Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

37

,,Zatraceně, Blaisi!" zděsila se ohňovláska, když zjistila, že tu není sama. Ruku měla položenou na své teplé kůži, jejíž kousek koukal ven z županu a tiše si oddychla.

,,Promiň." reagoval tiše, možná trochu cynicky Zabini a opět svůj pohled přesměroval do tmy.

Přestože se cítila trochu provinile, protože na něj byla docela zlá, nedala na sobě znát jediný ždibec emocí. Seděla vedle něj na velice prostorném gauči a tak minutu se dívala na kalhoty svého pyžama.

,,Co tu děláš?" promluvila opět do ticha a pohlédla na čokoládového hada, jemuž do obličeje viděla jen díky lampám, které svítily před domem.

,,Líbí se mi tady." odpověděl bez očního kontaktu, takovým komickým tónem, který vám nedokážu popsat. Jednoduše a zkrátka řečeno - Blaise chce šířit dobrou náladu, i když ho něco očividně dost trápí. Lépe to asi neřeknu.

,,Víš..." načala opatrně a nejistě nejmladší Weasleyová při pohledu do země, ale nestihla říct víc než toto nebezpečné slovo o třech písmenech, které nedá nikomu spát, jelikož odkrývá většinu skrytých pocitů.

,,Měla by sis jít lehnout." přerušil ji v ten stejný okamžik Blaise, aniž by jí věnoval jediný krátký pohled. Byl od ní jen kousek. Hleděl před sebe, ruce v kapsách (ano, stále byl oděn ve svém běžném oděvu) a seděl tak, jak kluci sedí. (Nechci tu vypisovat tu polohu frajersky roztažených nohou, aby mě tu někdo neukamenoval a mladší diváci by si to opět mohli vyložit po svém, ale určitě víte, jak to myslím.)

Zaskočená milovnice famfrpálu na něj stále hleděla a uvnitř si opakovala ,,To mě jako Blaise Zabini posílá pryč?"

Pootevřela své narůžovělé rty, ale okamžitě je zavřela a zakroutila hlavou - přece se nebude doprošovat, ne? Prudce vstala a najednou po ní nebylo stopy.

Blaise konečně odtrhl pohled od prázdného místa a zabloudil očima tam, kde stála těsně předtím, než vzala schodiště útokem. Zaprděl svými plnými rty s povzdychem a promnul si obličej.

Takové to je. Žijeme, smějeme se, brečíme a občas vnitřně umíráme. Když Blaise zakopne a poslepu osahává Ginnyinu nohu, nebo když Ron rozbije talíř - řekneme si, že každý den není posvícení. Ale když všechno, na co jste byli zvyklí začíná mizet, anebo když vám dojde, že ne vše vždy dopadne tak, jak jste chtěli... pomalu přestáváte věřit, že se něco vůbec někdy zlepší.

* * *

Dveře ložnice se otevřely a zpět k manželské posteli skoro až napochodovala ohnivá dívka. Důležité je ovšem zmínit, že se nechala trochu unést a zabouchla za sebou.

,,Promiň." špitla těsně předtím než skočila břichem dolů na své rozestlané místo.

Hermiona, která měla o svou nejlepší kamarádku starost se ani nepokoušela zjistit co divokou a nezastavitelnou tygřici tak rozzlobilo. Dobře věděla, že boj je předem prohraný a přestože ona prožívá nejlepší období svého života, její nejbližší mají pochroumaná srdce a zamlžené myšlenky.

Hladila ji tedy po vlasech a tiskla svou hlavu k té její, na znamení největší podpory.

V ten stejný moment se ozvalo ťukání a ve dveřích stál párek temných nebezpečných očí.

,,Všechno v pořádku?"

Ginny se usmála směrem k Hermioně s tím svým pozvednutým zrzavým obočím a poté se přátelsky zaculila na Toma ,,Ještěže tě tu máme," s pokusem o úsměv a možná i o vtip zkřivila své rty a pokračovala ,,Tobě nic neujde."

,,Poslední dobou jste všichni až směšně odvážní. Nevím, kdo má na tebe horší vliv," vracel jí s kousavou poznámkou Tom a nechyběl ani ten neodolatelně smyslný zlodušský zázrak, který schovával v pozvednutém koutku úst.

,,Jestli tvůj otravný bratr, nebo Zabini."

Dokončil myšlenku a Ginnyiny oční důlky skoro až vylezly opovržením.

,,Tak o něm mi ani nemluv!" zdvihla ukazováček na levé ruce a pousmál se na to jak Tom, tak i Hermiona, která se to při střetu se zrzčinýma očima snažila zamaskovat.

Temný pán si poté s veškerou vážností odkašlal, aby se přestal křenit na ohňovlásku s červenými tvářičkami a nasadil kamennou tvář.

,,Mohu?" (Riddleova staromódní, avšak velice sexy galantnost nesmí chybět.) lehce pootočil hlavu ke královně svého srdce, poněvadž tím chtěl pravděpodobně naznačit, že by si ji chtěl na pár minut půjčit.

Oba zavadili pohledem o Ginny, jež protočila svá očka ke stropu.

,,Poslušte si, jdu za klukama." i přes píchání u srdce nosila úsměv.