daň.")

,,Když tedy víš jak jsem mocný, můžeš mi už u SALAZARA říct, kdo jsi?!" křičel do prázdna zmatený Tom, který nevěřil, že se někdy setká s někým, kdo bude mít stejné schopnosti.

(,,Jsme si bližší, než si myslíš.")

,,Nikoho blízkého nemám!"

(,,Jsem tvá minulost, přítomnost i budoucnost.") tuto větu uslyšel pomalu, s každým slovem si ten děsivý hlas vyhrál a Tom zbystřil. Po této větě už uslyšel jen Hermionin pronikavý bolestný křik a poté upadl do hlubokého spánku.