Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

55

Už dobrou minutu si levou rukou přidržovala pramen vlasů za uchem - krasopisně dopsala poslední slovo a s nefalšovaným úsměvem vložila dopis do obálky, kterou si dala stranou k odeslání. Nestávalo se tak často, že by nebyla o vánoce doma, tudíž si s rodiči během svátků vyměňovala jeden dopis za druhým. 

Silvestrovský ples už byl doslova za rohem, ale pánské osazenstvo Zmijozelu spíš zajímal dlouho očekávaný zápas s Havraspárem, který se koná den předtím. 

Celé to uteklo jako voda. Už v den, kdy skoro všichni studenti odjeli, se Bradavice sklonily ve své tišší podobě. 

A najednou už se vrací zpátky, poněvadž ples je už pozítří. 

Pravděpodobně by nikdo z nich v minulosti neodhadl to, jací budou. Jak se z nepřátel stali při nejmenším aspoň kamarádi, jak se zmijozel spustil s nebelvírkou, jeden velký projekt a vlastně jak to celkově zamávalo se všemi a se vším. Všichni se navzájem neskutečně ovlivnili a byla to právě tato nevšední příhoda, která většině smíšeného klanu pomohla v tom, že se začali stávat sami sebou. 

Do Bradavic se zbytek školy dostal až když byla Velká síň pod noční oblohou. Venku byla pěkná zima a sníh byl hluboký.

Už bylo opět rušno. Od všech stolů se ozýval smích, různé debaty a nadšení jak milovníků famfrpálů, tak těch ostatních.

Někdo z mrzimorských se smíchem plácl něco jakože: ,,Nový rok, nové já..." 

,,S novým rokem spíš někomu napálím takovou, že ani Moudrý klobouk nebude vědět, kam s ním," zabrblal mrzutě blonďák od nebelvírského stolu, zatímco si ty uhulákané jezevce měřil arogantním pohledem.

,,Potěš koště," pousmál se Zabini a na jeden lok vypil kombinaci kávy s čajem. Všichni na něj koukali jako někoho, kdo by měl navštívit svatého Munga, ale Blaise si pochopitelně stál za tím, že je to vynikající kombinace.

Malfoy byl ještě téhož večera ze zítřejšího zápasu a Pansyina upínajícího pohledu tak nervózní, že zbytek stránek vytrhl.

Moc děkujeme, Luciusi.