Vysněná [I. díl Tomione trilogie]

57

Hermiona už dobrou čtvrt hodinku hypnotizovala svůj odraz v zrcadle a povzdechla si vždy, kdykoliv udělala nějakou pózu. Pravda byla taková, že za sebou měly rovnou několikahodinovou módní přehlídku. Byly to šaty připomínající cukrovou vatu, rovnou v několika barvách a ani jedny se jí nelíbily. Když zkusila žluté šaty, které se k ní také nehodily, (a vlastně v nich vypadala jako naducaný kanárek) myslela si, že se vzdá a oznámí všem, že nikam nejde.

Naštěstí šaty ve kterých se právě prohlížela nic z toho neměly. Nebyly směšně mohutné a jejich barva nekřičela na kilometry daleko.

Dlouhé, jemné a světlounce modré.

,,Přestaň sebou tak šít, vypadáš nádherně." vydechla Ginny a začala na Hermionině hlavě zkoušet různé účesy. Nejdřív sevřela její vlasy v dlani - vytvořila tím provizorní culík, ale poté úsměvně zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu a ohon zkoušela zamotat do drdolu.

Ostatní dívky v ložnici na tom nebyly jinak. Jak už bylo známo, na takové události se většina bradavických studentek chystala i několik hodin předem.

Nejmladší Weasleyová měla zelené šaty ze saténu, podobné jako Hermiona, akorát trochu jiný střih.

Levandule zrovna vypadala jako kdyby prodělala srdeční zástavu a zběsile skočila přes postel, hledajíc správný pár střevíců.

Už když se s tímto plesem přišlo, začal v Bradavickém hradě panovat zmatek (aspoň co se chlapecké strany týče). Přece jen například takový Ron se odhodlal Levanduli pozvat až nějakou dobu po oznámení plesu a nebelvírští hoši jako jsou Seamus a Neville nebyli vůbec do takových událostí hrrr.

Vlastně jediní, kteří měli z tohoto večera těžit byli Fred s Georgem alias hlavní dekoratéři, čímž se z nich tak trochu stali spolupořadatelé. Všem bylo samozřejmě jasné, že se jejich zápal pro tento trest odráží spíše v nějakém obřím vtípku, který si s plesovou výzdobou zaručeně přichystali...

* * *

,,Do hajzlu už!" vykřikl Draco, který se pětkrát převlékl. K motýlku se ani nedostal.

Sice díky němu včera vyhráli zápas, ale dnes je tu ta vánočně silvestrovská hovadina, na kterou pod tlakem pozval Pansy, i když by stokrát radši seděl ve společence a vychutnával si poslední prázdninové dny se skleničkou nahořklého nápoje. Nechtělo se mu tam, ruce se mu klepaly vztekem a chybělo málo, aby sklenicí, kterou má po pravici mrštil o zeď.

,,Klid, bráško. Vždyť o nice nejde." uchechtl se Blaise a vyměnil si kratičký pohled s Theodorem, který seděl hned vedle něj.

,,Jak já tohle nesnáším." zakňoural poraženecky blonďák a plácl sebou na postel hned vedle těch dvou.

Nott si povzdechl a pobaveně protočil očima.

,,Tak jo, chlape," pokroutil hlavou čokoládový showman a než se postavil, plácl se energeticky do klína. ,,Vstáváme. Přece by ses v tom drahým obleku neválel, nechceš vypadat jak vandrák."

,,Nikam nejdu," nafoukl se Draco. ,,Řekněte třeba, že mám teplotu, nebo tak..." poprvé v životě použil psí oči, ale téměř okamžitě je vyměnil za ty plné hněvu a opovržení.

,,U všech hadů, Drakouši! Dáš si pár drinků a hned to půjde samo... a kušuj už!" pohrozil mu Blaise a aby dal svým slovům důraz, pokoušel se ho dostat zpátky na nohy.