Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

17

Kdyby hadí společenskou místnost neobklopovala aura tajemné, ztroskotané lodi, zaručeně by si toho někdo všiml.
Co to plácám, jednalo se o soukromou pánskou jízdu mistra Zabiniho a jelikož byl ,,čestným hostem" Tom Riddle, nehrozilo, že by se tam někdo pokoušel dobývat.
Na zeleném křesle se choulila spící čokoládka, která vydávala zvuky  připomínající malé prasátko. Ono je velice příjemné na takovém křesle sedět u krbu a číst si, nebo vést diskuzi s přáteli, ale pravděpodobnost, že by se tam člověk vyspal je velice mizivá. Blaise byl naštěstí štíhlý a docela i ohebný, dalo se říct.
Hned vedle něj se blýskal zlatý hadí stůl, na kterém spal Theodore Nott, jehož ruce vysely spuštěné dolů a skoro se dotýkaly země.
A kde jinde než u hlavního gauče přesně naproti stolu a křeslu vyspával Pán zla a Zmijozelský princ.

Blaise z tvrdého spánku zachraptěl a pokoušel se převalit, což zapříčinilo neohrabaný pád na zem a kopnutí do nohy stolu - zlatem vysázených hadích symbolů, který byl až moc blízko.
Nott, který už nebyl spící, prudce zvedl hlavu a jelikož ležel na břiše, automaticky se snažil rukama odrazit do sedu.
Jeho rozcuchané tmavé vlasy se tyčily do stran a při onom prudkém pohybu bylo slyšet nepříjemné zavrzání. Vteřinu na to se zlaté nohy podlomily a Theodore ležel na zemi.
Blaise se vzpamatovával a ve stejnou chvíli se z říše snů vrátily smrtelně temné a stejně tak sousedící bouřkové oči.
,,Co to sakra..." načal Malfoy hned po probuzení, když se rozhlížel po místnosti a jeho pohled zastavil na zemi, kde ležel Zabini, Nott a slavný hadí stůl, ze kterého zbyla jen zlatá deska.
Když už se Theo konečně posbíral ze země, zjistil, na čem leží.
,,O - ou..."
Blaise se chytil za bolavou hlavu, která se zdála těžší než kdy jindy a podíval se na Draca, který nasadil Malfoyovský pohled.
Tom protáhl své zádové svaly, opovrženě zakroutil hlavou a vstal.
Naznačil Theovi kývnutím, aby ustoupil a poté zdvihnutím ruky vrátil prastarý a nádherný stůl do původního stavu.
Tři přihlížející hadi si se štěstím oddechli a pozorovali Riddlea, který už stál zaručeně pevně na nohou.

,,Nic horšího se tu v noci nestalo, ne?"
Zeptal se budoucí černokněžník a rozhlížel se po místnosti, aby zjistil, zda je vše v pořádku.
Všichni přemýšleli a po chvíli se jim vybavovaly výstřižky z večera, které se zdály spíš jako sen.
Například vysmátý Blaise, který se pokoušel máváním hůlky začarovat pohyblivé obrazy, které v jednom kuse hubovaly, ale nedovolily si zakročit kvůli přítomnosti obávaného Toma Riddlea. Jednoduše takhle Blaise přičaroval starému pánovi na obraze čepici s medvědími oušky a všichni se z toho mohli smíchy válet po zemi.
Pak tu byla chvíle, kdy Draco Malfoy dostal ven své hodnější já a tancoval se slovy Everyday I'm Slytherin a jeho dva nejlepší kamarádi si v tu chvíli přáli, aby se takhle uvolněně choval i bez alkoholu.
Když pomineme, že i Tom Riddle, který se ještě na začátku toho večera choval odtažitě a nechtěl mít se Zabinim nic společného, byl později velice veselý. Vzpomínka na jeho přemisťování, kdy byl během vteřiny pryč a hned zpátky s jídlem, udělala na všechny obrovský dojem.
Ze vzpomínání je vyrušily zvuky, které vycházely za dveřmi společenské místnosti.
,,Nerad to říkám, ale asi budeme muset jít." došel k závěru Theo, který si upravoval límec na košili a následně si prohrabával i vlasy, na kterých se pokoušel vytvořit svůj Nottovský účes.
Tom neochotně obrátil oči ke stropu a přestože nevěřil, že to někdy řekne, se na všechny podíval a poodstoupil.
,,Chyťte se mě,"
,,U Merlina, my se budeme přemisťovat!" vykřikl nadšeně Blaise a vyběhl k Tomovi.
Draco, který už byl několik týdnů druhou rukou Riddlea to bral automaticky a ochotně ke svému pánovi přistoupil.
Theodore byl nejistý. Nevěděl, zda pánská jízda utvrdila nějaká nová přátelství, ale zároveň si byl stoprocentně jistý, že kdyby je tu náhodou někdo našel, určitě by měli co vysvětlovat.
Jakmile poslední člen včerejší akce přistoupil k Riddleovi a opatrně se dotkl jeho ramene, najednou byli všichni čtyři pryč.