Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

11

Zmijozel měl hodinu lektvarů výjimečně bez Nebelvíru.
Draco a jeho partička sem tam pronesli nějaký vtípek a Snape to zmijozelsky přehlížel. Jaká nespravedlnost, že?

Tom byl zamyšlenější než kdy jindy.
Jestli ho trápila událost z hodně brzkých ranních hodin, nebo jestli ho trápil on sám a to, že se vůbec nepoznává, už ví jen Salazar.

,,Nezdá se ti až moc zamlklý?" zeptala se Pansy Draca při pohledu do zadních lavic, které měl nejobávanější had jen sám pro sebe.
,,To nic nebude," uklidnil ji předčasně Malfoy, aby se zbytečně nevyptávala.

Psal na kluka velice úhledně a krasopisně. V jednu chvíli svou ruku udržel tak centimetr od knihy s pergamenem, protože ho v hlavě zapálila vzpomínka.
Semkl rty, zaťal zuby a přehrával si, jak někdo neznámý, kdo má pravděpodobně stejnou moc jako on odhalil jeho slabost vůči Hermioně Grangerové a jak je ochoten jí ublížit, pokud Tom nesplní to, co má.
Obavy a řečnické otázky se praly v jeho ďábelské hlavě a byl jimi tak hluboce omámen, že ho rozbolel celý člověk.
Prudce zavřel oči a brk si skoro zarazil do dlaně, když jeho rozpolcená mysl zapříčinila prasknutí Snapeových zkumavek s přísadami na lektvary.
Celá třída se opatrně otočila dozadu a Severus držel svůj běžný prázdný pohled.
,,Tak to by pro dnešek stačilo," oznámil Snape třídě a jeho oči zůstaly na budoucím černokněžníkovi, jenž se ani nepohnul.
Všichni si opatrně sbalili věci a odcházeli. Snape mezitím nakráčel do poslední lavice a ujistil se, že ve třídě nikdo nezůstal.
,,Nechcete mi něco říct, pane?"
Tom se na něj podíval směrem nahoru ze své lavice a nervózně přejížděl prsty přes svůj brk.

Vydali se společně do jeho kabinetu a Riddle zaujal místo na židli.
,,Nevím, jestli je to dobrý nápad."
,,Nic se vám nestane, pane,"
,,Mně rozhodně ne, ale nerad bych přišel o tak dobrého čaroděje." promluvil směrem ke Snapeovi, který měl připravenou hůlku.
,,Můžete mi věřit, můj pane," odpověděl umaštěný had, který by mu svým věkem mohl dělat minimálně strýce.
Seslal směrem k němu kouzlo a rázem byl v jeho hlavě.
Běžný smrtelník sebou v tuto chvíli ošívá, kňourá nebo se brání, ale Tom seděl tak klidně, že to působilo, jako kdyby usnul.
Profesor viděl všechny vzpomínky. Ty nejčistší byly s Hermionou a pak tu byla ta noc, kdy nemohl spát. Cítil všechny zvuky a bolest, kterou cítil Tom a poté už to slyšel. Ten zvláštní hlas a všechno, co řekl.
Po skončení Snape jen stál na místě s hůlkou v ruce a nezmohl se na jediné slovo. Tom ho nikdy neviděl tak zaskočeného.
,,Víš, co by to mohlo být?" promluvil po chvíli temnooký zmijozel a čekal na profesorovu reakci.
,,Obavám se, že to není co ale kdo, můj pane. Nemám nejmenší tušení odkud vás zná, ale je pravděpodobně stejně mocný a silný jako vy. A pokud tvrdí, že je vám blízký, obavám se, že vás může tímto zvláštním způsobem kontaktovat kdykoliv. A co víc... pokud mluví pravdu, mohl by nehezky ublížit slečně Grangerové." vysvětlil po několika vteřinovém odmlčení.
Kdykoliv se Tom rozzlobil, jeho oči nádherně zčernaly.
,,Musíš pro mě něco udělat."
,,Cokoliv, můj pane,"
,,Já ji samozřejmě budu chtít vždy chránit, ale nevím, zda by bylo ode mne moudré s ní být nyní v kontaktu. Když nebudu moct já, ochráníš jí ty. Dej mi na to svůj neporušitelný slib." poručil Tom, přestože věděl, že už by to byl druhý závazný slib a druhá možnost, jak by mohl Severus zemřít. První neporušitelný slib od něj získal ve chvíli, když se k němu přidal a dobrovolně se mu životem oddal.
Nezajímalo ho to. Nezajímalo ho kolik lidí by na to mohlo doplatit. Nějakým nevysvětlitelným způsobem mu záleželo jen na tom, aby se nic nestalo jí.
,,Přísahám," bez váhání spojil jejich ruce, které ozářil světlý popruh a slib byl tímto zpečetěn.
Tom se na to ďábelsky pousmál. Věděl, že si své smrtijedy vybral správně.
,,Myslíte si, že jí nebude divné, že se jí vyhýbáte, můj pane?"
Ironicky se zašklebil a mávnutím ruky vytvořil z ohně siluetu obrovského hada, který syčel, dokud oheň nevyhasl.
,,Samozřejmě, že bude. Je to nejchytřejší čarodějka na škole, ale jsem ochoten to risknout, pokud jí to zajistí bezpečí."
,,Omluvte můj poznatek i mou troufalost pane, ale myslíte, že s ní vydržíte nemluvit a nekontaktovat ji?"
Tmavovlasý had lehce naklonil hlavu a uchopil svou bradu mezi palec a ukazováček, na znamení toho, že přemýšlí: ,,To už bude těžší."