Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

27

,,Víš, pořád musím myslet na to, co se stalo klukům," povzdechla si Hermiona, když skládala pánské kalhoty a dala si pramínek vlasů za ucho.

Jakmile je uložila do poličky mezi ostatní, Tomova ruka zabloudila k té její.
,,No tak, pojď sem," usmál se na ní s tím svým zlodušským sexappealem a chytil i její druhou ruku.
,,Nic to nebude, jasné? Určitě si z nich někdo chtěl vystřelit. Nemáš se čeho bát." jeho temné oči ji vždy udržovaly v nadějích i přesto, že tentokrát nebyly zcela upřímné.

Objal ji a vtiskl polibek do vlasů. Doufal, že se ty milosrdné lži počítají mezi ty odpustitelné.

,,No nic," usmála se s láskou v očích, když palcem pohladila zákoutí hřbetu jeho ruky a podívala se směrem ke dveřím: ,,Musím jít. Kluci by se zbláznili, kdybych přišla pozdě. Uvidíme se později?"

,,Samozřejmě." usmál se obávaný zmijozel a poté se s ní rozloučil.

Netrvalo dlouho a Tom se také přesunul do učebny. Už na něj čekalo místo vedle Draca, který si kupodivu něco četl a před ním už seděl Blaise s Theem, kteří ho doslova vyhlíželi.

,,Ještě před chvílí mi přiznala, že na to myslí." oznámil svým kumpánům Riddle, když zaujal své místo a položil na lavici svou učebnici.

,,Pochyboval jsi snad? Je to Grangerová, ta si nedá pokoj, dokud vše nevyřeší," promluvil mistr Zabini, když se s Theem otočili na lavici za sebe.

,,Tohle řešit nebude."

,,Ale, Tome," zakňoural Blaise, když švihl rukou, aby dostal za pravdu.

,,Myslel jsem, že jsme se shodli na tom, že se o tom bavit nebudeme." ozval se Zmijozelský princ a odvrátil oči od knihy.

,,A taky se nám to dařilo," načal se sarkastickým úsměvem čokoládový had: ,,Dokud teda zrzečci neviděli něco, co viděli jen oni."

,,Nic s tím neuděláme, za chvíli se na to zapomene." přidal se Theo a zabořil prsty do svých kohoutích vlasů.

,,Já navrhuju, ať jim to řeknem." začal zase tu řetězy zabezpečenou diskuzi Blaise a Tom bouchl sevřenou pěstí do stolu.

,,Ne."

,,Souhlasím," podpořil Pána zla Zmijozelský princ a knihu prudce zavřel: ,,Neznáš Nebelvír? Jsou splašený a nedali by pokoj."

,,Blaisi, já nejsem na ničí straně, ale dokud o tom víme jen my čtyři, tak se nemůže nic pokazit." vypadalo to, že i Theodore se pomaličku posouvá na stranu těch dvou.

,,Může se stát cokoliv..." nedořekl Blaise, když se chtěl začít hádat, ale Tomovy oči probleskly v tu nebezpečně temnou barvu a Zabini semkl rty, jakoby je měl na zip.

,,Já ji ochráním, jasný?" jeho hlas byl podrážděný, vzteklý a rozhořčený. Ne kvůli tomu, že si zase Zabini postavil hlavu, ale protože měl svým způsobem pravdu a Riddle jí i přesto musel už na začátku vztahu začít lhát. ,,Vždycky ji ochráním."

,,Já to myslím dobře." odvážil se Blaise zase promluvit, i když nebylo nic strašidelnějšího, než Tomovo zlo v očích.

,,Já vím, ale Draco má pravdu. Víme to my čtyři, protože jsme s tím obeznámeni a vy už jste dost silní na to, abyste toho mohli být součástí. Dokážeme to sami hlídat. A věř mi, její bezpečí je pro mě nejdůležitější," všichni tři ho poslouchali a postupně se vnitřně stávali odhodlanějšími. ,,I přesto, že jí musím lhát."

,,Fajn," usmál se trochu naštvaně Blaise a prohlédl si zbývající členy F4: ,,Tvoje reakce je svým způsobem oprávněná, chci říct -" sklopil hlavu a pak se zasmál: ,,Kdyby něco hrozilo Ginny... teda nějaký holce, kterou bych miloval, asi bych jí to taky neřekl a snažil se bejt ve střehu."