Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

7

U nebelvírského stolu bylo rušno jako vždy. Všichni si vesele povídali, smáli se a diskutovali. Všichni až na členku Zlatého tria, která myšlenkami bloudí po celé jídelně a skoro to vypadá, že někoho hledá.
,,Dnes večer jdeme na máslový ležák, viď, Hermiono?" mluvil Ron ke svým kamarádům a zároveň hlavně k ní, protože minule s nimi nešla.
Nic. Pořád byla přítomna jen tělem a její pohled stál na prázdném místě u zmijozelského stolu.
,,Zkusíme tohle." doplnil Ron ve chvíli, kdy zjistil, že lvice stále nevnímá.
Vzal sklenku s jablečným moštem a když byl připraven chrstnout jí ho do obličeje, otevřela se její ústa.
,,Na to ani nemysli." sice konečně promluvila, ale oči pořád směřovaly k zeleno-hábitníkům.
Nechápala to. To bylo snad poprvé, co bylo jeho místo prázdné.

Na hodině přeměňování byli kvůli absenci jednoho z profesorů spojení se Zmijozelem a ani tam nebyl.
Celou hodinu nepromluvila.

* * *

Asi o šedesát minut později někdo klepal na hlavní zmijozelský pokoj.
,,Dále." odpověděl Riddle, sedící na své velké posteli s jednou nohou pokrčenou.
,,Pane, můj otec chtěl vědět, zda je vše v pořádku." byl to Draco Malfoy. Stál ve dveřích, ale stále si nedovolil navázat přímý oční kontakt.
,,Samozřejmě, že ne," rozhodil sarkasticky chlapec s temnýma očima, a ihned na to navázal: ,,Co by se tak mělo dít?" ptal se zamračeně Pán zla, když odložil knihu, kterou měl spadlou v klíně a upřeně se podíval na mladého Malfoye.
,,Prý jste se mu dlouho neozval - a dnes jste nebyl na žádné hodině..."
dostal ze sebe opatrně Draco a všiml si, že Riddle ani nemrkl.
,,Dnes nemám náladu - ani hlad." odpověděl jednoduše hlavní had a svůj pohled na chvíli vystřelil na zeď vedle dveří.
,,Dobrá, děkuji za odpověď." pronesl potichu Malfoy a sáhl na kliku, aby za sebou mohl zavřít.
,,Počkej." promluvil Tom, když se očima vrátil k polozavřeným dveřím, ve kterých blonďák stál.
,,Pojď dál."
Draco potichu polkl, vešel do pokoje a zavřel za sebou. Stál na místě a čekal, co se bude dít.
,,Co ruka?" zeptal se po chvíli ticha a pořád nehybně seděl na posteli.
Malfoy sklopil pohled dolů, očima se směrem od země podíval doleva i doprava, a začal si vyhrnovat rukáv hábitu a poté i košile.
U jeho paže se činila modrofialová modřina, která vypadala jako otisk ruky.
Tom jeho ruce věnoval prázdný pohled, ale v duchu sám sebe nechápal.
,,To nic není." ozval se tiše Malfoy a ani nedutal.
,,Jelikož už tě otec do našeho plánu zasvětil, nemá cenu být k tobě neupřímný. Obzvlášť, když jsi dal slib." vyšlo z úst Toma a dokud mluvil, tak Draco sotva dýchal.
,,Myslel jsem, že jste jen spolužák. Nikdy bych si nic takového nedovolil, kdybych byl se vším obeznámen dřív..." Tom nikdy neslyšel tolik spisovných slov z Malfoyových úst.
,,Jsi první mladý člověk, který byl zasvěcen do řádu. Jednou budu nejmocnější čaroděj a ovládnu svět, proto kolem sebe potřebuji jen ty nejvěrnější a nejsilnější." vysvětlil Tom a díval se do prázdna.
,,Za jisté, pane..." odpověděl Malfoy a pořád se bál, jestli nedostane trest za to, že mluví bez dovolení.
Riddle si našel čas, aby se na něj podíval a opět skončil u jeho ruky.
Telepaticky mu rukávy stáhl a urovnal.
,,Je velmi malá pravděpodobnost, že se modřina celá zahojí."
,,To nevadí, pane. Už vím, že nemám být drzý."
Ten kluk měl opravdu nahnáno. Špital jak malá kuňka, přitom to byl vždy had, který má plnou pusu keců.
,,Šlo o ní, ne o tebe." dostal ze sebe po chvíli Tom a bylo to poprvé, kdy myslel na někoho jiného, než sám na sebe.
,,To mi došlo. Jen jsem nechápal proč." odpověděl Draco, když se konečně odhodlal dívat se mu do očí.
,,A teď už to chápeš?"
,,Ne, pane."
,,Ani já ne."

* * *

,,Hotovo? Můžeme jít?" zeptal se Harry Hermiony, když za ní všichni přišli do společenské místnosti.
,,Moc se mi nechce, ale..."
,,Nemáš na výběr." odpověděli za ní jednohlasně Fred s Georgem. Hermiona se smíchem obrátila oči v sloup, odložila knihu a zvedla se, připravená k odchodu.

,,Pojď, pojď, pojď, pojď!" povzbuzovala zrzavá dvojčata Seamuse, který se pokoušel pít hlavou dolů.
,,No tak, Hermiono, dej si. Aspoň malinko, škola sotva začala. Musíme si to tu nějak zpříjemnit." povzbuzoval ji Dean Thomas, když před ní postavil máslový ležák.
Přisedl si Harry a nastavil svou sklenku.
Všichni tři si cinkli na zdraví a Hermiona se konečně začala bavit s ostatními.

,,Au... to nebyl dobrý nápad..." dostala ze sebe Hermiona zhruba po hodině a cítila, jak se jí motá celý člověk.
Všichni se smáli, tančili a pili.
Když tedy pomineme Nevilla, který to také očividně neuměl a spal s hlavou schovanou na stole.
,,Zatraceně." dořekla Hermiona, když cítila, jak se jí zvedá žaludek.
Rychle, ne moc rovně běžela na záchod a práskla za sebou dveřmi.
Najednou už seděla u záchodové mísy, ale nedařilo se jí zvracet.
Tak se tam jen tak opírala o zeď, která byla vyzdobena dlaždičkami a oddechovala, protože měla pocit, že umírá na otravu alkoholem.
Najednou se u ní zjevil Tom.
Seděl u ní v podřepu a díval se jí přímo do očí.
,,Zdáš se mi?" zeptala se připitým a bolestným hlasem Hermiona, když se opírala o záchodovou mísu.
,,Co myslíš?" zeptal se Tom a bral si ji do náruče.
Najednou se společně přemístili zpátky do školy.

* * *

Ocitli se v Tomově pokoji a opatrně ji položil na svou postel.
,,Víš, když jsem říkal, že chci, aby jsi byla čistá, myslel jsem to všeobecně." řekl jí do očí Tom, když se k ní skláněl.
,,Celý den jsem tě neviděla. Kde jsi u Merlina byl?" kroutila se na velké zeleně povlečené posteli.
Tom jí přičaroval kýbl a položil ho na zem.
Došel si do šuplíku pro nějaký lektvar a sedl si k ní.
Pohladil jí po teplém, zpoceném čele a lahvičku otevřel.
,,Pokoušel jsem se od tebe držet dál. Po tom, co se stalo v knihovně - vypadala jsi vyděšeně a řekl jsem si, že bude lepší, když mě chvíli neuvidíš."
Pomáhal jí do sedu a dal jí to vypít.
,,Co to je?" ptala se s nechutí, když to do sebe kopla.
,,Bude ti líp a až se z toho vyspíš, nebudeš mít opici." vysvětlil jí Tom a opět ji opatrně pomáhal do leže.
,,Dlouho ti to nevydrželo."
,,Ucítil jsem tvé oslabené mozkové buňky a došlo mi, že je to alkohol. Přece jsem tě tam nemohl nechat."
,,To bylo velice šlechetné - princ z pohádky." odpověděla Hermiona s krátkou pauzou a pořád se kroutila, nechtějíc spolupracovat.
,,U Salazara, Grangerová, nenuť mě pochybovat o tvé inteligenci. Bůhví, co by se stalo kdybych tam nepřišel."
,,Tím chceš říct jako co?" zamračila se, i když ho viděla trochu rozmazaně.
,,Měl jsem se podívat do hlavy všem těm prasatům, kteří tam s tebou byli. Je mi jasné, že si na tebe většina z nich dělá zálusk."
Hermiona se začala hlasitě a opile smát.
,,Na mě? Máš na mozku slimáky? Co by na mně asi tak viděli?"
Tom se tomu rozhodně nesmál. Chytil ji za bradu a ona ze sebe přestala vydávat ty lachtaní zvuky, které měly připomínat smích.
,,Nemůžu se od tebe držet dál, když děláš takové hlouposti. Očividně tě budu muset hlídat, aby se ti náhodou něco nestalo, až se tě zase někdo bude pokoušet opít."
Sledoval, jak se kouše do rtu a chystá se odpovědět.
,,Přestaň si hrát na rytíře, Tome. Jsi ztělesněním satana a zachraňuješ mi tady zadek."
Máchala rukama a rozzlobeně kroutila hlavou, při čemž zase cítila žaludek až v krku.
Opět jí pomáhal do sedu a dal její vlasy z čela směrem dozadu.
Dotkla se jeho ruky, která jí hladila a Tom poněkud ztuhl.
Jejich oči se setkaly a pocit na zvracení byl najednou pryč.
,,Měla bys být v klidu a pít hodně vody." doporučil jí Tom a pohlédl na sklenici, která čekala na nočním stolku.
,,Budou mě hledat." řekla Hermiona, když si sáhla na čelo a zavřela u toho oči.
,,Věř mi, touhle dobou ani nevědí, která bije."
,,Nepřijde ti sem někdo?"
,,Kdybys neměla tak pět promile, určitě by sis všimla, že je v tomto pokoji jen moje postel a já hosty nemívám." usmál se tmavovlasý zmijozel při pohledu na krásnou a opilou nebelvírku, která leží v jeho posteli.
,,No jo." došlo jí to, ale po pěti vteřinách na to stejně zapomněla.
,,Proč se na mě tak díváš?" zeptal se Riddle, když si sundával hábit.
,,Nevím." řekla upřímně, když se její rty pokrčily.
S úsměvem zakroutil hlavou a rozepínal si košili.
Opilá Hermiona ho pozorovala a ani na chvíli neuhnula pohledem.
,,Běžně spíš v mikině a upnutých kalhotách?" zeptal se Tom, který byl už do půl těla svlečený.
V leže si začala stahovat mikinu a zůstala v růžovém tílku.
Automaticky si sundala i džíny a Tomovi bylo jasné, že si ráno nic pamatovat nebude.
Lehl si vedle ní a opatrně ji pohladil po tváři.
Přikryl je a světlo zhaslo.
,,Dobrou noc, Hermiono."
,,Dobrou... Tome."