Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

2

,,Vůbec se mi sem nechtělo vracet. Nechci si ani představit to učení, večerku... ty lidi..." otřásl se nechutí Ron a položil si nohu na sedadlo, hned vedle Hermiony.

,,Moc to dramatizuješ. Třeba nás ty nejlepší chvíle na škole teprve čekají." prohlásila pozitivně Hermiona, ale poté se zamračila, protože jí Ronova ošoupaná converska ušpinila džíny.

,,A tu nohu dolů." dodala, a strčila ji zpátky na zem.

Do kupé zrovna přišla Ginny se sladkostmi a hodila je po Ronovi. Harry se na ní usmál a vtáhl ji do objetí. Dali si pusu a zbytek cesty seděla rusovláska na něm.

Ron se na jejich polibek ušklíbl, protože i když je Harry jeho nejlepší kamarád, přijde mu trochu nechutné vidět kohokoliv, jak se mucká s jeho sestrou. Každopádně odvrátil pohled a začal si vychutnávat Bertíkovy fazolky.

* * *

Přišlo slavnostní zahájení ve Velké síni a strop byl opět začarován do kouzelného, čistého nebe.

Všichni si vesele povídali, smáli se a vyprávěli zážitky z prázdnin.

A pak tu byl zase on. 

Bylo možné, že za ta léta tak prokoukl? Rozhodně by to do něj nikdo neřekl.

Tmavé, husté vlasy, bezchybná porcelánová pleť. Nebezpečné oči a světle růžové, dravé rty. Výstavní lícní kosti, teď už mužská ramena a vysoká sportovní postava.

Když ho spatřila, dostal se jí před oči záblesk toho, když ho viděla úplně poprvé a poté zpátečka, jak ho vidí právě teď.

(,,No tak, Hermiono, takhle zírat je neslušné.")

Napomenula samu sebe, zakroutila hlavou, aby se probrala a pokračovala v diskuzi se svými přáteli.

* * *

,,Je to leviósa, a ne leviosá." pokoušel se imitovat Hermionin hlas Ron, když kráčeli jako Zlaté trio chodbou a prozařovala jimi veselá nálada.

,,No co, vždyť ses to díky tomu naučil a zachránili jste mi život." vzpomínala, když se všichni přestali smát.

,,Harry, Rone, pojďte se na něco podívat." volal na ně Seamus, který stál u křesel, na nichž seděl Fred s Georgem, kteří pravděpodobně listovali Denním věštcem.

Hermiona pokračovala cestou, dokud nenarazila na Ginny a Lenku.

,,Tak ráda vás zase vidím." usmála se blondýnka, když obě své kamarádky pohladila po rameni.

,,Za to Hermiona je ráda, že vidí Toma." řekla s důvtipem Ginny a kývnutí její hlavy směřovalo k vysokým oknům, poněvadž na jednom z nich seděl Riddle, držíc otevřenou knihu.

,,Cože?" vyprskla Hermiona s úsměvem na tváři, pokoušející se naznačit, že je to nesmysl.

,,Myslíš si, že to nevidím? Už při zahájení jsi na něj koukala jako na obrázek." zasmála se potichu Ginny a Lenka se dál jen přátelsky usmívala.

,,To je hloupost. Já se jen rozhlížela, nedívala jsem se na něj." bránila se oříškooká Hermiona před svými kamarádkami.

,,No já ti nevím, vypadá docela dobře, ne?" řekla schválně zrzavá slečna, poněvadž stály v úzkém kruhu, a Hermiona měla jako jediná na Toma výhled. Ginny s Lenkou se na něj otočily a prohlížely si ho.

,,Přestaňte tam tak civět, vždyť vás uvidí." napomínala je tiše Hermiona.

Málokdy viděla kluka, aby takhle se zájmem dobrovolně četl. Vlastně viděla kluky knihu jen držet, protože to byl takový štít, když někoho potají pozorovali, nebo když se pokoušeli schovat před profesorkou, aby je nevyvolala.