Jediný syn

16. Minulost

Draco zbledl a podíval se na mě. "Gr-Gilbertová?" šeptl překvapeně, ale musel okamžitě přestat, protože přilákal pozornost pána Zla. Spokojeně jsem se na pána Zla usmála.
"Bylo mi potěšením být nápomocná," Lehce jsem sklonila hlavu, a podívala se mu přímo do očí. Bella z toho nadšená nebyla. Otočila se ke mě. "Na tohle doplatíš, ty malá mrcho," pošeptala. Pán Zla se zamračil. Ale prozatím nic neřekl.
Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem na sebe pyšná. Nevím, proč jsem z toho měla až takovou radost, ale jen stěží jsem se dokázala neuculovat, když jsem jedla.

Do pokoje jsem měla jít sama. Draco se ztratil v první vhodné chvíli. Nevadilo mi to. Alespoň jsem měla čas přemýšlet. Bloudila jsem chodbami Malfoy Manoru. Dívala se po oživujících se obrazech, které brblali, že jsem je probudila. Nevšímala jsem si jich. Opřela jsem se o jednu zeď. Vydechla jsem. Měla jsem v hlavě chaos. Bylo tu spoustu otázek, a na žádnou z nich jsem neměla odpověď. Ani zdaleka. Což bylo frustrující.

Jak je to tedy s Malfoyem? Potřebuje pomoc nebo ne? Běželo mi hlavou. Připoměla jsem si, jak tehdy vypadal, když jsem vtrhla do pokoje, kde byl s Harrym. A potom se mi zobrazila ta agresivita, když jsme sem přišli. Proč se tak náhle změnil? A potom? Potom to znovu byl ten hodný Draco, který potřebuje pomoct. Vzpomněla jsem si na včerejší večer a dnešní snídani. Byly to dva tak rozdílné typy chování, že jsem jen stěží dokázala uvěřit, že je ta samá osoba.

A co pán Zla? Je možné, že má jiný plán, než ten, který mi ukazuje? Je možné, že mě jen využívá? Jaký může mít důvod, že se mnou mluví jako Tom? Může to být kvůli mě? Možná, že kdyby to byl pán Zla, tak bych se chovala jinak? Obezřetně? Zavrtěla jsem hlavou. Možné to je. Asi ano. Musím si dávat větší pozor. Odlepila jsem své záda od stěny a vracela se zpátky do pokoje, který sdílím s Dracem.

Dveře pokoje byly pootevřené a ozývaly se z nich hlasité rány. Cukla jsem sebou, zamračila se a vstoupila jsem dovnitř. Draco na mě okamžitě pohlédl. Oči plné zlosti a nenávisti. Co se stalo? Proč má zlou náladu?

"Kde jsi byla?!" vykřikl na mě a udělal ke mě rázné velké kroky. Okamžitě jsem couvla zpět na chodbu. "Nech mě hádat! Pán Zla ti dal další důvěryhodný úkol?!" chytil mě za paži, vtáhl do pokoje až jsem klopýtla a spadla na zem. Zabouchl dveře až se ta rána rozezněla po celém pokoji. Zachvěla jsem se. Mé srdce se rozeběhlo jako o závod.

"Co blbneš, Malfoyi?!" chtěla jsem se zvednout a bránit, ale Draco už měl v ruce hůlku, namířil ji na mě a než jsem stihla udělat cokoliv, vyřkl "Crucio!" Bolest, která se prohnala mým tělem, byla nesnesitelná. Měla jsem pocit, jako by mě zevnitř něco zžíralo. Vykřikla jsem. Má hlava jako by se měla rozprsknout. Ve chvíli, kdy jsem myslela, že už to nevydržím dál, Malfoy kletbu zrušil. Stočila jsem si do klubíčka na zemi a začala plakat.

Draco mě sledoval. Na jeho tváři nebyla jediná emoce. Pomalu jsem se na něj podívala se slzami v očích. Rty se mi chvěly. 

Author's note: Ráda Vás znovu vítám u příběhu. Co si myslíte, že bylo Dracovým důvodem a co si myslíte, že udělá dál?