Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

34

Nejsem si jistá zda tam seděli hodinu, nebo dvě. Možná, že to byly tři, dokonce čtyři.
Salazar to vem - podstatné je, že to k něčemu bylo. Ten inteligentní had s tváří přitažlivého hajzlíka se cítil mnohem lépe. Ani si nevzpomněl, kdy si naposledy tak dobře popovídal.
Je to už nějaký pátek, co si s Pansy moc nepoklábosí, páč je dvacet čtyři sedm se svou F4 a s Daphné se nebaví, poněvadž ona je důvodem, proč se vyzpovídat potřebuje.
Byla to podobná situace, jako když jde o doučování - ten, kdo zastává roli ,,učitele", nebo lépe řečeno doučovatele si vysvětlováním látky učivo opakuje a tím vzniká fáze takzvaného vštěpování.
V překladu tím chci říct, že Hermiona pomohla nejen Theovi, ale také sobě. Jakožto člověk, který má až nadlidskou schopnost empatie by se stejně trápila, kdyby jeho smutku nepřišla na kloub.
Byla mu vrbou a díky jeho vyprávění se dostala až za zdi hadí společenky a překvapivě i za dveře ložnice.
O rodině Greengrassových slyšela jen z vyprávění a dvě pohledné sestry letmo zahlédla na chodbách. Co pro ni ale bylo větším překvapením, bylo Theovo zlomené srdce a schopnost oddaně milovat, kterou ještě nedávno u kumpánů Draca Malfoye postrádala. Jak už to bývá, není dobré nechat se oklamat obalem a prvním dojmem, že?
,,Proboha," povzdechla si kudrnatá čarodějka a uchopila za ruku Notta, který se smutně pousmál.
,,To jsem netušila, nenapadlo by mě..."
,,Že bych mohl chtít vztah?" pokud vezmeme v potaz skleslé nálady, byl toto jeden z prvních okamžiků, kdy Theo oprášil svůj smysl pro humor.
,,Takhle jsem to nemyslela, jen..."
,,Jen by měl být Zmijozel bezcitný a neměl by projevovat jedinou špetku emocí - ale podívej se na Toma..."
,,Theodore Notte, přestaň mě přerušovat!"
,,Už mlčím, už mlčím." jeho Nottovský účes připomínajíc kohoutí háro se jako vždy tyčil směrem nahoru a když před sebe pozvedl dlaně na znamení obrany, konečně z něj opadala poslední hrstka smutku.
Ten zvonivý smích Hermiony Grangerové je tou o dost příjemnější tváří hlasu, který se v záchvatu vzteku mění na ten pisklavý.

,,No jo," tmavovlasý mladík si oddechl s malým úsměvem, který schovával v pravém koutku úst. Opíral se dlaněmi o okraj postele a jelikož právě přišlo to velice nepříjemné ticho, raději se díval někam z okna.

Kudrnatá čarodějka se najednou cítila hrozně. Zažívala nejlepší období v životě, zároveň i to nejhorší. Byla tak šťastná a zamilovaná - proč nemají takové štěstí i její přátelé? Ginny má pochyby, Harrymu se zdá, že něco chybí, Blaise je sice Blaise, ale pohled v jeho očích by rozeznal i slepý... a teď i Theo. Nejhezčí co může být je, když se vaši blízcí radují z vašeho štěstí a jsou šťastní s vámi. Ale copak je to snadné, když jsou uvnitř tak zlomení?

Přijde někdy konečně ta chvíle, kdy se štěstí usměje na všechny, nebo si zatažený mrak jednotlivě obejde každého?

Jediným bezproblémovým kouskem se zdá Draco. O té jeho myšlence s košťaty ví už celý tento smíšený klan a zaručeně mu to časem zase bude předhazováno.

Je to opravdu tak snadné a samozřejmé, jak tvrdí Malfoy? Že je nejlepší necítit nic a na první místo stavět sebe?

,,Hermiono?"

---

,,Hermiono."

---

,,Hermiono!"

Dívka s oříškově hnědýma očima cukla hlavou, jako kdyby se právě probudila. Roztěkaně mrkla svými přirozeně dlouhými řasy a najednou opět viděla Theovy oči.

,,Promiň - říkal jsi něco?"

Nott se uchechtl někam do země ke svým botám a ruce si volně položil do klína.