Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

5

Procházeli chodbou Bradavic a všichni jim uhýbali. Dokonce dělali řady po obou stranách, otáčeli se za nimi, a pomalu jim i vypadávaly oči z důlků.
Směřovali ven ke stromu, kde už měla většina studentů zvyk sedávat.
,,Není ti to trapné, že tě všichni viděli s mudlovskou..."
Ani ji to nenechal doříct a dal jí ruku přes ústa. Zaskočeně se na něj dívala a nedovolila si cuknout.
,,Takhle už o sobě nikdy nemluv, rozumíš?"
nařídil jí s vážným výrazem a poté dal ruku opatrně pryč.
,,To tedy opravdu nerozumím. Nesnášíš mudly... nesnášíš je a bavíš se se mnou." odpověděla nebelvírka hned, jakmile měla možnost promluvit.
,,Nejsi jako ostatní. Nejsi jako on." reagoval, když uhýbal pohledem.
,,Jako kdo?"
,,Jako můj otec."
,,Jak můžeš vědět... no vlastně víš." pronesla ironicky Hermiona, když jí došlo, že tu stojí s někým, kdo umí číst myšlenky.
Pobaveně se usmál a přiblížil se k ní natolik, že kdyby zvedl ruku, hned by se jí dotkl.
,,Je pravda, co se říká?" troufla si na tu dlouho očekávanou otázku a věnovala mu nejistý pohled.
,,Ovšem, že ano." prohlásil pyšně.
,,Všechno?"
Naklonil se k ní, jak jen to šlo a zašeptal jí přímo do ucha:
,,Všechno."
Zavřela oči, aby procítila mráz, který jí právě běžel po zádech.
Odtáhl se od ní a čekal.
,,Takže, bys byl schopný zabít i mě? Kdybych se s tebou odmítala bavit?"
Musel se nad tím zasmát. Právě se s ním bavila o smrti, jako by to byly otázky denního pořádku. Například co bude dnes k večeři? To máme ale krásné počasí, že?
,,Troufám si říct , že bych zabil kohokoliv bych chtěl. Ale tebe zkrátka zabít nechci, Grangerová. Nenutil jsem tě se se mnou bavit, ale ty jsi očividně chtěla."
Chvíli přemýšlela a sedla si na zem. Opřela se o kmen a čekala, co ze ,,slavného" Toma Riddlea vypadne tentokrát.
Sedl si vedle ní a ačkoliv věděl, že byla v jeho přítomnosti velice nesvá, neměl v plánu držet si odstup.
,,Jaké to je?"
,,Jaké je co?"
,,Však víš..."
,,Zabít?" tahle všechna slova související se smrtí pro něj byla jako čaj. Úplně běžná, typická a samozřejmá.
Sklopila oči a rty měla semknuté.
,,Máš příliš nebezpečné otázky, raději se na takové věci neptej." zarazil to zmijozel a najednou se vrátila její pozornost.
,,Jak je možné, že tu pořád jsi?"
,,Brumbál věří, že je v každém světlo. A vzpomeň si, také jsi těm ,,povídkám" o mé osobě nevěřila, když ti to v prvním ročníku vyprávěl tvůj zrzavý přítel."
,,Už tehdy jsi poslouchal?"
,,Už tehdy jsi se na mě dívala."
Byla opět v rozpacích a svůj pohled najednou přesměrovala jinam.
,,Jsi dost chytrá na to, abys věděla, že ve většině případech má všechno svůj důvod, ne?" zeptal se se svým krásným hlasem Tom, když rukou, která byla přesně mezi nimi, z trávy vykouzlil růži, zvedl ji a podal hnědovlásce.
Překvapeně ji přijala a když si k ní čichla, vytvořila svůj proslulý, půvabný úsměv.
,,Jaký má podle tebe důvod ubližovat lidem? Myslím to obecně, tohle opravdu nechápu."
,,Lidé jsou pošetilí. Ubližují když milují, ubližují když nemilují. Ubližují pro zábavu..." začal vysvětlovat Riddle.
,,Pokud jde o Malfoye a jeho partu, můžeš si být jistá, že ten už ti neublíží. A řekl bych, že po dnešku už ti neublíží nikdo."
,,Ještě jednou děkuji, že ses mě zastal." usmála se Hermiona se svýma oříškovýma očima a pořad nemohla uvěřit tomu, že zrovna s ním tu sedí.

* * *

Vracela se do své ložnice s růží, kterou dala do vázy. Poté měla namířeno do nebelvírské společenské místnosti.

Jakmile vešla do dveří, už na ní čekaly zvědavé oči jejích přátel.
,,Tak co? Jaké to bylo?" ptala se hned první Ginny, kterou ihned odstrčil Ron a vrhl se na svou kamarádku.
,,Ty jsi úplně zešílela? Jak tě napadlo s ním někam chodit?" Ginny naštěstí zachytil Harry, a ani jeden z nich nechápal Ronovu prudkou reakci.
,,Promiň, ale od kdy máš právo mi říkat s kým se mám bavit a s kým ne?" odpálkovala ho Hermiona, která si složila své ruce pod hrudníkem a v tuto chvíli působila docela rozčíleně.
,,Přeskočilo ti? Nevíš, co se říká?" ohradil se Ron a duo Hinny stále jen očima přeskakovalo z jedné strany na druhou.
,,Je mi celkem jedno, co se říká. Nejsem malá holka a když s někým budu chtít trávit čas, tak budu!" urazila se, otočila na podpatku a rázem mizela ve dveřích.
,,Poslyš, vždyť se zas tak..." načal Harry, pokoušejíc se uklidnit situaci, ale Ron na něj hodil takový pohled, že si to okamžitě rozmyslel a raději mlčel.

* * *

,,Opět se setkáváme." načal Snape, když měl po pravici Zmijozel a po levici Nebelvír.
,,Pane Riddle, pojďte prosím ke mně. Ať se Nebelvír něco přiučí." začal hned Severus a všichni čekali, co se bude dít dál. Jakmile kouzelný Riddle došel nahoru, jeho oči a úsměv se zastavily na kudrnaté čarodějce, která stála hned v první řadě nebelvírských.
Úsměv mu oplácela a nemohla se dočkat toho, až ho uvidí v akci.
,,Rád bych vám vybral někoho silnějšího, ale obavám se, že u Nebelvíru se zas taková hitparáda nekoná." prohlásil arogantně Snape a rozesmál celou hadí třídu. Červeným zas tak do smíchu nebylo, ba naopak.
Přihlásila se Hermiona, což nikdo nečekal.
,,Já to zkusím." řekla odvážně, aby se zastala své koleje, která byla právě veřejně zesměšněna.
Snape se nenápadně podíval na Toma, který mu v duchu řekl:
(,,Ne, jí ne.")
Jakmile to ve své hlavě uslyšel, okamžitě na Hermionu reagoval.
,,Nezlobte se, slečno Grangerová, ale kdybych chtěl, aby nějaké děvče skončilo hned na ošetřovně, tak bych ji postavil právě proti Tomovi Riddleovi." snažil se z toho vykroutit Snape a Tom si v duchu oddechl.
Byla zklamaná. Chtěla jen obhájit svou kolej.
,,Ale tady pan Potter by to mohl zkusit." přesměroval svůj pohled hned vedle Hermiony a přeměřil si Harryho, který měl oči Lily Potterové.
Harry na nic nečekal a kráčel nahoru.

,,Proti sobě čelem, pozdravit se hůlkami, otočit se, na tři kroky v rytmu za společného počítání rozchod a na čtvrtou dobu se otočit zpět." dodal rychle na připomenutí Snape a všichni zůstali napjatě a tiše stát.

,,Confundo!"
,,Conjunctivitus!"
,,Flagrate!"
,,Fulgur vestis!"
Chvíli proti sobě stříleli a ostatním připadalo, že se jejich hůlky nějakým zvláštním způsobem doplňují. Tom byl velmi ohleduplný. Věděl, že kdyby nějak zranil Harryho, mohl by klesnout v jejích očích. Ovšem, bylo jasné, že ho Harry neporazí.
,,Everte stativ!" pronesl Tom jako poslední, a Harryho to odmrštilo až nakonec podlahy.
Všichni až na pár nebelvírů zatleskali, ale Tom kráčel k Harrymu.
,,Bylo to slušný, Pottere. Zatím se mnou nikdo takhle dlouho neudržel krok." řekl přede všemi Riddle, když mu podal ruku, aby mohl vstát.
,,Díky... Tome." neměl zkušenost s ním mluvit, ale cítil se spokojeně. Přeci, vedl si docela dobře proti nejlepšímu kouzelníkovi školy.
Nikdo nechápal, že se zachoval tak mile.
Tedy až na Hermionu, na kterou toto přátelské gesto udělalo dojem.

* * *

,,Co to sakra bylo?" zeptal se udiveně Ron, když odcházeli.
,,Taky jsem to nečekal. Je celkem fajn." odpověděl Harry a Hermiona se na to usmála.
,,Fajn? Už i ty? Byl na tebe jak mílius, protože ví, že patříme k Hermioně. Jinak bys měl už dávno rozlámaný žebra na třikrát." Ron zase vybouchl. Překvapivě.
,,Proč, když kdykoliv otevřeš pusu, padají z ní jen várky keců?" zapojila se Hermiona a už měla po krk toho, jak se Ronald do Toma naváží.
,,Ale přestaň, motá tě jen proto, aby si s tebou pohrál. Vleze ti do hlavy, abys mu pomáhala s nějakými ďábelskými plány a pak nás všechny vyvraždí!"
,,To už by stačilo, Ronalde. Zatím ahoj, Harry."
Hermiona to rozsekla a změnila směr své cesty.
Harry ji odpověděl na pozdrav a Ron se dál mračil.