Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

33

Třetí den v Mudlově (jak by řekl Blaise) začal velice netradičně. Nejen tím, že všichni obyvatelé Hermionina domu spali i když už hodinky ukazovali deset ráno, ale také proto, že se prvním ranním ptáčetem stal Ronald. Tedy, alespoň si to myslel, ale to už trochu předbíhám.

Pokoj Harryho a Rona se nesl tichem a prázdnotou. Ronald měl štěstí, že Harry Potter nechrápe a ten měl výhodu, že ho Ronaldovo chrápání neumělo vzbudit. Zkrátka, nejlepší přátelé jak se patří.

Ronovy oči se vrátily na zem a výjimečně se je nepokoušel opětovně zavřít. Rozhlédl se po útulném uklizeném pokoji a pohledem skončil na Harrym, jehož brýle byly odložené na nočním stolku a on byl ponořen v hlubokém spánku.

Promnul si své doposud přimhouřené oči a ještě tlumeně zívl. Měl na sobě takové ty klišé proužkované kalhoty a červené tílko, díky kterému se teď musel podrbat pod zátylkem, poněvadž ho škrábala cedulka.

Seděl na posteli ještě dobrou minutu a nechtělo se mu vůbec nic dělat. Ale upřímně, pohled na spícího Harryho nebyl tak zajímavý, aby ho to donutilo v pokoji nadále zůstat.

Prohrábl si své uleželé vlasy a v ten okamžik i potichounku opouštěl pokoj. Hermionin dům už od první chvíle, kdy tato nevšední osmička překročila práh voněl směsí vanilky a květin. A ani tento třetí den tomu nebylo jinak. Všude to sladké ticho a jen ta vůně. Rona v podstatě ani nezajímalo kolik je hodin. Kupodivu mu ani nepřišlo zvláštní, že neslyší hučení konvice, nebo jiné zvuky, které by značily chystání snídaně. Prostě jen bezmyšlenkovitě procházel po patře a zastavil se u dveří do koupelny.

Ron po ránu začíná fungovat až ve chvíli, kdy se pořádně nají, tudíž by se dalo říct, že ještě polovičně spal a to ledabylé chycení kliky a následné prudké otevření dveří by se dalo počítat jako činnost náměsíčného člověka.

Nuže, poté, co se dveře otevřely dokořán, už se probral i bez jídla.

,,Aaaaaaa! Pane bože, vypíchněte mi oči! Vypíchněte mi je!" vykřičel do místností zrzavý chlapec a hned poté co z mydlinkami pokrytého Zabiniho viděl víc než měl, dal si přes oči obě ruce a zakryl si tak celý obličej.

Blaise sice také nečekal, že by mu sem někdo vtrhl bez zaklepání, ale rozhodně nejančil jako Weasley.

,,Neřvi, chlape!" pronesl zostra, avšak bez vyvádění Zabini a zakrýval své nahé přednosti.

Ron ruce nesvěsil. Vlastně právě naopak, naslepo se prudce otočil, ve snaze vyběhnout z koupelny a ty oči si možná i dobrovolně vypíchnout, ale pocítil prudký náraz a náhle byl osočen.

,,Do háje, Weasleyi. Co tady magoříš? Koukej na cestu!" byl to Zmijozelský princ, kterého vzbudil Ronův křik a najednou stál i on ve dveřích, ve kterých byl právě praštěn do nosu.

Draco Malfoy vypadal podrážděně. Pravděpodobně by ještě tak hodinku dvě vyspával, ale místo toho tu poslouchá Weasleyho hulákání.

,,Chci bejt slepej, chci bejt slepej!" mumlal neustále přidušeně Ronald a začal jednou nohou máchat do stran, aby se ujistil, že už do ničeho, nebo také do nikoho nenarazí.

,,Rád ti to splním, ale můžeš se teď laskavě uklidnit?" pražil ho pohledem kluk s bouřkovýma očima a Blaise si před sebe natáhl ručník.

,,Neslyšel jsem téct vodu, tak jak jsem asi mohl vědět, že tu někdo je?!" překřikoval stále zrzoun a rozhodně neměl v plánu své oči vypustit na tento nechutný svět.

,,Když se mydlím, tak vodu nepouštím. Tomu se říká plýtvání, Ronalde!" vysvětloval Zabini, který se za své tělo rozhodně nestyděl.

,,Jestli mě za něco Merlin trestá, doufám, že už brzo přestane." pronesl tišeji Draco s pohledem škemrajícím někam stropu a hned na to opouštěl koupelnu.