Jediný syn

Tajemství profesora

"Kam-?!" kňukl jsem, ale to už jsme stáli před dveřmi ve třetím patře. "To nemyslíte váž-!!" začal jsem, ale Potterovi mě jen strčili dovnitř. Albus se ohlédl a rychle dveře zavřel.

"Když nás tu nachytá Hagrid, asi nás vyloučí,a le vzhledem k tomu, co všechno udělali naši rodiče, si nemyslím, že by nám to nějak zvlášť vyčítali." uchechtl se James.

"Jak vy dva můžete být tak..bezstarostný?" vyčetl jsem jim a podíval se do tmavé chodby osvětlené chabím světlem. Albus šel první, já mu kryl záda a na moje záda se lepil James, kterému po chvíli nebylo tolik do smíchu. Bylo slyšet jen praskání kamínků pod našimi podrážkami. Rozhlíželi jsme se kolem sebe.

"Kruci," bouchnul do dalších dveří Albus, když zjistil, že jsou zamčené. Lehce jsem ho odstrčil a zamumlal kouzlo. Namířil jsem na zámek hůlku. Zámek lehce povolil a dveře se tiše otevřely. Vstoupili jsme dovnitř.Byla tam ještě větší tma než na předešlé chodbě. Chytl jsem Jamese s Albusem za hábity.

"Buďte kruci sticha..." zasyčel jsem potichu,když jsem ve tmě rozeznal obrysy. Drápek spal. Albus na něj namířil hůlku, zamumlal kouzlo. Vzpomněl jsem si, co je to za kouzlo. Drápek si asi chvilku pospí.

"Albusi, co hlídá?" špitl jsem.

Albus pokrčil rameny. "To jdeme zjistit, Scorpiusi.." Kousl jsem se do rtu. Potichu jsem vykročili směrem ke spícímu zvířeti. Nemohl jsem uvěřit, co teď dělám. Pootevřeli jsme padací dveře a kouzlem osvítili místnost pod nimi.

"Je tam normálně podlaha. Můžem skákat." zahlásil potichu James.

"No nekecej, čekal jsem bažinu s nějakým jednokým monstrem, který nás sežere," podotkl jsem ironicky a skočil. Hůlka mi svítila na cestu.

"Neflákejte se. Lezu sem kvůli vám," křikl jsem nahoru. Za mnou dopadl Albus a přímo do mé náruče skočil James. Vesele se zazubil.

"To bylo měkké přistání.." položil jsem ho na zem a úplně jeho poznámku ignoroval. Všichni tři jsme si svítili hůlkami a šli temnou chodbou. Místnost na konci chodby byla osvětlená o něco více. V jejím středu byla vytvořená černobílá šachovnice. Zamračil jsem se. Vypadalo to tu jako po boji. Na kraji naproti nám stála jediná velká figurka - střelec. Všechny ostatní se válely po podlaze rozbité na milion kousků.

"Tě bůh.. Bych tedy rád věděl, co se tu stalo," vydechl James.

"Já asi ani ne.." uchechtl jsem se. Albus se mnou souhlasil.

"Hele..." špitl a rychle nás stáhnul stranou.

"Je tu někdo? Ozvěte se!" ozval se protivný hlas profesora Whitea. Přetočil jsem oči v sloup. Tak ten tu ještě scházel. Tiše, strnule jsme stáli v úkrytu, který nám poskytoval stín. Sledoval jsem každý jeho pohyb. Dole pod asi třemi schody bylo o stěnu opřené zrcadlo, které pan White něžně pohladil a díval se do něj, jakoby viděl nějaký zázrak. Pak ruku stáhl k sobě. Vypadalo to, že si jde prohrábnout vlasy.K našemu údivu ale vlasy pana Whita sklouzly dolů a místo nich se objevila hustá, černá, ženská hříva. Rozšířily se mi zorničky. Profesor white...Ani v duchu jsem to nemohl do říct. Albus se potichu vytratil zpět do chodby a my s Jamesem šli za ním. Bytost u zrcadla, kterou všichni pokládali za pana Whitea, byla zaujatá sama sebou. Naposledy jsem se ohlédl než jsem vyšel zpět k Drápkovi.