Jediný syn

12.Minulost

Každý den se konala večeře. Společná večeře, kde kouzelníci dávali pánu Zla vědět, co se děje. POkud se o tom mluvilo bez přítomnosti pána Zla, říkalo se tomu Mučící hodinka. Mohu jen souhlasit. Seděla jsem vedle Belly. Bylo to místo o dost blíže pánu Zla než jsem měla předtím. Vedle mě z druhé strany měl místo Malfoy. Což se dalo očekávat. A naproti nám seděli jeho rodiče. Připadalo mi to ale jako divadlo. Jakmile jsem se podívala na pána Zla, vybavilo se mi to, jak se mnou mluvil jako Tom Riddle. Snažila jsem se pochopit, proč to dělal? Měla jsem v hlavě spoustu nevyřešených otázek. A nevěděla jsem jak začít, abych na ně dostala odpověď. Proč se v mé přítomnosti cítil lépe jako Tom a ne jako pán Zla? Pokud to vlastně byl důvod, proč chtěl, abych ho viděla jako Toma. A pokud jeho vlastní pocit nebyl tím důvodem, tak co ano? Proč souhlasil, že se mnou půjde proti Malfoyům? Jsou jedni z nejčistokrevnějších, tak proč? Měl by si je chránit a převést si je na svou stranu, a ne jít proti nim. Ne se spolčovat se mnou,a bych měla větší moc než oni. Nechápala jsem to. Vlastně ve mě utvořil ohromný zmatek. Možná to byl jen můj pocit, ale zdálo se mi, že jako pán Zla se chová jinak než jako Tom Riddle. Prezentuje se jako Tom Riddle i před ostatními? Třeba před Dracem? Zamyšleně jsem se podívala na člověka vedle sebe.
"Večeře je pomalu u konce.. Přeji Vám všem dobrou noc. A rád bych ještě před půlnocí viděl slečnu Gilbertovou," oznámil a pak odešel. Zamrkala jsem.
"Udělala jsi něco? Proč tě chce vidět?" Draco mi sevřel stehno. CHyběl jen kousek a mohla bych říct, že do něj zaryl nehty.
"Nevím... Pokud ale budeš vdovec ještě předtím než ses oženil, pochybuji že tvůj otec a tvá matka by toho litovali," energicky jsem se zvedla a kráčela pryč.

"Zítra půjdeme. Nehodlám Vás pustit samotnou." spustil hned jak se zavřeli dveře jeho komnat. Přikývla jsem.
"Dobře tedy. Zítra v jednu, ať se stihneme vrátit ještě za světla." uviděla jsem se v zrcadle, tak jsem si upravila vlasy a čekala, jestli ještě něco chce. "
"Velmi se mi líbí Váš styl.." řekl. Otočila jsem se na něj. Oči toho kluka přede mnou divně jiskřily. Začínal to být zvyk, že jiskřily vždy, když jsem byla poblíž.
"Zbývá mi něco jiného, než být silná nezávislá žena, Tome?" olýzla jsem si rty. "Rodina mého snoubence mi bezpečí nezaručí, když jdou proti mě a vytahují se s tím, že mají silnější rod. A on sám není schopen se jim postavit.."
"Takový mi muži býváme," odpověděl.
"Nedokážete se někomu postavit pro člověka, kterého milujete a stále si říkáte muži? Jak vtipné, Tome, velmi," otevřela jsem dveře a vyklouzla rychle na chodbu. Jakmile jsem došla do pokoje, čekalo mě překvapení. Draco mě téměř okamžitě sevřel v rukách. Jen jsem stála. Neobjímala jsem ho nazpět. A čekala jsem, co z něj vypadne. Co zase vymyslel..?

"Bál jsem se o tebe," špitl. 

(Aut.pozn.: Kdybyste měli pojmenovat tuhle část, jaký by byl název? ;))