Jediný syn

Minulost 18.

Přimhouřil oči a prohlížel si mě. "Kde je Harry Potter?" ruka, ve které držel kraj pláště, se sevřela v pěst.

Koukla jsem se do země a nic neřekla. Což ho ovšem rozčílilo. "Tak kde je?!" nezvyšoval hlas. Jen jeho hlas zněl drsněji. Povzdechla jsem si. Podívala jsem se na něj.

"Nevím," řekla jsem po pravdě. Zavrčel a přešel k oknu.

"Nevěřím ti," díval se do dálky. "Ať přijde Magnus. Okamžitě." Skřítek v rohu místnosti se uklonil a zmizel. Dívala jsem se do země a snažila se nad ničím moc nepřemýšlet. Zanedlouho se ozvalo klepání. Do místnosti vstoupil vysoký muž s tmavými vlasy, které sahaly do třičtvrtě zad. Jeho zelené kočičí oči se okamžitě zabodly do mě. Lehce jsem zalapala po dechu. Byla z něho cítit obrovská energie.

Na sobě měl kožený lovecký oblek a dlouhý tmavě modrý plášť. Odvrátila jsem zrak a odhalila mu svůj krk. Magnus se otočil k Tomovi a lehce se uklonil.

"Dlouho jsme se neviděli, Magnusi," Tom se otočil a podíval se na Magnuse. Snažila jsem se zůstat stranou.

"To tedy ano. Je to dlouhá doba. Nejsem si však jistý, zda dostatečně dlouhá.." Magnus odpověděl. Jeho hlas byl hluboký a klidný. Bylo to až podivné. Zvedla jsem hlavu. Měla jsem pocit, že takhle s pánem Zla nikdo mluvit nemůže. Tom se ale jen ušklíbl.

"Jistě.. Teď jsou však důležitější věci." Tom přesměroval svůj pohled na mě. Přejel mi mráz po zádech. "Ukaž mi Harryho Pottera." nařídil Magnusovi. Zalapala jsem po dechu.

"To nedokážete!" vykřikla jsem. Magnus mě však úplně ignoroval. Pár pohybů a před Magnusem bylo něco jako zrcadlo, nebo portál. Rámován modrými plameny se obraz uvnitř čistil více a více, dokud všichni přítomní neviděli místnost, kterou jsem dobře znala. Byla to jedna z dřevěných chatrčí v lese, kde jsme se schovávali než nevymyslíme nějaký plán. Byl vidět hořící krb, hrála hudba a všichni se dobře bavili. Včetně Harryho s Ronem.

Pocítila jsem obrovskou vlnu strachu a zklamání. Já jsem tu jako v pasti, zatímco oni dva se baví. Určitě na mě ani nepomyslí. Zalily se mi oči slzami. Podívala jsem se na špičky svých bot.

"Ne vždy se vyplácí být samostatná žena, slečno.. Grangerová." Toms e ušklíbl. Přikývl Magnusovi. "Svou odměnu dostanete." Magnus se na Toma zadíval.

"Rozmyslel jsem si to. Chci jinou odměnu, která Vám však jistě vadit nebude. Přijdu později," znovu se lehce uklonil a zmizel.